X2: Wolverine's Revenge

Nechci znít jako přílišný rýpal. Ale je tu kromě mě ještě někdo další, kdo nechápe, proč se ta hra sakra jmenuje X2? Nejen že to s druhým filmem nemá nic společného, ale ono to není (narozdíl od hry k X3) dokonce ani z filmového prostředí. To jediné, co může film vzdáleně připomínat je hlasové obsazení Patricka Stewarta coby profesora Xaviera. Obzvlášť, když Wolverinea samotného dabuje Mark Hamill. Ano, ten Hamill který šermoval světelným mečem v původní trilogii Star Wars. Luke Skywalker.

Dobře, dost už o názvech, protože to je jen malá a převážně logická část. Hra samotná má samosebou i jiné aspekty. Jak jistě většina pochopila (těm ostatním to říkám teď), hra se točí kolem Wolverinea. Bude se tentokrát muset snažit opravdu celkem fest. Přece jenom, kdo by se nesnažil, když má posledních osmačtyřicet hodin života, že? Ale zatímco hodiny tikají, nepřátelé nespí. Při hledání léku si musíte poradit nejen se Sabretoothem, Wendigem a Lady Deathstrike.

Děj má sice zajímavou zápletku, ale jeho rozvedení není nic moc. Účel byl evidentně protáhnout hráče co největším možným počtem různých lokací i nepřátel, často ale bez jakékoli návaznosti. Možná mi to při hraní prostě jenom moc nemyslelo, ale občas byl problém sledovat, co měl autor na mysli. Po vcelku působivém úvodu "kdysi dávno v Kanadě" totiž nastupuje krušná realita, která se hodí spíš Bondovky, než do X-menů.

Svým způsobem hodnotím hru spíš hůř, než předchozí Next Dimension, protože narozdíl od ND se snaží o komplexní děj. A tvrdě selhává. První půl ještě ujde, ale jakmile se dostanete ke konci úrovní VOIDu, je z toho guláš.

Z praktického hlediska...
...je hra takový spíš průměr. Původní ovládání je docela krkolomné, ale dá se na něj při troše snahy zvyknout. Na čem se autoři evidentně docela vyřádili jsou bezesporu takzvané Strike Attacks, což jsou speciální animované útoky, které se dají spustit při určité poloze nepřátel kolem.

Strike je také jediná možnost, jak na konci každého souboje s bossem svého protivníka vyřadit. Boje jsou občas díky tomu docela zdlouhavé (třeba takového Sabretootha dostat do kýžené pozice je docela o nervy), ale na druhou stranu, alespoň nejsou uniformní.

Co je rozhodně neobvyklá zajímavost (která mě zabavila na hodně dlouhou dobu) je smyslové vnímání. Můžete si totiž přepnout na jakési plíživé zvířecí vidění. Můžete díky tomu stopovat nepřítele a útočit ze zálohy.

GBA
Jak už to tak bývá, pro všechny konzole je hra stejná. Až na Gameboy verzi. Krom názvu a hlavního protagonisty je totiž všechno naprosto jinak.

Objevuje se jasně daný hlavní záporák - Magneto. Stejně tak nejde o krk Wolverineův, ale Jeanin.

V podobě malého skrčeného zuříka (který v klidovém stavu velmi zajímavě funí) se projdete celkem osmi různými lokacemi, od Weapon X, přes Xavierovu školu až na Genoshu.

Postupem času (respektive hry) si můžete, ve většině případech musíte, obstarávat bonusy v podobě nových druhů pohybu i ofenzívy, například šplh po stěnách, rychlejší regeneraci nebo útok ve skoku.

Bohužel je hra docela krátká. Mě osobně se jí povedlo dohrát na cestě autobusem z Liberce do Prahy, což není žádná dálková jízda. Jakmile si osvojíte základní ovládání a okoukáte, jaký trik platí na jakého oponenta, jde to samo, level za levelem.

Verdikt
Hra není vyloženě špatná, ale ani nejlepší. Výhodou jsou na dnešní dobu docela nízké nároky na hardware (hra je z roku 2003). Osobně preferuji spíš jejího následníka, X3. Ačkoli, kvůli Wolverineovu příborovému setu si nechám říct i tentokrát. :)