Hlavní postavy: Wolverine, Gambit, Rogue,...^*

_{*postavy označené jako (V) jsou vlastním výtvorem autora povídky}

Popis: X-meni pořádají nespočet tajných operací. Tahle se však něčím liší. Je to prostě TMA (co si za tu zkratku dosadíte nazávěr nechám na vás...)

Poznámka autora: Jak vnímáte svět? Většinou očima. Ale co když nemůžete? Jak spolupracujete s ostatními? Nějak musíte, protože i všemi milovaný ředitel školy si zaslouží překvapení, ne?

Tma. Hustá, černočerná tma.

„Hej, cajune, ty zjevně nemáš co dělat, podej sem nějakej svírací špendlík!“

„Quoi?! Dobře, dvě otázky, mon ami. Kde sakra seš a kde sou špendlíky?“

„Já jsem tady a špendlíky támhle.“

„Che, tak to si je podej sám!“

„No...ne, počkej. Udělej vpravo vbok a předpaž.No, supr, to je mý lejtko, takže odsuň tu pazouru o pět čísel vedle...tak, seznamte se, to co tak vášnivě objímáš je pátej schod od štaflí. Teď se otoč čelem vzad a jdi tři kroky rovně a...“

„Merde! JAU!“

„...A zakopneš o stolek. Tak, a na něm jsou špendlíky.“

„Co jsem to právě srazil na zem?“

„Nic, jen roli špagátu a nůžky.“

„Hej, ale ty nůžky potřebuju já!“

„Klid, Cyku, já ti je pak najdu. Gumbo, seš tam eště nebo sis na tom stole ustlal?“

„Jsem tu.“

„No to je fajn, a máš ten špendlík?“

„Non.“

Povzdech. Pak cinknutí kovu o kov. Zavrzání štaflí. „'Ro, prosímtě, ty jsi kousek vedle, mohla bys mi podat špendlíky?“

„A kde přesně vedle jsem, Wolverine?“

„No, tak nějak středně blízko vedle.“

„Z tebe by byl skvělý kartograf, víš to?“

„Was?! Cože by z něj bylo? To mě chceš rozesmát?“ Ironie pro některé byla, je a pravděpodobně i bude cizí slovo.

„Nech si kecy, nebo tě pověsim za ocas do průvanu! Storm, natáhni se doprava...ne počkej, do druhýho prava.“

„Tak kam?“

„No to mě podrž, oni ho nenaučili strany.“

Smích.

„No, strašně vtipný, jako by ses zrovna TY nikdy nesplet.“

„Non. Rozhodně ne ta...“

„Hele, že já po tobě hodim kladivo!“

„He, to bys určitě netrefil!“

„Zas tak si nefandi, já v tý tmě na rozdíl od tebe vidim moc dobře.“

Ticho.

„Mám špendlíky!“ 'Díky, Jean.'

'Rádo se stalo.'

„Skvěle...aspoň někdo tu není kopyto...“

„To sem náhodou slyšel!“

„To byl účel.“

„Nenuťte mě, abych vám zchladila hlavy ručně...“

Prázdné polknutí. Znovu ticho.

„Můžu se zbavit těch špendlíků?“

„Jasně, promiň. Tři kroky vlevo a narazíš na štafle.“

„Doufám, že ne doslovně.“

„To bych ti neudělal.“

„Ne, to děláš jenom mě.“

„Mám důvod. Á, děkuju.“

Tupá rána a tichá kletba.

„Čí to byl sakra nápad, připravovat to tu potmě!?! Ještě abych si tak ukopla palec!“

„Víš, že když rozsvítíme, prozradíme se. Teď tu nikdo z nás nemá být!“

„No jo, jasně, že to vím, ale aspoň svíčka by neškodila!“

„Bohužel, to jsi měla navrhnout dřív. Příště.“

Ticho plné soustředění na práci.

„Ne, ne, myslím na cukrkandl! Myslím na cukrkandl!“

Smích. „Na co že myslí?“

„Profesor ide kol'. Myšlienkami, tedy.“

„Ja, to vidim, ale proč si proboha vybrala cukrkandl?“

„První co mě napadlo. A vůbec, jestli chceš, abych nás prozradila, já to udělám, ale bude to na tebe!“

„Paix, minet, on to tak nemyslí...“

„Jean, jak tam dole vypadá partie?“

Okamžik napjatého soustředění.

„Profesor má ještě šest figurek, Beast pět, ale s královnou. A pozdravuje.“

„Zdravím taky.“

„Já taktjiež.“

„Ich auch.“

„Vyřiďte si mu to později, ano? Nejsem telefonní ústředna!“

„Tak promiň...“

„To nic, zlato.“

„Podpantofláku.“

„Jen si nevyskakuj, Roberte, taky na tebe dojde.“

„IAAaaaa, Petře, stojíš mi na ocase!“

„Izvinitje, neubližyl sem tji?“

„Nevykastroval's ho?“

„Ein Moment, Herr LeBeau, ich schlitze Sie sogleich.“

„Co to řikal?“

„Ani se neptej, Gumbo, ale bejt tebou bych se uklidil dál.“

„Dobře, dobře, já se klidim, jako bych tu...“

PRÁÁSK!

„Uááá!“

BUM.

„Fajn...kdo byl to první a kdo druhý?“

„Excuse moi, šlápl jsem na balónek...asi...“

„Ty kanální kryso! Já tě zmelu! Víš jak sem se lek?!“

„Hm, až tak, že jsi sletěl ze štaflí. Počkej, kde máš ruku. Tak, vstávej.“

„Hrrmpf.“

„Spokojila bych se s prostým 'děkuju'.“

„No jo...tak dík.“

„A kruci!“

„Co je?“

„Vyhlásili pat! Jdou nahoru!“

„No, máme hotovo, ne?“

„Skoro! Petře, schovej štafle! Logane, posbírej to, co sem nepatří a někam to ukliď.“

„Kam?“

„To máš jedno, hlavně sebou mrskni!“

„A mam vynýst i Drakeovu užvaněnou tlamu?“

„Lákavý nápad, ale radši ne.“

„Tak, jsme všichni?

„Snad.“

„Tak, seřadit.“

„Hej, ta spodní je moje!“

„Vyndej loket zpod mýho žebra a pak si promluvíme o tom, že ti slezu z nohy.“

„Ale ten loket není můj!“

„Ne, ten je můj!“

„Je jedno čí, prostě ho u sebe nechci!“

„Upozorňuju majitele tý nenechavý pracky, že jestli jí okamžitě neodtáhne do patřičnejch mezí, dostane ránu do zubů!“

„Rogue, prosímtě, jen to ne, nepotřebujeme nikoho sbírat na Jupiteru.“

„Tak, už tiše, jsou blízko.“

„Dobře.“

„Říkám tiše!“

„Řikám dobře!“

…

…

…

…

„Hej, kdo mi funí za krk?!“

„Já ne.“

„Já taky ne.“

„Já už vůbec ne.“

„Já ani omylem.“

„Nezájímá mě, kdo ne! Zajímá mě, kdo jo!“

„Dejte už pokoj!“

„Tak jo.“

„Fajn...“

„Tak psst.....za chvíli to začne....“

„Jo...“

Začátek...