Nightcrawler

Jméno: Kurt Wagner

Aliasy: Nightcrawler, Kurt Darkholme, (Blue) Elf, Fuzz-ball

Poznávací znamení: Modrá srst, plandací uši, démonický ocas, tři prsty na rukou, dva na nohou, žluté oči...ještě ho nepoznáte?

Schopnosti: Teleportace s efekty jak od filmu (mizí v oblaku dýmu, který je výrazně cítit po síře), mizí ve stínu, dokáže lézt po zdech a je neuvěřitelně mrštný

Poprvé se objevil v: Giant-Size X-men #1 (1975)

Filmová verze:

Herec: Alan Cumming

V českém znění: Pavel Vondra

S Kurtem Wagnerem, alias Nightcrawlerem (nebo Neuvěřitelným Nočním děsem, chcete-li zachovat jeden z mnoha zločinů české verze druhého filmu) se setkáváme až ve snímku X-Men 2, kde si však nekompromisně a po právu zabral jednu z nejvýraznějších rolí.

Je nám představen zprvu jako atentátník na prezidenta, záhy se však ukazuje jako další oběť Strykerovy zlovůle. Po boku X-Menů se poté staví proti svému někdejšímu trýzniteli a pozvolna, přestože mu to nikdo oficiálně neodsouhlasil, se uprchlý cirkusový akrobat a hluboce věřící křesťan, jehož tělo i tvář pokrývají do kůže vyřezané andělské znaky, stává platným a velmi užitečným členem týmu.

Ve hrou vyplněném mezičase si střihl roli zachránce světa a Cerebrových součástek coby jeden ze tří hlavních představitelů. Popral se s Multiplem a strašila ho astrální projekce Jasona Strykera (brr!). To by by možná ještě ustál, ale výprava do Mephistovy dimenze, kde ho desítky jeho "zlých já" nakopaly do...ehm...holeně, už na něj byla trochu moc.

Věčnou škodou zůstává jeho absence ve třetím filmu vyvolaná změnou režiséra. Můstkem zdůvodňující Kurtův odchod v rámci příběhu se stává právě hra, v jejímž závěru se rodilý Němec rozhoduje vzdát poněkud drsného života profesionálního X-Mana.

Kdo zná čertíka výlučně v komiksové podobě, bude jeho převedením na plátno nejspíše poněkud zaskočen. Tvůrci filmu ho v  první řadě oholili, což je docela omluvitelné, protože mutant s tělem celkově pokrytým krátkou srstí by představoval pro maskéry nejspíše nemalý problém. I přesto si je Nightcrawler velice podobný, když mu odpustíte pár drobností. Přispívá k  tomu i výborný výkon Alana Cumminga, který modrého poděsa zahrál, smím-li citovat jednu zahraniční stránku, „s veškerou roztomilostí, jež tato role vyžadovala“. A bod za to patří i scénáristům, kteří dokázali perfektně sladit charakter někdejšího kněze s týmovým šaškem.