X-Men: Forever #1
Love and Loss! (Láska a ztráta)

Scénář: Chris Claremont
Kresba: Tom Grummett
Vyšlo: Červen 2009

Svět: Země #161

Průměrné hodnocení:

Staňte se svědky počátku! Ikona komiksu Chris Claremont se vrací zpět ke své legendární řadě s X-Men: Forever! Následky Magnetovy smrti stále hýbou světem. V pokusu zacelit zející ránu mezi lidmi a mutanty nabídne Profesor Xavier svůj tým, aby zajal Magnetova posledního zbývajícího Acolyta, Fabiena Corteze! Ale když se jim Nick Fury - a s ním vlastně celý svět - dívá přes rameno, dávají Cyclops, Jean Greyová, Wolverine, Nightcrawler, Gambit, Rogue, Kitty Pryde, Storm, Beast a Profesor X v sázku víc, než kdy dřív.
A když Claremontovu vizi přivádí k životu Tom Grummett, je z toho série tak nabitá překvapeními a zvraty, že otřese samotnými základy X-Menů!

<< Předchozí (Alpha) | Následující (#02) >>

Děj:

---

Jak si představujete naprostou idylku? Najdou se tací, kteří (rsp které) ji vidí v písečné pláži, oslnivě modrém moři, obloze bez mráčku, stínu palem... polonahém Wolverineovi...

Ne, to se Grummett nedal na kreslení prasáren, to se jen Jean nemístně zasnila. Což, samo o sobě, trestné samozřejmě není. Ale když se vám něco takového povede kdesi nad španělským pobřežím, cestou na výpravu za Fabianem Cortezem a ještě vás u toho přistihne Cyclops, je už ta beztrestnost na pováženou. Nicméně Jean už je na obdobné situace zjevně zvyklá, takže jí nedělá problém se vykecat a znovu se soustředit na daný úkol - udržování spojení s Institutem, kde Xavier a Beast (s Furym za zadkem) hlídají týmu záda.

Jednotliví X-Meni mají přitom hlavu každý pro úplně něco jiného. Storm, která s polu s Rogue dělá x-jetu venkovní doprovod, by nejraději vyrazila napřed a zasadila Cortezovi překvapivý úder. Brzdí ji snad krom Summersova ostrého nesouhlasu jedině Rogue, která obratem připomíná, že s Cortezem si není radno zahrávat. Koneckonců dokázal oddělat Magneta. Kitty si uvědomuje, jak moc je ráda zpět u X-Menů (Spolu s Nightcrawlerem nějakou dobu působili v britském superhrdinském týmu Excalibur). Gambit přemýšlí, jestli by se neměl od téhle šílené bandy raději trhnout, dokud může. Wolverine... no, střílet na slepo, první volbou by byla Jean. Ale mám takový pocit, že ať už hloubá nad čímkoli, naše Zrzka to nebude. A Kurt vede obdobné vnitřní hovory jako Kitty, jen o něco racionalizovanější. Je mu jasné, že nemůžou sedět na dvou židlích a budou se tak muset nějak rozhodnout.

A zatímco tým si nerušeně letí, Xavier a Fury řeší morální dilema možného dohledu nad týmem kalibru X-Menů, Jean má postranní myšlenky směrem svého zarostlého kolegy a Cyclops řeší, co vlastně všechno o svém zamýšleném cíli vědí, kdosi usoudí, že poklidného výletu už bylo dost. Pravé křídlo Blackbirdu se náhle změní v ohnivou kouli a pošle celý stroj i s posádkou neúprosně směrem k zemi.

Tým musí reagovat rychle. Cyclops se ještě snaží zjistit, co je sestřelilo, ale na senzorech není nic. Dokonce ani Jean nedokáže zachytit žádnou stopu útočníka. Je ale na čase se zdejchnout dřív, než si někdo připálí kožich. Kurt se s Gambitem a Cyclopsem bezpečně teleportuje na zem, zatímco Kitty bere Jean a Logana skokem plavmo na menší let volným pádem.

Tým se rozděluje nejen na zemi, ale i ve vzduchu. Storm prohlásí, že zahlédla, co je zasáhlo, a že se s tím vypořádá. Pošle Rogue, aby pomohla ostatním. Ti ovšem pomoct moc nepotřebují. Wolverine už je na nějaké to padání zvyklý (jak koneckonců trefně připomené Jean, jejich úplně první výprava začínala stejně. Pravda, Thunderbird ji nepřežil, ale co...) a Jean je zatím celá. Telepaticky informuje tým o vzájemném stavu i poloze a dál se raději soustředí na to, aby telekinezí zbrzdila pád.

Zdálo by se, že Cyclops může být celkem v klidu. Jenže chyba. Díky přerozdělení týmu si přestal hlídat nejbližší okolí. Cortezovi nedělalo nejmenší problém nepozorovaně se přiblížit a vzít lídra X-Menů do kravaty. Přitom ale opáčí, že jejich senzory ani nic detekovat nemohly, protože ze země ten útok nepřišel: Fabian Cortez rozhodně nebyl ten, kdo sestřelil x-menský tryskáč z oblohy.

Cortezovy schopnosti zatím okamžitě zapůsobí na Summerse, jehož optický paprsek se vymkne kontrole (tedy víc než obvykle) a smete X-meny jak na zemi, tak na obloze (chudák Wolverine se s ním střetne čelně. Au). Jean se naštěstí vzpamatuje celkem rychle a zformuje telekinetickou bariéru, která poslouží jako štít. Má ale co dělat, aby ji udržela. Země už je naštěstí (?) docela blízko, takže než stihne Cortez prostřednictvím lídra X-Menů napáchat nějaké vážnější škody, trefí celé dosud padající trio (tedy Kitty, Jean a Logan) pevnou zem.

To už se ale do Corteze pouští Rogue. Štvaný Acolyte ovšem nemá problém Cyclopse kamsi zahodit a věnovat se aktuálnímu dění. Bohužel pro Rogue až moc dobře ví, co dělá, takže než se X-Woman naděje, drží ji Cortez pod krkem a nemá v úmyslu pustit, dokud z ní nevytluče duši.

Jenže X-Meni jsou tým a jako to dokázali v minulosti, dokazují to i teď. Jeden člen týmu totiž ještě zůstává v plné polní - Storm. Což Cortez zjistí až v momentě, kdy kolem něj udeří série blesků. Mutantka Corteze varuje, že pokud Rogue nepustí, se zlou se potáže. Ale Cortez není hlupák. Jednoduše strhne z Rogue rukáv a švihne s ní proti Storm (no co... pustil ji? Pustil), naneštěstí dostatečně šikovně, aby se pojistil, že schopnosti Rogue vyřadí druhou zúčastněnou z boje.

V Institutu mezitím Charles a Hank hodnotí vzniklou situaci. A dlužno podotknout, že ani jeden z ní není nadšený - telepatické spojení nelze navázat z žádným členem týmu, dokonce ani s Jean, a počasí nad oblastí blokuje veškeré možnosti skenování. Poslední, co zachytili, byl Scottův optický paprsek. Fury nabídne pomoc, ale ta je víceméně k ničemu; než by na místo dorazily jakékoli další posily, bylo by dávno po boji. Nicméně Fury je přesvědčen, že jelikož X-Meni situaci nezvládají, je třeba jeho intervence a nezávisle na protestech obou přitomných X-Menů povolává do akce zásahovou jednotku S.H.I.E.L.D.u.

Potlučení X-Meni se zatím na místě dávají pomalu dohromady. Pánské trio zatím našlo obě poslední sejmuté kolegyně, které jsou stále ještě mimo. Tedy alespoň chvíli - Rogue se vzápětí probírá. A jen dost otřeseně konstatuje, že Storm to má v hlavě ještě pomotanější, než ona. (Ale... že by se Stormy nebylo něco v pořádku?) Scott se snaží spojit se s Jean, ale ta stále neodpovídá. Bodejť by jo, když našla sobě příjemnějšího (a geograficky dostupnějšího) ošetřovatele. Jeanina ochotničení ve hře na doktora si nemůže nevšimnout i Kitty, která v duchu jen polituje týmového velitele.

Než se ovšem byť jeden z nich naděje, v křoví vedle se něco pohne... a na Wolverinea ze zálohy vystartuje Cortez. Kitty se sice pokusí kolegovi pomoct tím, že ho znehmotní, ale Cortezovy schopnosti mají nechtěný vedlejší efekt - fázovat skrz jde... chvíli. Pak Kittyina ruka uvízne v Loganově předloktí (ew Oo). Naštěstí pro oba (nebo možná spíš všechny tři) zúčastněné je od sebe roztrhne Jean. Cortez proto vybere jako cíl dalšího útoku právě ji; jenže chybka, tady se docela šeredně spálí. A to celkem doslova - vynoří se totiž něco, co až nepříjemně připomíná... Phoenix. Což lehce vykolejí i samotného útočníka. Rozhodne se proto raději zmizet, jelikož je mu jasné, že by to celkem snadno mohl být boj, který nepůjde vyhrát.

Na jeho ústupové trase už na něj ovšem čekají Gambit a Nightcrawler, oba dost nevraživě naladěni a připraveni splatit mu každou uštědřenou ránu i s úroky. Stačí pár nabitých karet, rána pěstí, kopanec do hlavy a nakonec blízké setkání s tím špatným koncem Gambitovy hole a je po problému = Cortez je vyřízen.

Wolverine navrhuje, že by to s ním měli vyřídit jednou provždy. Ani ne tak proto, aby se Cortezovi pomstil, ale spíš protože by to bylo bezpečnější řešení. Takhle Corteze jen někam na chvíli zašijou, ale dřív nebo později se zase někde objeví a bude dělat potíže. Cyclops však takovou možnost zásadně odmítá - X-Meni prostě nezabíjejí. Tečka. Wolverine ještě remcá, na což má celkem nárok, jelikož jeho argumenty mají logické opodstatnění, ale nezbývá na ně čas. Agenti S.H.I.E.L.D.u totiž dorazili, i když pravda, s křížkem po funuse.

Po návratu domů situace není o moc lepší. Scott i Logan si své myšlenky těsně chrání před jakýmkoli telepatickým kontaktem, a zbytek týmu taky moc komunikativně nevypadá. Storm si hlídá Rogue jako ostříž a ráda by s ní mluvila o tom, co se stalo prve (Ale... že by měla v hlavě něco, o čem by neměla vědět širší veřejnost?). Rogue ji ovšem odbude.

A X-Meny čeká ještě jedno nepříjemné překvapení. Fury prohlásí celou jejich misi za totální fiasko. X-Meni jsou podle něj, respektive jeho nadřízených, příliš velká síla, aby si jen tak běhali po světě. Odnynějška proto bude nad celým týmem dohlížet "neutrální" strana. Tým zásadně protestuje, ale Furymu je to jedno.

Wolverinea ovšem představa, že by nad týmem někdo stál a klepal je přes prsty, kdykoli by se nezachovali tak, jak se komu zrovna hodí, slušně řečeno dožere. Odmítne se na takovém vedení týmu nadále podílet a odejde.

Nevrátí se ani hluboko do noci, což si debatní kroužek Fury/Xavier/Cyclops připomene. Doufají, že Wolverinea jeho mizerná nálada přejde. Jean jejich rozhovor poslouchá tak napůl ucha a zatím vede svůj vlastní. Skrz telepatii je s objektem jejich debat propojená... a pokud jste četli XF: Alpha, už je vám jasné, co bude následovat. Tentokrát je to z druhé strany. Jean nestihne o nic víc, než posledně - jen Logana varovat... ale na to, aby X-Man z místa okamžitě vypadl už je příliš pozdě.

Hodnocení:

---

Řečeno typicky americkým citoslovcem: Whoa.

Přiznám se rovnou a bez mučení - ano, byl jsem nadšený už v lednu, kdy byla série oznámena. Byl jsem nadšený i před měsícem, kdy vyšlo XF: Alpha. Ale nebyl jsem připravený na to, jak nadšený budu teď. Nedokážu přesně říct proč, ale Claremontovy komiksy mají většinou osobité kouzlo - kouzlo postav, které žijí ve svém vlastním světě odděleném od našeho jen listem papíru. Na prstech bych dokázal spočítat, kdy na mě působilo tak silně, jako v případě openingu k X-Men: Forever.

Ti, co jsou se mnou v kontaktu na osobnější úrovni by mohli vyprávět, jak jsem ještě téměř dva týdny po vydání komiksu splétal nejrůznější teorie na téma, co pro nás scénárista připravil. Štve mě na nich snad jen to, že se jejich potvrzení/vyvrácení dočkám až po několika dílech.

Přitom původně jsem byl po prvním přečtení o něco ostýchavější. Něco mi na komiksu nesedělo a nedokázal jsem říct, co to je. Pak jsem si věc přečetl podruhé... potřetí... a trklo mě to. GeNext kdysi začínal podobně. Ale na rozdíl od něj má Forever několik plus: zaprvé - je to série. Ačkoli už zpočátku rozehrává spoustu příběhových linií, opravdu nemám obavy z toho, že by je Claremont (na rozdíl od například New Exiles) nedokončil. Už první díl (stejně jako osmistránkové intro před ním) totiž dává jasně najevo, že tady je scénárista doma a tady se mu líbí. A pokud není Quesada úplný vůl, nechá ho tu.

A zadruhé - v tomhle případě Claremont naprosto přesně ví, co chce. Bohužel nám svoji vizi servíruje v bolestně malých dávkách (a to série vychází jednou za dva týdny), takže vydržet s rozuzlením některých věcí do dalšího čísla bude problém... Ale stejně jako jsem měl u New Exiles v začátcích pocit, že Claremont znovu buduje klasické několikaúrovňové příběhy, mám ho i tady. A tentokrát jsem si jistý, že je dotáhne do konce.

Dávám sice nakonec "jen" čtyři a půl bodu, ale proto, že bych si do budoucna nerad strhl stupnici. Počítejte tedy s tím, že je tahle věc podstatně výš, něž některé jiné čtyřapůlbodové komiksy.

P.S. málem jsem úplně zapomněl na Toma Grummetta. Ať jste si o něm v devadesátých letech mysleli, co jste chtěli... teď válí. Takže se nechte převálcovat a doufejte, že vydržíte do další středy.