Scénář: Duane Swierczynski
Kresba: Ariel Olivetti
Vyšlo: Duben 2008

Je pouze jedna věc horší, než po zuby ozbrojený chlapík s vraždou na očích. A ta věc je parta po zuby ozbrojených chlapíků, kterým je naprosto šumafuk, že Cable se snaží zachránit mutantskou rasu od naprostého vymření.
Mezitím se jeho nejnovější nepřítel Lucas Bishop vyškrábe z krvavého zatracení a rozhodne se vystopovat svého protivníka po zlém: jedním časovým skokem za druhým. A až ho najde, rozhodně si neposedí nad čajem a sušenkami. Nejdřív budou střílet, až pak se ptát.

Děj:

Cable musí v tuto chvíli překonávat hned několikanásobný šok: jednak následek toho, že byl nevybíravě vystřelen z okna, jednak, že byl vystřelen mrtvým týpkem. Přičemž z fyzických následků se zdá vzpamatovávat o něco rychleji.

Nemá čas na velké divení se, takový přichází většinou až poté, co je bitva vyhraná. Do stavu vítězství mu chybí pořádný kus. A výraz blížícího se Bishopa napovídá, že pokud on k tomu bude mít co říct, tak Cable z téhle polízanice živ nevyjde. O dítěti nemluvě.

Holčička je momentálně v relativním bezpečí; chrání ji Cableova hruď, což je štít, se kterým se už dá počítat. Počítat se dá ale i s tím, že Bishop si brzy najde pozici, v jaké už bude dítěti taková ochrana k ničemu. A že se snaží. Čas opět udělit pravdivost úsloví, že nejlepší obrana je útok.

Jeden dobře mířený kopanec a potřeštěný policajt je bez bouchačky. Rychle se ovšem ukazuje, že to nebyl jeho poslední trik v rukávu, když z mechanické paže vyjedou chapadla, jež se omotávají druhému mutantovi kolem krku. Teď už stačí jen zvednout zbraň a dorazit je oba.

K Bishopově smůle ani Cable ještě nevyčerpal všechny nápady. Pozná to ve chvíli, kdy mu v boku zaparkuje poměrně hluboko nůž. Situace se zvrací do lehkého patu (alespoň na chvilinku): oba mutanti stojí proti sobě, svorně krvácí a vraždí se pohledy, pistole leží mezi nimi.

Přestávku v boji naruší až zjevení se dalších zafačovaných ozbrojenců. Jak se zdá, tento druh je v současné době v New Jersey velmi rozšířen. A jeden z nich ještě k tomu vypadá jako Abraham Lincoln.

Tihle milí pánové mají v úmyslu učinit boji přítrž a především ukázat poldovi, co znamená vlézt do jejich rajónu. Že se nebude jednat zrovna o pozvání na kafe a koblihu je nasnadě.

Ne že by Cableovi nastalá situace nevyhovovala. Zranění a ztráta krve ho postavila poněkud mimo stav bojeschopnosti a doufá, že dokud se bude gang zabývat odmlouvajícím Bishopem, mohlo by se mu podařit zmizet.

Toliko k jeho plánu. Trochu ho nabourá žvatlající mimino, které okamžitě přitahuje pozornost zejména ženské součástky zafačované skupiny. Zato Bishop věnuje nebohé holčičce tak hnusný pohled, že není divu, že se dítě rozeřve na celé kolo. Cable za to bývalému parťákovi vrátí ten ksicht i s úroky.

Bishop má pár sekund na posouzení své situace a začne poctivě od začátku... nebo spíš od konce své pravé paže, která se stala poslední večeří Predatora X. Jeho štěstí a snad i záchranou byl sestřelený Sunfire, o kterého si opálil pahýl, aby tak zastavil krvácení a ochromil nervy. Tak měl opět hlavu o něco čistší a mohl se soustředit na svůj primární cíl: dítě, s nímž se Cable již chystat opustit současnou časovou linii.

Pokud se po bojišti válí dostatečné množství zmlácených Marauderů, šance na nalezení nějaké střelné zbraně se zvyšují geometrickou řadou. Bishop se s povděkem chopil první na skladě a jako šílený začal pálit po Nathanovi, z něhož už zbyl je blednoucí otisk v časoprostoru. Cyclops stačil před letícími střelami ještě uhnout, zato Professor X... historie, však to znáte.

Velitel X-Menů šíleného střelce po zásluze smetl paprskem a vyoral s ním brázdu přes polovinu rozbořeného Muir Islandu. Ani to ale nestačilo, aby Bishopa zastavil. Na nohou mutanta držela jistota, že ještě není pozdě, že má ještě šanci splnit svůj úkol. Že Cable a dítě nemohou být tak daleko, aby je nedokázal dohonit.

Ještě že Forge nebyl daleko a že vyrobil takovou řadu umělých pravých paží univerzální velikosti do zásoby. Asi není nutno vyzdvihovat, že Bishop sáhl po té, s níž byl schopen napáchat největší škody komukoliv, kdo mu bude stát v cestě. A už stačilo jen pár úprav tady a tam, zmáčknout ten červený čudlík a whoooo! Vzhůru na cestu časem!

Další zastávka byla již známá putyka, kde se s Cablem minul o příslovečný chlup - ale z účtu zjistil, kdy tu byl, a pak už jen stačilo opět znáčknout čudlík a počkat si. Vše ostatní je minulý díl.

Toliko k malému vysvětlujícímu intermezzu. A teď zpátky do akce. Bod první: vyřídit bandu v obvazech. S trochou ušetřené energie je tohle pro Bishopa hračkou. Bod druhý: začít se shánět po Cableovi, který chce zahnout příslovečné kramle.

K jeho velké smůle (a ještě větší smůle dítěte, které nosí) se kolem rozpoutává ostrá přestřelka, kde se nebere ohledy na nic... a na dítě až po rázném zásahu oné ženy. A tak se Cable prozatím skládá do krytu s usnesením, že by bylo načase se hnout. Časem. Chce však zamířit zpátky, aby zjistil, jak ho Bishop vlastně vypátral, případně zda s sebou nemá plešatý policista, který právě za zády zafačovanců přemlouvajících Cablea, aby vylezl, za pomoci pěkné velké koule energie zvedá truck, kamarády.

Skok časem... snadněji se to řekne než udělá. S porouchaným mechanismem tohle platí dvojnásobně. Cable se nemůže transportovat a truck se snáší na jeho hlavu.

Hodnocení:

Charlie the Dragon:
Pokud jsem se při minulém čísle utěšoval, že se to třeba uspokojivě rozjede, tady mě naděje začíná lehce opouštět. Nápad není vůbec zlý, zápletka by za jiných okolností měla náboj jako do raketometu... ale scénáristovo líčení prostě nedokáže pořádně zaujmout ani napnout. Děj působí stroze a suše, i když je přímočarý jako Route 66. Ale to je asi tak všechno.

Nezachrání to ani kresba, která ač technicky zvládnutá na jedničku, je místy ještě ztuhlejší a víc bez dynamiky než moje díla, a to už je hodně co říct. Je to bolestně vidět hlavně v bojových scénách, které působí mrtvě, přestože zachycují postavy v plném pohybu. Na druhou stranu se Olivettimu nedá upřít jedna věc: dokáže oběma pánům vtisknout neuvěřitelně blbé výrazy obličejů v některých situacích a Bishopův zhulený pohled na mechanické pracky podobající se harantovi před rozsvíceným vánočním stromkem mě donutil sbírat se pod židlí.

Výsledný dojem je dost zoufalý průměr, který neuchvátí ani po stránce obsahové, ani vizuální, i když je to škoda, protože by na to měl.

P.S.: Kolik je tam sakra chlapů s plechovejma pazourama?!

P.S. No. 2: Proč má taková spousta marvelovských indiánů zvrácenou zálibu v pěstování si šeredných chlupatých zvířátek pod nosem?!

P.S. No. 3: A dovedete si doufám představit, jak děsivý je zážitek, když otevřete digitální komiks a většinu zorného pole vám zabírá Bishopovo pozadí?

Changer the Elder:	Charlie the Dragon:	Coldbone:
		-nehodnotil-