Scénář: Duane Swierczynski
Kresba: Ariel Olivetti
Vyšlo: Květen 2008

Jmenujete se Nathan Summers. Právě jste potkali pěknou holku s Jersey. Je blondýna, má příjemný hlas, nevadí jí, že máte dítě... nebo kulku v hrudi... nebo že máte za zadkem velkýho hnusnýho chlapa s plechovou rukou, který vás chce zabít. Ale nemůžete tady zůstat. Na vašich bedrech leží budoucnost mutantstva a čím déle se zdržíte a budete si hrát na slušnou domácnost, tím víc riskujete. Obzvlášť když na vás z minulosti bafne starý přítel...

Děj:

Bishop se může kochat. Aspoň těch pár okamžiků, než se mu obrátí žaludek protestující proti příliš častým skokům časoprostorem. Potom už jakékoliv kochání znemožní jeden ze zafačovaných týpků, který mu pažbou samopalu rozbije hlavu.

Nad ležícím mutantem se sejdou všichni příslušníci komanda v pončách, kteří přežili předchozí kontakt, na malou poradu s uzavřeným počtem pozvaných na téma Co-to-sakra-je? Ty úchylárny (slušně řečeno), co Bishop provedl, černocha totiž určuje jednoznačně i pro ty, již viděli mutanta naposledy jako děti. A čistě pro představu, nebyli to ti nejmladší z celé ozbrojené složky. Což z padlého policisty rázem dělá velice ceněný obchodní artikl. A takový se přece nenechá jen tak válet na ulici. Trojice střelců se proto ochotně zapřáhne a Bishopa odvlečou pryč.

Ještě ani nestačí zmizet za rohem a už se k trucku balancujícímu na čenichu v díře v asfaltu žene servírka ze zařízení, kde tahle mela začala, vedena nejzákladnějším pudem každé samice: strach o mládě.

Je tak svědkyní něčeho téměř nemožného, ačkoliv ne neočekávaného - kdo se to neplazí zpod zmačkaného plechu, jako potlučený světélkující Cable. Dítě samozřejmě neutrpělo podle všeho ani duševní otřes. Zato mutant je tak vyřízený, že se ani nebrání, když ho žena odvede do nepříliš útulného, avšak, alespoň na chvíli, bezpečného bytu.

Bránit se začne až v okamžiku, když se dotyčná blondýna pokusí vzít mu holčičku a postarat se o ni. To vyjede jako vzteklý pes se slovy, že se jí nedotkne nikdo, nikdo kromě něj. Zarytě odmítá i nabídku přivolání lékaře, dovolí maximálně, aby mu vyčistila rány. Přičemž si nemůže ani dovolit narkózu, protože kdo by servírku navigoval, až mu bude v zákoutí bicepsů a deltových svalů lovit uvízlé střely...

Stranou od té řezničiny, v místnosti ještě nevlídnější a ještě nepohodlněji než naznak na tvrdé podlaze se probírá Bishop, v momentálním stavu pevně připoután k jakémusi kvádru zdiva, absolutně vyšťavený a absolutně otrávený. Potřeboval by... dobít. A napadá ho celkem jednoduchý způsob, jak na to.

V první řadě si pustí hubu pěkně našpacír a velmi nevybíravým způsobem se začne navážet do svých věznitelů, jejich ohozů a sexuální orientace. Samozřejmě stačí pár vhodně volených slov a dostane nakládačku, s jakou pochopitelně počítal. Jen tak dál, chlapci. Váš funus.

Než k tomu dojde, pojďme se podívat, co je s Cablem. Je patřičně ofačován a jeho ošetřovatelka mu domlouvá, že by měl odpočívat. Bohužel, odpočinek je věc, jakou si on nemůže a ani nechce dovolit. Jeho primární starostí je nějak opravit poškozený stroj času ve své levé paži, v němž zřejmě uvízla jedna z mnoha střel by Bishop. Až pod tíhou argumentů a nejspíš i vlastní fyzické slabosti z utrpěných zranění a ztráty krve připustí, že na minutku by si mohl dát oddych. A během té minutky se rozhodne vymámit z blondýny nějaké informace ohledně téhle nepříliš příjemné budoucnosti, zejména pokud jde o skupinu, co ho napadla.

Vysvětlení je jednoduché: spolek, který si říká Turnpike Authority, se stará o "bezpečí" občanů. Alespoň jejich části, jež neměla tolik štěstí (a prachů), aby si v New Jersey postiženém katastrofickými záplavami mohla dovolit slušné místo k žití ve světě, kde se vláda rekturuje z bohatých, a ti si můžou dovolit držet od sebe spodinu pěkně daleko. A vyhovuje jim to.

A stejně tak Turnpike Authority, která má volnou ruku ve všem, co se rozhodne dělat. A za to, že se jim místní lidé podvolí a nebudou se bránit násilnostem na nich páchaným, můžou mít po většinu času základní prostředky pro přežití - jídlo, vodu a elektřinu. Děsivá situace. A nejděsivější na tom je ženino usnesení, že to vlastně není příliš rozdílné od situace před záplavou, snad až na větší množství vražd a loupeží.

Mocným tohoto světa je to jedno a jen málo mužů se odvážilo tyranské smečce postavit. A ti zhusta neskončili nijak hezky. A takových mužů už nezbylo mnoho. Cable si uvědomí, ještě než domluví, co přijde. Že se na něj dívá jako na naději. No skvělý.

Uražený skinhead mu naordinuje další nářez, aby se naučil chování, ale dává drzému vězni ještě šanci, neboť si je dobře vědom potenciálu, jenž by mohl mít, pokud by zafačovaní mluvili pravdu.

Bishop (dost možná povzbuzen cizím palcem narvaným v krční žíle) posléze souhlasí. Má dost. Rozhodne se, že těm chlápkům ukáže, co dovede, a začne světélkovat.

A opět slovo pro Summerse juniora. Snaží se blondýně vysvětlit, že jim prostě nemůže pomoct kvůli dítěti, které má na starosti. Odmítá poslouchat servírčiny návrhy o tom, jak může zůstat u ní dokud se neuzdraví a neodpočine si, odmítá dělat cokoliv, co nekoliduje bezprostředně s jeho misí.

A přitom ho žena ani zdaleka neprosí kvůli sobě. Jako sestra člena gangu nemá úplně ten nejhorší život, má i práci a jídlo, ale mnoho lidé okolo hladoví. V první řadě Cableova malá svěřenkyně, která rozetne celý rozhovor tím, že začne řvát na celé kolo. Chce papu. Naštěstí pro ni blondýna něco najde v lednici.

Mutanta to dost možná trochu odměkčí, protože začne celkem normální konverzaci začínající tím, že se ženě mající na štítku napsáno Sophie, představí. A začne vysvětlovat, že se nemělo nic z tohohle stát. Že se snaží tomuhle všemu předejít. Sophie správně podotýká, že na to je asi už trochu pozdě.

O Bishopovi platí něco podobného jako o Hulkovi: praštit ho, to je jako půjšit ránu na čtyřistaprocentní úrok. A on jich před chvilkou dostal víc než dost. Tudíž je tu tučný účet čekající na splacení.

Mutant si nebere servítky. Řetězy, již ho poutaly, jednoduše popraskaly, když názorně představil, jak jeho schopnosti pracují. Hned na to zapraskal vaz jednoho ze zafačovaných díky robotickým chapadlům ovinutým kolem krku. Díky tomu má teď Bishop v ruce samopal a dalšího příslušníka Turnpike Authority na mušce.

Primárnímu cíli jsou k ničemu veškteré prosby o milost. Policista ho bez zaváhání sejme se slovy, že ho přece nezabíjí, protože neexistuje. Stejně jako nikdo jiný v místnosti, jimž způsobí smrt. Celá tahle budoucnost neexistuje. Nebude existovat. Jen co bude po dítěti.

Během okamžiku je v místnosti jediným žijícím. Krátce se zamyslí nad svým žalostným fyzickým stavem žádajícím si ošetření, které mu nehodlá dopřát, protože tu pořád zbývá naděje, že Cable a dítě mohli přežít. A dokud tu ta šance je, nic ho nesmí zdržovat v úsilí tento stav napravit.

Vývoj událostí na pobřeží však nasvědčuje, že se možná ani nebude muset namáhat. Cablea a Sophii znepokojí podivný a pro vojáka značně alarmující zvuk, jehož původ nedokážou určit. Mutant se napřed ptá, jestli mají jejich kamarádi v tunikách k dispozici bojové letouny. Odpověď je negativní, proto už zbývá jen jediný možný zdroj onoho kraválu: malér.

Sophie si nemyslí, že by to muselo být hned tak horké, a běží se podívat k oknu. Vzápětí se ozve výbuch a žena s výkřikem padá k zemi.

Mezitím je Cable již nachystán k boji a zvažuje své šance. O Bishopovi si nemyslí nic pěkného, ale rozhodně mu neubírá na schopnosti. On je naproti tomu v dost špatném stavu a s minimem prostředků. Ale i tak se nehodlá vzdát jen tak. Dítě ukryje za zády a chápe se zbraně, kterou díky zranění sotva udrží. A pak už další výbuch vyrazí dveře.

Rozmlácenými futry vchází jakýsi dlouhovlasý týpek v uniformě s příručním rotačákem. Na tom by nebylo nic šokující, snad jen ta uniforma. Ale ten chlap Cablea zná. Oslovuje ho jménem a přidává něco velice nelichotivého o jeho zjevu.

A jako vždycky... pokračování příště.

Hodnocení:

Charlie the Dragon:
Bozi vědí, že Cable není z těch sérií, na které bych se třásl jako osmiletý Nathaniel Essex na svou první sadu Malého genetika, ale bylo by nespravedlivé upřít třetímu dílu jistou výsadu zatím relativně nejlepšího sešitu. Hlavně díky tomu, že (ačkoliv je to stále prioritou) celý děj se už nedá shrnout jedinou hláškou "Bang, you dead." Do příběhu vstupují další postavy, jež nejsou určeny k okamžitému odstřelu (jsou pouze v pořadí), celý děj dostává jakési pozadí v podobě alespoň trochu objasněných událostí, které vedly k téhle budoucnosti. Bylo by fajn, kdyby scénárista v tomhle pokračoval, protože by tak dost prostá linie bitky dvou šílených nabušenců o jedno mimino a potažmo tak o budoucnost mutanstva nabyla na plasticitě a zajímavosti.

Nějakým záhadným řízením osudů také veškeré dialogy přisprostly, což je možná jen následek toho, že se mezi střílením víc mluví. Jiné vysvětlení nevidím.

Přes veškeré klady mě třetí Cable opravdu potěšil snad jen jedinou věcí: ten náklaďák na něj fakt spadnul. Na konci minulého dílu jsem uvažoval, že jestli se stačí na poslední chvíli odkulit, praštím se čtením.

Mínus je naopak, bohužel, že Bishop spolu s paží dost možná přišel i o kus mozku, protože jinak si vážně nedokážu vysvětlit jeho psychopatické jednání. Pro to, co předvádí, nenacházím přiměřenou omluvu ani v jeho posedlosti zachránit svou budoucnost.

A proč se teda vlastně těšit na další díl? Asi jen proto, aby jsme se dozvěděli, kdo to tam vlastně nakráčel v úplném finále (autor má vůbec nesmírnou zálibu vrážet před každé To be continue... nějakou strašlivě vzrušující a poutavou scénu, která vás prostě donutí stůj co stůj si ten další díl sehnat...), co podniknou plešatci, kteří se setkali s Bishopem, ale vzhledem k tomu, že mezi mrtvolami se potom neválí, je dost možné, že zdrhli a teď kují pomstu, a konečně, což, Claremont mi odpust, mě zajímá asi nejvíc, jak to dítě nakonec pojmenují.

Changer the Elder:	Charlie the Dragon:	Coldbone:
-nehodnotil-		-nehodnotila-