|
|
|
|
 Arms (V ruce zbraň), část I: Scénář: Duane Swierczynski
Messiah CompleX změnil X-meny jednou provždy. Ale nikomu se půda pod nohama neotřásla tak jako Cableovi, mutantskému cestovateli v čase. Byl pověřen úkolem, který může zachránit mutanty - nebo je, pokud selže, odsoudit k záhubě. A v jeho stopách ho následuje neúnavný nepřítel, který se nezastaví, dokud nebude prolita krev. Ať už Cable uteče kamkoli...v místě i čase. Budoucnost mutantů začíná právě tady. | ||||
|
Zpět na Cable | ||||
|
Děj: Jmenuje se Nathan Summers. A je voják, trénovaný pro jakoukoliv situaci. Pro jakoukoliv kromě téhle... Potíž s údělem časoprostorového cestovatele je v tom, že ostatní (zejména nezodpovědní rodiče) mají sklony házet na vás jejich vlastní trable s tím, že v budoucnosti nebo kdekoliv jinde, kde skončíte, se dotyčné trable třeba zmenší. A vy k tomu co? Vy k tomu pochopitelně přijdete jako Destiny ke stradivárkám. Cable se chystá po nějaké době strávené s X-Meny prožít pár dní v roce 2043. Taková útěšná doba je to... oceán odrážející jiskřivými fasetami drobných vlnek záři slunečního svitu, mořská pěna šumícího zálivu bělostně lemující zbytky zbořeného mostu a na obzoru romantické panorama poničených mrakodrapů... ach, při takovém pohledu duše pookřeje. No dobrá, Nate z toho zase tak na větvi není. Ale je voják. Trénovaný i na tohle. Takže klidně prochází ulicemi a spoušť po masivním zátopu oblasti a ničivé superbouři pár let nazpátek ho nechávají relativně a alespoň napohled chladným. Příležitost ke vzrušení však nečeká daleko. Jak se říká, zadarmo ani kuře nehrabe a volný přechod přes most už vůbec není grátis. A co na tom, že Cable použil poněkud odlišný způsob přepravy. Týpek se zafačovaným snad čímkoliv nevypadá, že by měl smysl pro humor nebo náladu na vysvětlování teorie cestování časem. Zato má velkou bouchačku a dva další kámoše s ještě většíma, kteří je rozhodně neváhají použít. Amatéři! Každý správný muž nosí s sebou nůž. A Cable rozhodně správný muž je (a taky je voják - to jste věděli?). Jenom se v tuhle chvíli necítí na problémy, proto kolosální žabikuch putuje k nohám nejbližšího výběrčího. Aby ho mohl dotyčný hezky zvednout ze země a povzbuzen jedním mutantovým kopancem si ho dobrovolně vrazit do ramene, načež být zneužit jako živý štít proti svým pistolnickým kumpánům. Takhle nějak asi vypadá den blbec. Ať už mumiáky zaměstnává kdokoliv, přílišnou loajalitu vůči druhům ve zbrani je neučí. Ale co, ať kamarád zařve, hlavně, když to schytá narušitel. To ještě netuší, že tenhle je naruší ještě víc, než by si byli bývali mysleli. Jako další chod se podává bitka, která je velice krátká, velice bez servítek a s velice předvídatelným vítězem. Koneckonců, byli to amatéři... ale i tak to bylo těsné. Pokud máte v plechové dětské sedačce pod pončem malé dítě, je to vždycky těsné. Cable je voják trénovaný pro nejnepravděpodobnější situace. Výcviková brožurka však postrádala jednu zcela zásadní kapitolu: péče o dítě v případě, že si nadělí do plínek voňavé překvapení. Někdy i ten sebelépe vycvičený voják musí prostě improvizovat... Pět měsíců cestování, pět měsíců hry na chůvu, pět měsíců svědomitého trénování plic maličké holčičky... nejspíš pět měsíců tvrdé zkoušky pro Cableovy nervy. Zvláštní, dokud jí šlo o život daleko bezprostředněji, nevydala ani hlásku. Zřejmě se rozhodla, že má co dohánět. Ale poslední naději mutantsta se odpustí ledacos. A Cable zvažuje myšlenku, jestli skrz ni nemá naplnit svůj úděl, kdy byl sám kdysi svými rodiči poslán do budoucnosti, aby žil a vyrostl pro něco víc... třeba pro přebalování řvoucích zrzavých uzlíčků. Ať tak nebo tak, v tuhle chvíli je jen utahaný a postřelený chlap, jenž má na krku uzlíček potřebující pravidelný přísun živin. Bude se muset poohlédnout po nějakém místě, kde by mohl vyšetřit trochu jídla a snad i odpočinku pro sebe a trochu mléka pro malou. Nedaleko odsud, sotva co by granátem dohodil, si u odřeného stolu v zaplivané putyce zavdává výčepní lihoviny další plechová paže. Plechová paže, která právě hodlá zúročit dlouhý nudný čas naplněný čekáním. Čas: 9:15 místního času. Cable vchází do dveří zmíněné hospody. Plechová pazoura se připravuje. Má velkou bouchačku a rozhodnutí tentokrát nezklamat. Nathan nemá moc času na přemýšlení ani na akci, když proti němu zahřmí kanonáda z trojčete hlavní. Rychlý úskok ho stojí další zásah do již zraněné ruky, ztrátu rovnováhy a následkem toho blízké setkání třetího druhu s oknem. Sklo pochopitelně není na takovéhle srandičky stavěné, tudíž udělá křah a Cable letí... a letí... a rozmázne se o chodník. S vědomím ho opouští jediná myšlenka, kterou byl schopen v tom fofru zformulovat: chránit dítě. Ve výčepu vypuká panika. Střelec se ji snaží uklidnit a vykřikuje, že je polda. A aby se to nepletlo, jmenuje se Bishop. Lucas Bishop. Ne, martini si nedá, ale pokud uděláte nějakou blbost, bude zabíjet i bez povolení. Hodnocení: Charlie the Dragon:
A teď k samotnému vyjádření. Ona bitka s mumiáky, vzato kolem a kolem solidně zpracovaná a dosti zábavná. No řekněte, koho nepotěší střela z granátometu šikovně umístěná do žaludku zlého hocha? XD Následující Cableovo filozofování potěší svou věcností a střídmostí. Žádné citové výlevy, pouze holá fakta. Koneckonců... je to voják. A mimo jiné taky trochu suchar, ale kdo by v podobné situaci nebyl,že? Scéna Bishopových příprav na atentát prostřihávaná příchodem Cabla do baru se nejspíš pokoušela o navození napjaté atmosféry. Pokud šlo opravdu o tohle, nezabralo to. Snad příště. Popravdě řečeno, co se týče děje obecně, příliš neuchvátí. Odvypráví příběh, neurazí, neunudí, místy i pobaví (kauza podělaného mimina mě složila)... ale taky nějak zvlášť nezaujme. Není to nic, co by vás budilo o půlnoci při děsivé vzpomínce, jak málo stačilo a dítě, naděje všech mutantů skončilo (či ještě může skončit) tuhé jako biftek. Je to věc, kterou přečtete a založíte, aniž byste si při čekání na další číslo ohryzali všechny nehty. Alespoň mě to ze židle moc nezvedlo. K případným nelogičnostem děje, které vyzdvihl náš alfa-admin, konkrétně že v době, kdy měl Predator X uhryznout Bishovi paži, už ho měl Wolverine vykuchaného, se, jak už jsem podotkl v úvodu, vyjadřovat nebudu z důvodu neznalosti předchozí události (zlý drak, zlý!). Poměrně příjemnou složkou tohoto kusu je jeho kresba. Postavy působí ve většině případů poměrně realisticky, byť jsem zažil drobný šok, když jsem zjistil, že Cable se v několika situacích vizuálně podobá tomu z mých prarodičů, který není babička... Co mě však nepřestave fascinovat je míra muskulaturnosti prokazatelně plechové pracky a to jak v případě Summerse juniora, tak později Bishopa, který má tu protézu ještě nabušenější než je jeho vlastní paže, což, uvážíme-li, co je Luky za korbu... br. Je pravda, že ty protézy jsou kapitola sama pro sebe. Druhý námět k zamyšlení pak tvoří situace, kdy Cable nosí na hrudi to dítě přikryté pončem. Uznávám, že je to hodně volný kus oděvu, ale i tak je pozoruhodné, že to malé řvoucí cosi pod ním ani netvoří záhyb na látce. A to by bylo asi tak vše. První číslo nikterak světoborné, ale uvidí se, co nám scénáristé přinesou dál. Vždyť se jedná o spasitele ohroženého druhu v plínách. A takto se prosím ke komiksu vyjádřila moje fretka:
|
 |
 |
26.03. 2008