X-Storm X-Storm

Last Stand
X-men: The Last Stand

Autor: Chris Claremont
Předloha: Zak Penn a Simon Kinberg
Původně vydává: Del Rey Books
U nás: Nevyšlo

Novelizace v pořadí už třetího X-menského filmu byla tady u nás v klubu očekávaná stejně, ne-li dokonce víc než film samotný. Po tom, co bylo uveřejněno, že za klávesnici opět usedne Chris Claremont, se není ani čemu divit. Vždyť to byl on kdo před víc než třiceti lety stvořil X-meny do podoby, v jaké je víceméně známe dodnes. Zná své postavy a dokáže je tak věrohodně zachytit.

Když se prokousáváte obsahem, musíte se mnohokrát zeptat, co je invence autora a co původní scénář. U některých scén totiž víc než litujete, že jsou ve filmu jinak. Kniha má samozřejmě mnohem větší možnosti než 100 minut filmového pásu a rozhodně je to poznat. K lepšímu. Dlužno říci, že kdyby bývali tvůrci natočili film takhle, mohl získat v hodnoceních recenzentů (paní Spáčilovou nepočítám) o pár procent víc.

Chris Claremont je totiž bezesporu autor, který ví, o čem píše, takže svěřit se do ruky jemu je pro X3 asi to nejlepší možné řešení. Stejně jako v minulém díle si neuvěřitelně pohrává se svěřenou látkou a fandové se tak znovu pousmějí nad vsuvkami kategorie velitele policie - bývalého Xavierova studenta jménem Lucas Bishop, nebo amerického prezidenta, který jakoby náhodou nese jméno Claremontova dlouhodobého spolupracovníka na poli kreslířském, Davea Cockruma. A hádejte, co dělá ve volném čase? :)

Z úryvku osmé kapitoly (který najdete na konci) si můžete udělat jakýsi zkreslený obrázek toho, o co přicházíme. Některé rozporuplné části jsou doplněny či vyloženy jinak, což slouží k celkovému lepšímu vžití se do postav i příběhu. Pozornost se přitom upírá k Jean a její minulosti. Zjistíte, co aktivovalo její schopnosti, když byla dítě (upřímně, na to jak byla malá měla zajímavou knihovničku. Herbertovu Dunu by mě u ní hledat nenapadlo), i to co se jí vlastně odehrávalo v hlavě. Scottova smrt tak není tak dutá a do ticha.

Jenže bohužel, u nás prostě nakladatelé nemají zájem. Malý náklad, malý zájem, kecy v kleci...takže obyvatelstvo ČR má prostě smůlu a pokud si chce přečíst, jak to všechno bylo, musí buď umět nějaký cizí jazyk (nejlépe nějaký, ve kterém kniha vyšla) a objednat si titul v zahraničí, nebo má prostě smůlu. Děkujte nakladatelům.

P.S. Drobná poznámka o obalu: nevím jestli je to lokální nebo globální, ale obálka, která je v pravém horním rohu článku (a na všech oficiálech nakladatelů) ve skutečnosti takhle nevypadá. Vyhodili Angela a udělali z toho Logana v sendviči (Wolverine uprostřed, na jedné straně Jean, na druhé Ororo). Chudák anděl.

Následuje slíbená ukázka.

Některé hodně kritizované scény, jak mezi fanoušky, tak recenzenty jsou tady úplně jinak. Uvedu příklad na scéně před odletem na Alkatraz a Wolverineovu ujetému proslovu k ostatním. Kdo si pamatuje theatrical trailer (a prolézal naši download sekci), už dávno ví, že natočená byla jinak. Dost podobně, jako je to tady:

Citace:

"Jdeme s vámi," oznámil Bobby.
Logan si odfrkl, což byl jeho způsob, jak jim jasně naznačit No to sotva!
"Na tohle jsme trénovali," řekl Petr Rasputin, aby přítele podpořil. "Jsme připraveni."
"Nejlepší útok je obrana, že?" usmála se Ororo z letadla a bylo na ní vidět, jak si užívá, když se Logan peče ve vlastní šťávě.
Warren III. předstoupil před ostatní, zcela zjevně na něm byl vidět ostych, ale zároveň se odmítal vzdát svému strachu. "Říkají, že Magneto chce mého otce," řekl a hlas se mu třásl hněvem stejně jako nervozitou. "Mého tátu! Možná udělal chybu, pane, ale není zlý. Nenechám ho tam samotného."
Ororo zvážněla a k tomu, co řekl Angel jen dodala: "Je to náš boj, Logane. Ne jen tvůj."
Povzdechl si. Nechtěl aby se o strastech života poučili takhle. Nebo vůbec nějak.
"Tohle nebude jako v hodinách," řekl jim a každému z nich se podíval zpříma do očí v naději, že mu ve tváři, v jeho vlastních očích dokáží vyčíst, o čem mluví, "nebo v Danger Room. Bude to skutečnej boj. S krví, slzama...a mrtvejma."
Byli děti. I když si mysleli, že jeho slovům rozumí, o skutečném příměru neměli představu. Zatraceně, vždyť oni sami hluboko uvnitř cítili, že budou žít věčně; proto armády preferovaly mladé brance. Věci jako tahle se daly poznat jen tou horší cestou. Byla to ta část života, kterou představoval Worthingtonův lék, jakmile jednou překročíte tenhle Rubikon, není žádné zpět. To co uvidíte, co uděláte, se s vámi ponese po zbytek života.
"To co jsme ztratili za poslední dny není nic v porovnání s tím, co ztratit ještě můžem."
Nikdo se nepohnul. Nikdo ani nemrkl.
"V momentě kdy vlezem do toho letadla, už nejsme studenti a učitelé, nejsme děti a dospělí. Jsme vojáci."
"Jsme X-meni," opravil ho Bobby. "My všichni."

Autor: Changer the Elder
5.07. 2006