X-men: TOG - Verze pro GBA

I tato verze hry má jako hlavní zápletku výpravu několika statečných do pochroumané, leč nezničené Strykerovy základny u jezera Alkali. Oproti produktu určenému pro počítače má však několik výrazných rozdílů.

Především je to fakt, že nehrajete za tři postavy, ale za čtyři, přičemž ve všech lokacích máte na výběr z celé skvadry. Děj tu tudíž není členěný na odlišné mise pro každý charakter. Ke známým Wolverinovi, Nightcrawlerovi a Icemanovi přibyl továryšč Colossus. Hrajete s ním dokonce dřív než za Kurta, který přibude až na začátku třetí lokace. Přesněji řečeno, ztratí se Storm a vy ho najdete. ;)

Postavy mají velmi slušně propracované pohyby a útoky. Wolverine s drápy zaseklými v módu „vysunuto“ vesele vyrábí z nepřátel karbanátky, Colossus má největší fyzickou sílu, i když je pomalejší a ne všude se vejde, a navíc jako jediný vám dokáže z některých zdí nebo přístrojů něco vymlátit. Iceman je jediná postava s dálkovým a velice sympatickým útokem. Je málo krásnějších věcí než mrazit přes zeď vojáky, kteří na vás nemůžou. Co, že to není fér? Tak si neměli začínat! Oproti počítačové verzi tu zásadně běhá po vlastních. Nightcrawler je po útočné stránce relativně nejslabší. Přece jen, úsloví „Miluj bližního svého“ se moc neslučuje s kopancem do hlavy... ale i tak není žádné béčko a na požádání ochotně vyfackuje nepřítele ocasem. Nemluvě o tom, že díky teleportaci se dokáže dostat i do uzavřených místností a vyluxovat tam bonusy. Škoda, neudrží se na zdi. Zato funguje jako úžasný taxík pro ostatní. Nemusíte ztrácet čas a život pokusy prodrápat se palbou, když je možnost teleportovat se vojákům přímo do pozic a začít je likvidovat dřív, než si vůbec uvědomí, co se děje.

Kromě těchto dvou bonusů lze najít ještě zlaté iksko, které dokáže jednoho padlého hrdinu vzkřísit k životu. Veškeré nadstandardní vybavení se buď jen tak válí, nebo ho můžete získat od slušnějších nepřátel, pokud je ovšem napřed hezky zkopete do hranaté kuličky.

Nekonečně milý je fakt, že zabité postavy vám ožívají na začátku každého nového kola.

Téměř celou hru strávíte v různých podlažích Strykerovy základny. S výjimkou úvodního kola, které se odehrává v Danger Room. Tam zatím pouze s Wolverinem proběhnete zasněženou krajinou, pobijete pár ninjů a dobrmanů (nesmírně otravná sběř), aby jste si to v závěru rozdali se Sabretoothem. Pokud se vám ho podaří zdárně zmáknout, přijde vás vyrušit Iceman, že se s odletem čeká na vás.

Už v samém začátku druhého kola vstupujete do základny. Čeká tam na vás mnoho milých vojáků a pejsků, přes něž se musíte v každém levelu probíjet. A celkem záhy se začínají objevovat i sentinelové (potěr, létající střílející koule; věc, která to produkuje, a vypadá jako blecha, plus klasičtí sentíci v mikroverzi). Zřejmě jako zpestření je snad v každém kole (někdy i dvakrát) opruz Toad. Není ho nijak těžké porazit, ale přece jenom, opravdu si zasloužil takový štěk, když ostatní členové Bratrstva jsou bossové?

Prostředí lokací je velmi různorodé. Od obytných prostor posádky přes kanalizaci, nad níž by Morlockové chrochtali blahem, výrobní linku sentinelů s kusy robotů až třeba k dost odpudivé laboratoři, kde se v nádržích důvěrně známých zejména Wolverinovi vznáší výsledky genetických hříček Strykerových vědců. Když potom v dalším kole musíte tu místnost proběhnout nazpátek, koušou vás do nohou.

Bossové jsou další úžasná partička. Z větší části rekrutovaní z Bratrstva (Sabretooth, Juggernaut, Pyro, Mystique, Multiple Man), dá se tam však narazit i na sentinela, v úplném závěru čekajícího Mastermolda, X-23 a dokonce i samotného Strykera, který jako na potvoru nechcípl. Což není nic, co by se nedalo napravit...) Každý z nich má některé milé vlastnosti. Například Xavierův drahý nevlastní bratr dělá rozhodně čest svému přízvisku Unstoppable. Ten když se rozběhne, vyřídí vás s přehledem jedinou ranou, aniž by se musel zvlášť namáhat. A X-23 (kterou musíte napřed seřezat, aby si mohla v závěru s Wolverinem pochválit zacházení s drápy a rozejít se v dobrém) zase v boji používá velice zákeřnou strategii - kdy skočí vaší postavě na záda a bodá. Že to rozhodně zdraví nesvědčí, můžu dosvědčit. Obzvlášť zákeřný je útok, jímž soupeře podle směru úderu nejspíše vykastruje. Chudák můj Colossus.

Korunu zákeřnosti ovšem získal Multiple, kterého musíte stíhat hroutící se chodbou. Milá záležitost.

Příjemným zpestřením jsou mezilevelové diskuse mezi jednotlivými postavami. Ať už jde o spílání soupeřům nebo hromadnou vzpouru proti Storm, kdy se chlapci jednohlasně rozhodli neodejít, i když už mají všechny části Cerebra v kupě, dokud nezlikvidují program sentinelů. Řekněme, že Storm se nadšeně netváří, ale na odpor se nezmůže.

Celkově hra funguje jako nádherně oddechová vybíječka z prostředí X-Men, protože co uklidní po namáhavém dni tak krásně, jako praštit si drápy (ocelovou pěstí/ocasem/ledovou koulí) do nepřítele? Tedy pokud nejste cholerici, kteří po třetím opakování kola začnou vzteky vypouštět bubliny a kletby.