Hlavní postavy: Wolverine, Storm, Nightcrawler, Tiger (V), Flora (V), Colossus, Phoenix, Cyclops, Gambit, Rogue, Iceman, Professor X,...^*

_{*postavy označené jako (V) jsou vlastním výtvorem autora povídky}

Popis: S každým čerstvým rekrutem přichází do týmu X-Menů něco nového. Nový pohled na svět, nové ukázky schopností, nové problémy... A jak se zdá, těch s sebou přináší dívka jménem Flora celou náruč, zvláště pak některým. I nejkrásnější květina v sobě může nést prudký jed, přátelství se může snadno změnit v nejhlubší zášť a láska může místo radosti přinést neštěstí a snadno i smrt. A vedle záludných nástrah vzájemných vztahů musí X-Meni čelit nepřátelům z nejhorších: sentinelové jsou už zase tu.

Kapitola II.
Poznámka autora: Nalejvaj se pupence, nalejvaj se mraky a i když nejsme pupence, nalejem se taky... Tento popěvek by mohl býti mottem kapitoly, protože se prakticky celá odehrává ve výčepním zařízení. Pro ty z vás, které možná zaujme scéna s "fešákem", mohu podat informaci, že toto se skutečně odehrálo a byl jsem toho přímým účastníkem. Včetně ukázky, jak lze s několika promilemi řídit auto. Tohle jednomu skutečně přidá na pocitu bezpečnosti na silnicích.

Prcek se loudavým krokem vydal ke svému pokoji. Myšlenky mu volně bloudily od dnešní bitvy a zítřejšího tréninku se Storm k  takovým věcem, jako je naprasklá vidlice u motorky, kterou bude muset spravit, a ještě se bude muset dokopat k vypracování skript, jež slíbil Scottovi jako přípravu na další lekci pyrotechniky.

Ve svém zamyšlení nekoukal na cestu a když zahýbal za roh, srazil se s Bobbym. Doprovázeli ho ještě Petr, Kurt a Gambit, všichni do jednoho v civilu a zřejmě nachystaní na nějakou akci.

„Zatraceně, Wolverine, nespi za chůze!“ utrhl se na nejmenšího X-Mana ledový mutant.

„Sorry,“ zamumlal Logan a chtěl pokračovat za svým. Ale čtveřice jeho týmových kolegů ho obstoupila, aby nemohl odejít. Zamračil se. „O co vám sakra de?“

„Hledáme tě po celý škole, což bude mít asi nějaký důvod, nemyslíš?“ zeptal se Kurt. „Tak tě nenecháme jen tak odkráčet.“

„Čemu vděčím za vaši vzácnou pozornost?“ zeptal se podezíravě prcek a zkřížil ruce na hrudi.

„Ále, vyrážíme na takovou menší pánskou jízdu, a říkali jsme si, jestli bys nešel s náma. Samozřejmě pokud nemáš jiný plány,“ zalétly oči Loganova nejvěrnějšího přítele ke dveřím pokoje Ororo.

„Toho se neboj,“ usmál se Wolverine. „To se ví, že pudu s váma. Jen mi dejte pár minut, než se hodím do gala, abych vám nedělal ostudu.“

Remyho jeho slova donutila k pořádnému záchvatu kašle. Petr ho raději popadl za košili a odtáhl, aby nedošlo k nějakému střetu, neboť Logan se zatvářil výhružně.

„Budem čekat dole, oukej?“

„Jasný.“

Mutant tryskem vyrazil do pokoje, v rychlosti se osprchoval a navlékl na sebe obyčejné šaty. O chvilku později už brzdil v hale.

„Jdeme?“ zeptal se.

Bobby vypnul stopky na hodinkách. „Sedm minut, dvacet sedm sekund a padesát setin. To je slušný,“ řekl.

„Hele, neprovokuj, zmrzlej zadku, nebo ti provzdušním vohoz!“ zavrčel prcek a první vytlápl ke garáži.

„Čím jedem?“ dotazoval se a rozhlédl se vozovém parku X-Menů.

Po Icemanově obličeji se rozlil poťouchlý škleb. „No čím… Asi něčím, do čeho se všichni bez problémů vejdem, ne?“

„Aha. Jak tak na vás koukám, v úvahu připadaj jen dvě možnosti: buď X-Van, čemuž velkou šanci nedávám, nebo…“ upřela se pozornost všech do zadního kouta velké haly, kde se za polorozpadlým vrakem další obrněné dodávky, podle zbytků nátěru pod stopami po ohni kdysi fialové, nenápadně krčil pod plachtou nablýskaný červený kabriolet.

Petr z auta strhl plachtu. „Trochu se provětráš, broučku, abys tady samou nečinností nezreznul.“

Logan vyprskl. „Hádám, že náš neohrožený vůdce o tom nemá nejmenší ponětí, co?“

„Měl by? Když bysme se ptali, nepůjčí nám ho.“

„Takže klíčky nemáte. To bude to nejmenší…“

Ze hřbetu ruky mu vyjel dlouhý dráp, který mínil vrazit do zapalování. Remy mu položil ruku na rameno a odsunul ho.

„Ber to v klidu, mon ami. Zbytečně to poničíš a pamatuješ si snad, jak Scott posledně soptil. Na auto musíš de préference doucement, qu’au la femme. Pusť mě k tomu.“

Načež vklouzl za volant, rukou zkušeného zloděje sáhl pod přístrojovou desku a po paměti spojil dráty. Prskla jiskra a motor s tichým brumláním naskočil. Logan pohrdavě zasyčel, jako že tohle by zvládnul taky, a rychleji, kdyby se mu chtělo. Druhý mutant se na něj zašklebil.

Ostatní zatím prohlédli zbytek vozidla, jestli neskrývá nějaké zabezpečovací zařízení, například řetěz na nápravě a podobné věci, o nichž se Cyclops mylně domníval, že přinutí ostatní členy týmu dát pracky pryč od jeho porsche. Nic neobjevili, x-menský velitel už to asi vzdal a přijal osud, že kabriolet mu bude jeho podřízenými pouze milostivě půjčován. Tak dlouho mu to museli lehce naznačovat, než pochopil...

Dálkově ovládaná vrata garáže se zvedla a vůz vyrazil vstříc vlahému soumraku počínajícího léta.

„Kam se vůbec chystáte?“ byl zvědavý Logan, neboť co si pamatoval, v blízkém okolí už nebyla snad ani jediná hospoda, v níž by neplatilo „X-Menům vstup zakázán!“ No tak je málem srovnali se zemí, to je toho...

„Tovarišč Drake objevil jeden sympatický podnik asi půl hodiny cesty odsud,“ vysvětlil mu ochotně Petr.

„Je to takovej pajzlik od pohledu,“ upřesnil Bobby. „,U přejetý kočky‘.“

„To vypovídá o mnohém,“ usmál se Kurt, spokojeně uvelebený na opěradle zadních sedaček mezi Loganem a Icemanem. Mohl si to dovolit, jeli po nepříliš frekventované cestě, kde byla jen malá šance, že je někdo potká. Ocas za ním vlál jako vlečka, protože Remymu za volantem bylo nějaké omezení rychlosti celkem šumák a jel asi dvakrát tolik, než by mu prošlo u policajtů.

„Viď?“ kývl na jeho slova Bobby. „Ale lokál celkem slušnej, ucházející zázemí a hlavně dobrý pivo. Scházej se tam různý unikátní existence, takže bysme nemuseli mít problém zapadnout.“

„Copak o to, my ten problém nemáme nikdy, to spíš ty okolo se cukaj,“ řekl Logan. „Ale třeba budem mít štěstí a nebudou se nás pokoušet skalpovat už při první návštěvě,“ pohlédl na modrého mutanta.

Kurt zakoulel očima. „Přestaň se na mě dívat takhle! Nebo si myslíš, že bych vlez mezi lidi v tý svý chlupatý čertovský kůži?“

„Nooo...“ zašklebil se Logan a jeho přítel na něj vycenil tesáky.

„Víš co? Radši neodpovídej.“

Petr si povzdechl a sáhl po knoflíku rádia. Gambit se pousmál. „Myslíš, že tím přebiješ to jejich štěkání?“

„Za zkoušku nic nedám,“ řekl Rus.

Pět minut celé osádce trvalo prohašteřit se ke stanici, kterou byli ochotní poslouchat všichni. Ricky Martin zpíval do houstnoucí tmy probodávané světlomety Livin la vida loca a Kurt s Remym vyli spolu s ním.

„Až skončej, řekněte mi,“ požádal s kyselým obličejem ostatní Bobby a bleskově si vyrobil ledové špunty do uší.

Naopak Logan s Petrem se dobře bavili, zvláště protože řidič do rytmu písně kroutil volantem, takže porsche vytáčelo na silnici lehce přiopilá taneční esíčka. Pokud někteří škodolibě čekali, že ďáblík, usazený nepříliš stabilně, sletí, nedočkali se, neboť byl díky svým schopnostem bezpečně přilepený ke kapotě. Jen špačkoval, pokud sebou kabriolet škubal příliš.

„A to je zatím střízlivej,“ řekl Logan na adresu Remyho vylomenin. „Nechci vědět, co by dělal, kdybysme ho nechali řídit s hladinkou.“

„To je jednoduchý. Otočil by to kolama nahoru v prvním pangejtu,“ prohlásil s despektem Bobby. „Každopádně bych to nezkoušel.“

„Buď v klidu, míra mojí potrhlosti není zas tak velká,“ řekl rudooký mutant. Druhý muž se zatvářil, jako že o ničem jiném nepochybuje víc. Zapomněl však na zpětné zrcátko, a tak se moc divil, když po něm vzápětí letěla karta. Srazil ji ledovým štítem někam na silnici. Nocí zazářila slabá exploze.

„Nechte toho,“ povzdechl si Petr. „Nebo ještě poničíte ten vůz.“

„Mimo to, Gumbo,“ zašklebil se Logan, „nevíš, že se z auta za jízdy bordel nevyhazuje?“

„Bože chraň, to bych si nedovolil! Vyhodit Icemana by byla makačka. Navíc bych mohl ohrozit la sécurité kolemjedoucích,“ smál se Remy.

„Ty jsi tak nesmírně vzorný spoluobčan, až to bolí,“ zachechtal se Kurt.

„Certes. V New Orleans jsem byl několikrát zvolen spoluobčanem roku.“

Porsche se otřáslo výbuchem smíchu, v němž se rozplynula jakákoliv hrozba konfliktu.

V dobré náladě zastavili před hospodou, ke které je Iceman donavigoval. Naleštěná kára působila vedle otlučených dodávek a zrezlých zablácených osobáků běžných smrtelníků, prozrazujících, jaká honorace tu má nejhojnější zastoupení, až nepatřičně.

„Snad ho tu nechaj na pokoji,“ řekl Petr.

„Tam určitě,“ rozchechtali se X-Meni. Colossus totiž auto vysadil na střechu přístavku a jen stěží si dokázali představit zloděje, který by ho odtamtud dokázal dostat.

Muži provedli rychlou obhlídku vnějšku budovy. Z větší části dřevěný dvoupatrový dům už zřejmě zažil i lepší časy. Omítka se místy odchlipovala, okna v patře byla temná a uprášená, bez záclon. Nad vchodovými dveřmi s několika strmými schůdky a povážlivě se naklánějícím zábradlím pomrkávala holá žárovka vábící můry do náruče žhavé smrti. Matně osvětlovala oprýskaný vývěsní štít, na němž kolo trucku drtilo černou kočku na krvavou kaši.

„Vypadá to pěkně hnusně,“ vyjádřil svůj názor Kurt.

„To nepopírám,“ kývl Bobby. „Já taky nesliboval grandhotel. Ale nenechte se odradit fasádou, vevnitř to vypadá líp.“

„Podle všeho je celkem plno,“ zaposlouchal se Logan do směsice hlasů vycházejících zpoza umolousaných záclon, prolínajících se s  kvílením letitého jukeboxu.

„Pro pět malých mutantů se kousek místa najde vždycky,“ usmál se Petr. „Tak pojďte, ať to nevypadá, že se jich bojíme.“

Vzápětí se rozletěly dveře a vyvrávoral jakýsi opilec. Tento stav zdál se býti u něj obvyklý. Krví podlitýma očkama zamžoural na mutanty, nejistým krokem k nim doklopýtal, přičemž se zarazil o Icemana, a zablekotal: „Nazdar, fešáci! Pote – pote s náma do party, kuci, to ví-víte, nás fešáků... je málo.“

Logan ho sundal z Bobbyho, kterému se k jeho nesmírnému znechucení pověsil kolem krku. „Hele, kámo, přestaň nám ho tu ošahávat a běž se z toho vyspat,“ doporučil opilci.

Nalitý muž mu zašermoval ukazováčkem před obličejem. „Ne tak – tak hr, já mu-musim počkat... na svojeho kama-kamaráda, vime, fešáku? Protože já ho mu-musim dovízt domu. Jako za starou.“

„Odvézt?“ zděsil se Petr. „Copak vy chcete v tomhle stavu řídit?“

Teď se muž opřel pro změnu o něj a odhalil v širokém úsměvu křivé zažloutlé zuby. Mutant couvl před náporem výparů alkoholu a žaludečních šťáv

„Ří-dit? No jasan, že jo,“ odpověděl s mohutným škytnutím. „Sedneme do – do mýho fe-rra-ri a pofrčíme si to domu jako... jako blesk, vime, fešáku?“ naznačil rozmáchlým gestem paží, při němž se málem sám převrátil a ještě k tomu tak tak nesrazil Kurta, schovaného ve stínu za Colossusovým mohutným trupem, jak pofrčí. Značně nekoordinovaný pohyb ruky směřoval k sešlému červenému buicku.

„Jako blesk?“ zahihňal se tiše modrý mutant, jenž se obezřetně přesunul do jiného temného kouta. „To tak klikatě?“

„Jo, nejspíš,“ kývl Logan.

Zatím se Petr snažil přesvědčit kořalu, že je jeho záměr nebezpečný, může to do někoho nabořit, popřípadě sám havarovat.

„Jako vysekat se, jo?“ upřel na něj opilec bezelstné oči. „Já a... a vysekat? Jen ne-měj pé-či, hochu, já takle jez-dim už dobrejch pěta... pětatřicet rokův. A ni-nikdá se mi nic nestalo.“

To už Logan nevydržel a začal se smát. „Vzdej to, Péťo. Bojím se, že si třepíš hubu nadarmo. Jak je vožralej, tak je paličatej. Ten pojede, i kdyby se spustil najednou ohnivej déšť. Na kázání se vybodni, to fakt nemá cenu.“

„Tobě je úplně jedno, že s tím autem třeba někoho přejede?“ otázal se nevěřícně Rus.

„Nejni, ale co s tím chceš dělat? Rozmlátit mu káru? Zlámat ruce? Kámo, takovýmu, jako je on, se maléry vyhejbaj obloukem. Dám krk, že za těch pětatřicet let ho ani jednou nestoply benga, nemám pravdu, fešáku?“ zazubil se prcek na opilce, který mu věnoval šťastný úsměv.

„Ani jednou jedenkrát, hrom mě bac, jesi – jesi vám tady žvaním.“

V tu chvíli se otevřely dveře znovu a ven vylezl další muž nadraný víceméně stejně jako ten první.

„Tak – tak tady mě máš, fešáku,“ vyrazil ze sebe, když se mu podařilo vyrovnat pád ze schůdků. „Mů-můžem vyrazit.“

Mutanti si vyměnili výmluvné pohledy. Logan s Kurtem se svíjeli v bezhlesém řehotu, Remy pro jistotu zakousl vlastní rukavici, aby nevyprskl, Bobby se uškleboval a Petr, na němž pořád ještě visel předchozí opilec, nechápal, co jim přijde tak vtipného.

„No že ti to trvalo!“ pustil notor Rusa a rozpřáhl náruč.

Jeho kamarád se na něj vrávoravě sesul a dobré půl minuty mohli X-Meni uzavírat sázky, zda se položí, nebo ne. Nakonec však nalezli rovnováhu a mírně cik cak zamířili k „ferrari“.

Trefit klíčkem zámek u dveří se řidiči podařilo až za vydatné asistence jeho druha, nakonec se přesto oba nějak dostali dovnitř, motor naskočil a za houpání a otřásání se autíčko vydalo více po krajnici než po asfaltu chaotickými poskoky ke svému cíli.

„Dobře dojeďte, fešáci,“ chechtal se prcek.

„Teda už jsem viděl hodně, ale tohle?“ bavil se stejně dobře Gambit. „A mně bude někdo nadávat, že jsem za volantem nebezpečnej.“

„A nejsi?“ položil otázku Bobby a jako první vystoupal po schůdkách ke dveřím. „Tak hrdě vpřed, ,fešáci‘, přece nás tam neukousnou.“

„To by si mohli zkusit,“ nasadil Kurt výhružný výraz a cvakl knoflíkem svého maskovacího přístroje. „Kous bych je taky.“

S tichounkým zasyčením jeho tělo obalila světelná projekce hologramu.

„To jako že se mám celej večír dívat na tohle?“ podařilo se Loganovi vmáčknout do hlasu extra porci znechucení. Přesně dle jeho úmyslu to přítele dohřálo.

„Máš něco proti Errolu Flynnovi, nejúžasnějšímu herci minulého století?“ ohradil se zuřivě jako pokaždé, když se někdo odvážil říci slovo proti jeho zbožňovanému idolu.

„Nemůžu říct, že by patřil k mejm favoritům. Mám radši Eastwooda,“ odtušil klidně Logan.

„Tak se s ním udav, já se si líbím!“

„Aspoň někomu,“ rýpl si pro změnu Remy.

„Gambite, copak by se stalo s tím tvým krásným ksichtem, kdybych ti natřikrát přerazil nos a přidal k tomu pár vymlácenejch zubů?“

„Prosím vás, už přestaňte,“ řekl Petr. „Takhle tu prostojíte celý večer v hádce a nakonec se stejně servete.“

„Pravdu díš, můj ruský příteli,“ usmál se Gambit a spolkl odpověď pro Kurta „Pořád by vypadal mnohem líp, než ten tvůj.“

„Hádat a rvát se můžete i vevnitř a nám se na to bude rozhodně líp dívat se skleničkou něčeho dobrýho v ruce,“ podpořil Logan všeobecný mír.

„Buď ticho, nebo to tak nakonec vážně dopadne,“ řekl Bobby. „A přestaňte tu konečně stát jak průvodčí u pumpy, já mám žízeň.“

„Tak si dej nohy křížem!“ doporučil mu prcek a protlačil se kolem něj dovnitř.

Interiér hospůdky příjemně překvapil. Rozhodně vyhlížel mnohem lépe a přívětivěji než vnějšek. Lokál byl čistý, jen v jednom rohu si usoukal velký křižák zdařilou pavučinu. Tyrkysově natřené stěny byly polepené plakáty z Playboye a obrázky silných aut a motocyklů. Nechybělo rovněž několik reklam na alkoholické nápoje.

Dřevěné obložení části místnosti už potřebovalo přelakovat, některé židle se povážlivě viklaly, bar však působil stabilně a byl dobře zásobený. Letitý větrák rozháněl po lokále cigaretový dým, jehož většina se kupila u stropu kolem svítidel podělaných desítkami generací much. Viditelnosti to příliš neprospělo, atmosféře ano.Vzadu v koutě se krčily dva biliárové stoly, elektronický terč na šipky a vedle něj jukebox, vyzpěvující chraplavě Six Days On the Road.

Většina míst byla obsazena, ale mutanti ke svému potěšení zahlédli jeden volný stůl. Ostatní hosté při jejich příchodu zvedli oči a pozorně si cizince prohlédli. Pak se zase nevšímavě zabrali do svého pití, kostek a karet; neshledali je natolik zajímavými, aby jim věnovali bližší zkoumání..

Pětice se po sobě podívala s tichým uspokojením a vykročila k baru.

„‘Brej večír, kámo,“ broukl Logan na pozdrav hostinskému, asi čtyřicetiletému, dobře živenému muži s bohatýrským knírem.

„‘Brej,“ kývl v odpověď barman a lehce se dotkl prstem imaginárního štítku čepice. „Čím posloužím?“

Logan se rozhlédl po ostatních. „Já si dám pivo. Jak vy?“

„My taky,“ řekl Petr za sebe i za ostatní.

„Fajn. Takže krát pět.“

„Chviličku strpení,“ řekl muž za pultem a sáhl do řady čistých půllitrů.

Pípa zasyčela a sklenici začal plnit zlatý mok. Logan přimhouřením oka ocenil um hostinského. Pivo mělo na první pohled dobrou míru, podle drobounkých kapiček, jimiž se sklenice ihned orosila, bylo správně vychlazené, z čistých trubek. Na hladině se bělostně zaskvěla nádherná čepice pěny.

Mince zazvonily o pult a už si muži odnášeli lahodnou chmelovou kořist ke stolu.

„Zvedněte poháry, pánové, už jen poslední přípitek zbývá...“ zadeklamoval Bobby a také se podle svých slov zařídil.

„Poslední? To snad ještě ne...“

„Cituju, ty chytráku. Tak na zdraví.“

„Ať žijem,“ přidal se Petr.

„A hlavně ať už konečně vydrbeme s těma příšernostma,“ nezapomněl Kurt na jejich největší současný problém, ač se neodvážil ho v plné místnosti civilistů pojmenovat plným názvem.

„To hlavně. Ahoj!“ zazvonily o sebe půllitry, ťukly dny o stůl a mutanti několika dlouhými prvními doušky vychutnali příjemně hořký nápoj. Potom naráz odložili sklenice a spokojeně si povzdechli.

„Fantazie,“ liboval si Logan. „Bobíku, máš u mě malé bezvýznamné plus.“

„Budiž ti požehnáno za tenhle podnik,“ nešetřil ani Remy chválou. „Poctivý čepovaný, žádnej flaškovej svinec jako posledně.“

Bobby se tvářil navýsost blaženě.

„Scottík neví, o co přichází,“ řekl, když se znovu napil.

„Na co se vymluvil tentokrát?“ zajímalo Logana. Neochota jejich svatouškovského vůdce účastnit se podobných povyražení byla příslovečná.

„Znáš ho,“ mávl rukou druhý muž. „Prej si nemůže v tomhle těžkém období,“ napodobil zdařile Scottův hlas, „dovolit nějaké vylomeniny, které by jeho pozornost odvedly od úkolu, jenž před námi vyvstal. Krom toho musí zůstat ve škole, co kdyby se, nedej bóže, něco stalo.“

Ostatní vyprskli.

„Jemu by se stalo, kdyby vystrčil čumák za bránu,“ řekl prcek.

Naproti tomu Petr, týmu i jeho veliteli vždy neochvějně loajální, a v němž měl Scott v téhle partě jedinou jistotu, že se od něj nedočká žádné provokace, zákeřnosti nebo poťouchlosti, se snažil své přátele nějak umravnit.

„Vždyť je to od něj vlastně správné,“ přesvědčoval je. „Jako velitel musí dbát spíš na své povinnosti, které z jeho funkce vyplývají, a ne courat po zábavách. Kdybys slyšel, Wolverine, jaké nám udělal kázání, že zatímco venku se můžou potloukat sentinelové, my máme v hlavách akorát tu hospodu...“

„To si umím živě představit,“ odpověděl suše Logan. „Ctí tě, že ses nenechal ukecat a jsi tu s náma.“

Rus s úsměvem naznačil drobnou úklonu. „Přece bych vám nepokazil výpravu...“

„Mimoto potřebujem rezervního řidiče,“ zašklebil se Bobby. „Protože až to tu skončíme, budeš z nás, když nepočítám Logana, zaručeně nejstřízlivější.“

V tom měl pravdu. Petr byl schopný celý večer ucucávat právě tohle jediné pivo. Moc na pití nebyl. Hodilo se to v případě, pokud se jeho druzi rozhodli utopit žal (radost, vztek, výčitky – nehodící se škrtněte) v dlouhé řadě sklenic. Měl dost síly, aby je odnesl do školy, nebyli-li už ve stavu schopném chůze.

Logan se zachmuřil na svoji sklenici. „Někdy mám dojem, že mě s sebou taháte jen proto, aby to měl kdo odřídit nazpátek, a přitom jste nemuseli abstinovat.“

„Ale Wolvie...“ zasmál se smířlivě Remy. „To by sis snad o nás nemyslel. Víš přece, jak rádi jsme v tvé agréable společnosti.“

„No vypadáš na to,“ ucedil druhý muž. Kurt mu položil ruku kolem krku.

„Kašli na něj. A vůbec, vždyť říká pravdu. Výjimečně.“ Gambit vztekle zafuněl, ďáblík se na něj drze zašklebil a pokračoval: „Bez tebe by byla každá výprava v podstatě děsná nuda.“

„Ty kecko,“ usmál se Logan a letmo se dotkl zamaskované tříprsté tlapky, spočívající mu na rameni. „Jako byste se neuměli zabavit po svým.“

„To sice uměli, ale stejně... Chyběl bys nám.“

„Do počtu,“ nedal si pokoj mutant. Přítel ho praštil do zad, že málem vzal druhou o stůl.

„Tak si to mysli, ty starej protivo!“ naštval se. Logan se smál a nezdálo se, že mu chce ránu vrátit.

„Že mu na to ještě naletíš,“ usmál se Petr na nasupeného druha. Kurt na Logana vyplázl jazyk a strčil mu nos do piva.

„Jo pozor, pán se urazil,“ pobavilo to náramně adamantiem vycpaného X-Mana. Otřel si z obličeje pěnu, položil nohy na otřískaný radiátor a vysypal z kapsy doutník. Sirku rozškrtl o zeď a zatáhl. Modrošedý kouř se propletl se stuhou dýmu z Remyho cigarety.

Mutanti dlouho jen tak seděli, popíjeli, žvanili a užívali si klidu vpravdě božského. Pro tento krátký čas nebyli superhrdinové riskující život pro jiné, jen smečka utahaných chlapů, chtějící si po namáhavém dni odpočinout od ženských, povelů a řevu jejich drahého velitele.

Dnes jim dal tedy do těla slušně. Profesor mu potom také vyčetl, proč tým ještě nutil do tréninku, když měli za sebou bitvu. Už po té toho měli někteří tak akorát.

X-Meni se tudíž rozhodli, že si toto drobné povyražení zaslouží. Většina z nich už měla druhé, někdy i třetí pivo. Jenom z Petra si dělali legraci, jelikož se dostal teprve do třetiny toho úvodního.

„Nechte si to,“ ohrazoval se Colossus. „Já nemůžu za to, že s váma neudržím krok.“

„To vypadá na výzvu,“ zašklebil se Logan. „Ach jo, Péťo, nekouříš, skoro nepiješ, se- ehm, tohle rozebírat nebudu, to je mezi tebou a Kitty...“

„Monsieur Rasputin je prostě hotový... sakra, jak to jen... le Saint,“ zasmál se Remy.

„Cože?“ zeptal se podezíravě Petr.

Mít v týmu několik mutantů mluvících kromě angličtiny ještě dalším jazykem znamenalo pro většinu X-Menů být neustále ve střehu, jestli to, co právě vypustil jejich druh z úst, není nadávka. V tomto směru došel nejdále Scott, jenž se začal intenzivně učit cizím řečem, když zjistil, co to na něj Kurt jednou při hádce zařval a Wolverine se začal chechtat s tím, že jeho přítel se konečně naučil nazývat věci pravými jmény.

„On měl na mysli, že ještě chvíli, a budeš zralej na křidýlka a zářící tácek u hlavy,“ vysvětlil ochotně Logan ruskému mutantovi.

Bobby s Kurtem po sobě s poťouchlým úsměvem koukli, služebně starší X-Man se natáhl k vedlejšímu stolu pro prázdný popelník a spolu s   ďáblíkem ho podrželi nad Petrem.

„Asi takhle nějak, no,“ kývl prcek.

Do svých piv už stačil zazdít dvě velké whisky a byl příliš dlouho v nečinnosti, než aby mu to bylo po chuti. Nějakou dobu se chrul na židli, pak upřel oči na Remyho a požádal ho:

„Cajune, vytáhni karty, hodíme partičku, dává se do mě nuda.“

„Což je u tebe dost vražedný,“ usmál se mutant a zalovil v kapse. „Malheureusement, budeš si muset najít zábavu jinde, s tímhle bysme si mohli zahrát leda tak Zelenou louku,“ hodil na stůl žalostně zdevastovaný balíček. „Ještě jsem nedoplnil munici.“

„Ty bys byl schopnej švindlovat i při tom,“ ušklíbl se Bobby. „Pánové, pojďte na šipky.“

„Super nápad,“ vyskočil okamžitě Kurt. „Petře, pojď se mnou, vyzvednem náležitosti.“

Remy se zadíval na Logana a řekl: „Postavím tě před volbu vpravdě nelehkou, mon ami. Buď tyhle,“ pokynul ke třem zbylým mužům, „a šipky, nebo já a biliár. Chápu, že to rozhodnutí pro tebe bude nesmírně těžké...“ usmál se.

„To teda jo,“ přikývl Logan a zatvářil se, jako by řešil nejméně iracionální kvadratickou rovnici o čtyřech neznámých. Pak po přibližně deseti vteřinách prohlásil: „Sice vím, že to těm zavrženejm chudákům urve srdce, ale když tak na ně koukám, budou na tom dost zoufale i tak, nemůžu je přece uvrhnout do deprese svým jedinečným vrhačským uměním.“

Oba muži se rozchechtali a Bobby si odfrkl: „Pán je ohleduplnej, až to bolí!“

V hloubi duše však byl za Loganovu neúčast vděčen. Jeho způsob hry dokázal vehnat slzy do očí každému, kdo spatřil tři šipky zaražené do jednoho a toho samého otvoru, ač se to zdálo zhola nemožné. Nemluvě o tom, co mrňavý mutant uměl předvést s šipkami s ostrými kovovými hroty.

Logan s Remym rovněž vyrazili k baru. Jednak se bez koulí hraje biliár těžko, jednak se jim rozhodně nechtělo zůstat nasucho.

„Jenom ten ubohý stůl nesrovnejte se zemí,“ ozval se naprosto nečekaně Petr, když se míjeli. Podle úsměvu na jeho tváři to dokonce myslel pouze v žertu.

„Kristova smradlavá noho!“ chytil se Logan za srdce. „Šok! Péťa se pokusil zavtipkovat! Dneska už mě nemůže nic překvapit víc.“

„Tohle mu dělej častěji, příteli, a dopracuje se k infarktu,“ zašklebil se Kurt. I jeho Rus překvapil. Colossusova zdrženlivost v   oblasti humoru byla příslovečná. Na druhou stranu uměl občas překvapit hláškou, z níž ostatní padli na zadek.

Obě skupiny se rozlezly na svoje stanoviště a za chvíli se do šumu hlasů ostatních hostů a ukňourané hudby vmísilo pískání elektronického terče, který odčítal hráčům body za zásah, a ťukání slonovinových koulí.

Mutanti mohli být spokojení. Okolo si každý všímal jen sebe a lidé neměli nejmenší tušení, že se mezi nimi nachází pět příslušníků nenáviděné a pronásledované rasy. Pokud všechno půjde dobře, tak to tak i zůstane.

„Teda pánové, koukejte se trochu sebrat,“ pohoršoval se Bobby, jenž zatím s přehledem vládl terči, kde měl naházený nejméně sedmdesátibodový náskok.

„Kdyby tu nebyli lidi, ukážu ti, jak to umím ocasem,“ zavrčel Kurt. Díky anomáliím ve stavbě ruky vrhal šipky takovým způsobem, že jeho druzi nechápali, jak vůbec může zasáhnout pruhovaný kotouč.

„No, ještě že tu ty lidi jsou,“ chytil se Iceman dvojsmyslného výroku. „Jsou věci, který vážně vidět nemusím. Netušil jsem, že tvůj exhibicionismus sahá až tak daleko.“

„Zdá se mi to, tovarišč, nebo se na tobě lehce podepsala návštěva našeho přítele Jean-Paula?“ usmál se na ledového mutanta Petr, čímž vzpomenul tu nesmírnou legraci, kterak se Bobby stal objektem milostného vzplanutí Northstara. Většinově orientovanému muži to pochopitelně příliš vtipné nepřišlo a veškerým námluvám se urputně bránil. A nesnášel, když ho s tím někdo začal popichovat.

„To by se ti líbilo, viď?“ vyjel proto vztekle na Petra.

„Njet, Kitty je přece jen půvabnější,“ zavrtěl Rus hlavou a Kurt zavyl, až se několik hostů překvapeně otočilo.

„Mon Dieu, co tam vyváděj?“ zvedl hlavu Remy, kterého to vyrušilo od šťouchu.

„Párujou Ice s Petrem,“ zachechtal se Logan. Díky svému supersluchu rozmluvu svých přátel zachytil od začátku do konce.

Druhý mutant vyprskl. „Dobrá, o Robertově zaměření pochybuju už celkem dlouho, ale že i Colossus? To jsem nečekal.“

„Já bych na to tolik nesázel. Bobby nemůže bejt teplej, rozpustil by se,“ namítl Logan.

„Nikdy jsi neslyšel, že demoralizace soupeře je proti pravidlům?“ vyčetl mu Remy. Smíchy se otřásal tak, že nebyl s to zasáhnout kouli tágem.

„Odkdy se ty zajímáš o pravidla?“ zašklebil se Logan.

„Řek bych, že maj z tebe srandu, Bobíku,“ řekl Kurt, když tak pozoroval ty dva opodál, jak se řehoní a vrhají směrem k partě u šipek výmluvné pohledy.

„Ať mi oba vlezou na záda!“ durdil se Bobby. To neměl říkat. Jeho společníci přijali nahrávku na smeč s radostí.

„Há, konečně jsi přiznal barvu! To ti to trvalo. A počkej, to s oběma najednou nebo jednoho po druhým?“

„Na záda? Mrzí tě zdravá páteř? Logan je hodně těžký. Na druhou stranu, Gambit by nemusel být tak hrozný, je to kus chlapa, jen co je pravda...“

„Ty ho snad chceš sbalit sám, že ho tu tak opěvuješ?“ prskal Iceman. Než mu na to mohl Petr nějak adekvátně odpovědět, Remy, který většinu rozhovoru zachytil, a zbytek mu smíchy zmírající Logan milerád přetlumočil, štěkl přes polovinu místnosti:

„Drakeu, zapiš si laskavě za svý nemytý uši, že s tebou ani za zlatý prase!“

„Jste idioti všichni čtyři! Žádám odškodnění za pomluvy a nactiutrhačství! Každej mi koupíte panáka!“

Muži se shodli, že je to dobrá záminka k tomu, aby se ho pokusili opít. Jenže Bobby i po čtyřech velkých vodkách nejenže stál pevně a s (téměř) jasnou myslí na nohou, ještě začal hrát ještě lépe než předtím.

„S tímhle chlapem jdu na šipky už jen za střízliva!“ vztekal se oprávněně Kurt.

Logan se sehnul nad stolem, aby elegantním šťouchem poslal do díry poslední kouli. Najednou se však začal chechtat, ránu zkazil a div že nenabral čumákem potah.

„Co blbneš?“ zeptal se jeho spoluhráč. „Ty už fakt nechlastej.“

„Ty si stěžuj na demoralizaci,“ dusil se druhý mutant. „Ale jak se mám zatraceně soustředit na hru, když musím poslouchat, jak krásnej mám zadek?“

„Mal, to připouštím,“ zašklebil se Remy. „Kdo to tu má takové potíže s očima a vkusem?“

Logan jen ukázal palcem ke stolu obsazenému trojicí mladých dam v krásném věku mezi dvacítkou a třicítkou. Už nějakou dobu zaujatě sledovaly muže u biliáru, něco si špitaly a chichotaly se. Když se po nich hráči ohlédli, rozesmály se ještě víc a zamávaly jim. Logan jim to vlažně oplatil, Remy jim věnoval jeden ze svých vyhlášených úsměvů lamačů ženských srdcí.

„Jen počkej, až se tohle dozví Rogue.“

„Zkus mě prásknout a ukážu ti, jak vypadá do praxe převedený úsloví ,vystřelit někoho z trenek‘.“

„No ale slintaj nad tebou neskutečně,“ křenil se menší mutant.

„Dokud zůstanou jen u toho, bránit jim nebudu. Ani jedna z nich na tom není tak dobře, abych si kvůli ní zadělal na problémy.“

„Až přijedem do školy, změř si teplotu, tohle u tebe signalizuje nějakou fest vážnou, možná dokonce i smrtelnou chorobu. Jinak tě to ctí, mnozí by si z tebe mohli vzít příklad...“ zadíval se Logan směrem k terči, potažmo ke svému chlupatému příteli. „Ehm, jestli se k nim na ten šťouch postavíš zádama, zjevjej se,“ podotkl ještě.

„Jenže jinak to nedám,“ pokrčil mladý muž rameny. „Jen ať se podívaj na pořádnýho chlapa, když to doma nemaj.“

„Tvůj funus.“

Pokud šlo o reakce na tělesné půvaby obou mutantů, zejména pozadí, Logan nepřeháněl. Slečny nebo snad mladé opuštěné paní byly unešeny. Natolik, že zanedlouho drápatý X-Man zděšeně zasykl:

„Ochraňuj nás všicky svatý, invaze bab! Gambite, za to beztak můžeš ty, já tě zavraždím!“

Trojice příslušnic něžnějšího pohlaví totiž opustila svůj stůl a zamířila k nim.

Druhý muž jen protočil rudé oči v sloup a znechuceně sledoval Loganův konečně vydařený zavírací úder. „Pro mě za mě se stav třeba na hlavu, ale napřed chci odvetu,“ řekl.

„Jak je libo. A máme to i s publikem,“ ušklíbl se Logan, zatímco rovnal barevné koule do trojúhelníkové formy.

Všechny slečny se s pisklavým uhihňaným „Smíme?“ malebně naaranžovaly kolem stolu, přičemž dokázaly hráčům, kteří je ignorovali s   vypětím všech sil, nesmírně dovádivě a roztomile překážet tak, aby se o ně mohly otírat. Rozvernými hlásky komentovaly hru a užaslým ácháním a ócháním provázely zvláště povedené šťouchy. Mutanti si vyměňovali všeříkající pohledy a mlčky se shodli na tom, že na hluboké dekolty, minisukně a chichotání by se měl těm zatraceným ženským udělovat zbrojní průkaz.

Když se Loganovi podařilo srazit k nesmírnému vzteku jeho protivníka jedním úderem do děr hned tři koule, jedna z dívek ho objala kolem krku a zacukrovala:

„Páni, ty to s tím klackem tak umíš...“

Muži si vyměnili pro změnu pohled typu „bože, zač mě trestáš“. Mutant neodpověděl, jak se od něj očekávalo, nýbrž zcela dle upřímnosti:

„Dámo, dejte si laskavě odjezd. Kdybych si s váma něco začal, čímž nechci říct, že bych měl zájem, budu mít doma pořádnou bouřku. A to nemyslím jen obrazně.“

„Copak, snad sis nevzal rosničku?“ odsekla uražená nápadnice. Gambit se hryzl do rtu, aby zachoval jakž takž vážnou tvář. Skoro se mu to povedlo. On ho ten humor ale brzo přešel, jelikož...

„Ty určitě nejsi taková netýkavka jako ten tvůj kámoš, viď že ne, krasavče?“ začala se k němu ihned lísat ta, již Logan zavrhl. O nedůtklivého muže se nyní za trest pokoušely ty dvě další.

„To sice ne,“ odpověděl mladší mutant svému půvabnému, leč dotěrnému přívěsku, „ale mé srdce už je šťastně zadané a já na tom nehodlám nic měnit.“

V tom nelhal, přestože stále ještě platil za vyhlášeného proutníka, který neopomněl zaflirtovat s každou pohlednou dámou v dosahu. Občas to ještě zkoušel, pokud kořist vypadala zvlášť slibně, aby si ověřil, že neztratil nic ze svého šarmu, ale poslední dobou se držel poněkud zkrátka. Už dávno našel ženu, po jejímž boku chtěl setrvat do konce života. S Annou mu nic nechybělo. Dokonce ani její prokletí nemožnosti fyzického kontaktu nebyla taková katastrofa. S trochou vynalézavosti... Navíc mu bylo jasné, že pokud by projevil jen trochu vstřícnosti vůči některému z těchto děvčat, tak ve chvíli, kdyby na to Rogue přišla (a jakože by přišla), mohl počítat s patřičnými následky.

Dívka se ovšem nenechala jen tak odbýt. „Kdo mluví o srdci?“ zavrněla. „Mně by klidně stačil jen ten zbytek...“ začala mu sunout ruku po noze.

„Zapomeňte na to, mademoiselle,“ odstrčil ji Remy jemně, zato důrazně. „U mě štěstí nehledejte.“

„No ták,“ zamrkala a opřela se o stůl proti němu. „Přece by tě to nezabilo...“

Tohle ne, Rogue ano.

„,Non‘ je jediná odpověď, kterou ode mě uslyšíte.“

Zamyšleně přehodila žvýkačku do druhého koutku a pár vteřin ho pozorovala pohledem, z jakého šel muži mráz po zádech.

„Hele, ty máš srandovní oči,“ řekla dívka a v mutantovi zatrnulo. Nechtěl si brát sluneční brýle, které by jeho zářící oči zakryly, aby nevypadal navečer jako cvok, a doufal, že si toho nikdo nevšimne. Chybka.

„Fakt vychytaný. Ty barevný kontaktní čočky jsou vážně cool,“ upřesnila a Remy si s úlevou pomyslel něco o blahoslavených chudých duchem.

Logan, jenž se mezitím zbavil svých dvou slečen méně ohleduplným způsobem, a sice názorným výčtem toho, co má Ororo a ony ne, řekl: „Zmizte odsud a nezdržujte nám hru. Máte smůlu, narazily jste na moc počestný chlapy.“ Ani se při té donebevolající lži nezačervenal.

„Nebo pitomý!“ ňafla jedna.

„Tak jako tak, tady jste sice nezabraly, ale zkuste to támhle,“ ukázal se smířlivějším tónem k terči. „Máme tam tři kamarády, akorát jednoho pro každou. Pravda, nejsou teda tak pohledný jako my dva, ale i tak by nemuseli bejt špatná partie...“

Dívky se otočily a mutanty u šipek si prohlédly. Pak se podívaly po sobě a po obou mužích, načež s mnohovýznamným „Pche!“ a zdviženými nosíky odkráčely na další lov. X-Meni si oddechli.

„Poslyš, tohle od tebe bylo pěkně hnusný, nahnat je na ně,“ neodpustil si Remy. Logan pokrčil rameny.

„Já to nepopírám. Ale co, jestli maj Kurt s Petrem jen trochu slušnosti, pošlou je do háje taky a pro Ice to bude satisfakce za naše pochybnosti o jeho orientaci. ... A je tam, slušná trefa,“ ocenil uznale výkon svého soupeře a rozhlédl se po stole. Zarazil se a opět upřel zrak na šklebícího se přítele.

„Ale to nebyla poslední, že ne?“

„Ale to teda byla,“ zněla spokojená odpověď.

„Sakra! Jak se ti to podařilo tak rychle srovnat? Ženský nosej smůlu, já to říkám furt! Jedna jedna, teď dáme rozhodující a kdo prohraje, platí ostatním pití!“

„Předem lituji tvou peněženku,“ usmál se sebejistě Remy.

„Jen si nefandi. Ještě jsme ani nezačali.“

Zatímco se u biliárového stolu rozhořel lítý souboj o kolo chlastu, trojice u šipek musela čelit soustředěnému útoku tří krasavic. Petr z toho byl mírně řečeno vyděšený, protože se na urostlého, svalnatého a milého chlapce, i když plachého až hrůza, sesypaly přednostně. Marně se jim pokoušel vysvětlit, že se jim opravdu nemůže věnovat podle jejich přání, protože má doma dívku. Zřejmě to podával málo sugestivně, tak se do nich pustil Kurt, jestli se trochu nestydí, takhle dotírat na zadaného kluka. Čímž nejen zachránil Petra, ale zároveň i sebe připravil o přízeň všech dívek, neboť se na něj naštvaly, prohlásily ho za eunucha a impotenta, o závistivci nemluvě. Ne že by ho to nemrzelo, trochou milé společnosti by nepohrdl a ta brunetka na něj zpočátku dělala tak krásné oči... Potom však usoudil, že by to nemuselo být to pravé, vždyť ani on nebyl tak docela bez závazků. I když... má ho vlastně vůbec ráda? Tolik se snaží, už dlouho... a žádaná odezva nikde. Možná těch posledních pár týdnů a potom to najednou zas nějak povadlo...

Ztracen v zádumčivých úvahách málem prošvihl, že Bobby podle využil znemožnění obou svých společníků, neboť zavětřil šanci napravit svoji pověst. Přihladil si vlasy a zapředl jako mlsný kocour.

„Dámy, musím vám bohužel oznámit, že u těch dvou nemáte šanci, oba jsou pod pantoflem tak strašlivě, že se bojí na cizí ženskou jen podívat. Naštěstí pro vás, já jsem nejen odvážný, ale navíc i volný, tudíž jen váš...“ nenuceně předvedl hru vypracovaných svalů pod tričkem.

Ženy ho sjely zkoumavým pohledem. Nakonec usoudily, že za zkoušku nic nedají, nijak zle rovněž nevypadá, a tak ho začaly ovíjet jako liány.

„Račte mě následovat k baru, slečny, takovéhle setkání se musí pořádně zapít,“ prohlásil X-Man a odváděl si svůj nový harém. Přes rameno ještě vrhl vítězný pohled na své druhy. Ti ze zdvořilosti počkali, až se zase otočí, teprve potom se začali tiše svíjet smíchy.

Vlastně se smáli jen tři, Petr ještě rozdýchával ten šok, že se na něj vrhly tři žádostivé dívky a bezmála ho znásilnily na fleku. Taky Kurtovi děkoval, jako by mu zachránil život.

„Hm, přišli jsme o spoluhráče,“ řekl potom otráveně. Bobby dal sprostě přednost jiným radovánkám a zkazil jim partii. Dál hrát už se těm dvěma nechtělo.

Rus vytahal šipky z terče. „Půjdu to vrátit, takhle to nemá cenu.“

Kurt přikývl. „To ne. Nemáme komu nadávat. Chceš doprovodit?“

„Já to zvládnu,“ mávl rukou mutant.

„Jak myslíš,“ řekl jeho přítel a přesunul se k Loganovi a Remymu, aby se podíval, jak se jim daří.

Ti si ho snad ani nevšimli, tak byli zažraní do hry, že. Stříleli po sobě přes stůl číhavými a výhružnými pohledy a podle všeho zkoušeli, jestli je telekineze vážně tak těžká. Na stole se smála ještě většina koulí obou hráčů, neboť muži se kromě prvotní snahy dostat ty své do děr co nejdříve zaměřili rovněž na sabotáže v soupeřových řadách. Gambit, který byl na mrtvici z toho, že se Loganovi podařilo odťuknout mu jednu zvlášť slibně postavenou kouli do naprosto nemožné pozice, v duchu zuřil, že nemá naději skrz tágo probít energii, aby si trochu polepšil. Ne že by to nedokázal. Druhý mutant už s ním ale měl nějaké zkušenosti a názorně mu popsal, kam by mu v případě pokusu o švindl to tágo vrazil.

„Na vás je pohled pro bohy,“ ušklíbl se Kurt. „Kdo vůbec vyhrává?“

„Já,“ zachechtal se Logan. „A hodlám to tak nechat.“

„Tak to by ses měl víc snažit,“ poznamenal jeho protivník a náskok vyrovnal.

„Che, tebe dám levou zadní!“

Další šťouch však zkazil. „Sakra, já už se ani do tý díry netrefím!“ odfrkl vztekle prcek. Remy se po něm tak podíval a s dokonale nevinným úsměvem pravil:

„Ale Logane, s tím si koukej něco dělat. Copak nevíš, že trefit se do díry je základ pro vyvedení další generace?“

„Já toho vola zabijuuu...“ sesul se v záchvatu smíchu Logan málem na kolena. Gambit se posupně chechtal a využil indispozice soupeře k předvedení, že on rozhodně problém s trefováním nemá.

„Tak pán si myslí, že vede, co?“

„Oui.“

„Nekvič tu na mě. Leda tak krávu za vocas vedeš!“

„To zní jako slepá závist.“

„Tobě závidět, ty nedochůdče? A co, prosím tě?“ setřel ho Logan v momentě, kdy zaznamenal i on úspěch.

„Spíš co ne.“

„Hele, nekecej a hraj. Už se těším, až si na tebe objednám toho nejdražšího panáka, co tu podávaj.“

„Takže ty už sis rozmyslel, co mi koupíš? Tvoje štědrost mě těší.“

„Nevyhraješ, šmejde.“

„Aby ses nedivil.“

„To bych se teda divil hodně!“

V duchu podobných hlášek se utkání neslo ještě asi půl minuty, přičemž stav zůstával vyrovnaný. Pak se začal Logan ošívat a zamračil se:

„Nic nenadělám, příroda volá. Hned jsem zpátky.“

Otočil se na Kurta: „Čertíku, dostaneš bojovej úkol. Tohohle mizeru,“ kývl na Remyho, „budeš hlídat, aby tady s tím nešmajchloval. Jestli zkusí jakejkoliv podraz, máš ode mě povolení urazit mu pazoury a hlavu nakonec.“

„Jawohl, Herr General!“ zasalutoval mu mladík s úsměvem.

Třetí mutant se zatvářil ve smyslu „ty bys mi toho tak udělal, saláte“, potom se opřel o stůl a tvářil se jako ten nejvzornější tvor na světě. Logan po něm vrhl ještě jeden podezíravý pohled, a pak se urychleně vytratil.

X-Meni se zadívali k baru. Petr rozvíjel živý hovor s hostinským a opodál Bobby nadšeně věnoval pozornost trojici děvčat, jež byly podle všeho v sedmém nebi.

„Dneska už by měl s tím chlastem brzdit,“ usoudil správně Remy ze stavu ledového mutanta. Iceman vypil dost a začínalo se to projevovat.

„Měl, ale zkus mu to říct. V tomhle stavu tě v lepším případě pošle do háje, v horším se pokusí tě zchladit,“ pokrčil rameny Kurt.

„To by to dopadlo. No, ať dělá jak umí. Až pojede v kufru, jeho problém. A tu zejtřejší kocovinu mu nezávidím.“

„Hm. A hele, máme společnost,“ podotkl druhý mutant a nenápadně ukázal na dvojici mužů, kteří vstali od jednoho stolu a mířili k nim.

„Co můžou chtít?“ zeptal se polohlasně Remy.

„Netuším.“

Mutanti se mimoděk přisunuli více k sobě a prohlíželi si blížící se postavy. Muži nevypadali ani v nejmenším na nějaká ořezávátka. Hranaté postavy ostřílených rváčů, nevrlé obličeje, jež svým zarudnutím prozrazovaly, že už mají něco vypito. A netvářili se právě družně.

„Tohle se mi dvakrát nezamlouvá. Myslíš, že bude malér?“ prohlížel si je Kurt neklidně.

„Čert ví.“

„Kdybych to věděl, tak se tě neptám!“

Vzápětí oba zmlkli, neboť dvojice se přištrachala až k nim. Remy se na ně usmál.

„Můžeme vám nějak pomoci, messieurs?“

První z mužů si ho změřil očima zakalenýma promilemi. „Jo, frajírku, abyste si hodili vodjezd, chcem si taky zahrát.“

„Vždyť je tu ještě jeden stůl,“ odpověděl mutant a ukázal za sebe. Chlap udělal krok k němu a píchl ho prstem do hrudi.

„Na to se tě nikdo neptal, žabožroute. My chceme k tomuhle a jestli se ti to nelíbí, vynesem tě odsud za flígr.“

Gambit, dost háklivý na urážlivé označení i na takovéhle výhružky, couvl o krok a zaťal pěsti. „Vážně se o to chceš pokoušet?“ zavrčel.

„Klid, mein Freund,“ pokusil se Kurt zabránit bitce na spadnutí. „Tak zle ještě nebude, určitě se nějak dohodneme...“

„Co ty se do toho pleteš, nácku?“ ozval se agresorův parťák, korba dobře o hlavu větší než ďáblík a v ramenou téměř dvojnásobný. Nejspíš si myslel, kdovíjak není vtipný. „S tebou se nikdo nebavil, tak vystřel!“

Vzápětí dostal ránu do čelisti tak bleskovou, že si ani neuvědomil, odkud přiletěla. Srazila ho zády na jeden stůl, odkud vytřeštěně zíral do vztekem planoucích žlutých očí mutanta, který se na něj vrhl vytočený k nepříčetnosti smrtelnou pohanou. Otázku „Co sakra seš?“ mu utnula pěst, jež mu s chroustnutím rozdrtila nosní přepážku.

„Já tě zabiju...“ zahuhňal muž a pokusil se po Nightcrawlerovi ohnat. Byl to jeho poslední projev odporu, než proletěl dveřmi, jež Colossus, rvačku pozorně sledující od první chvíle, pohotově otevřel.

„To ušlo,“ kývl druhý mutant. „Co jsi říkal o tom vynášení za flígr?“ zašklebil se na muže s otevřenými ústy zírajícího, jak dopadl jeho parťák. Rázem byl střízlivý a taky si dal dohromady dvě a dvě. Mimo jiné i to, že rudé pohled jeho protějšku nejspíš nebude následek vypité skotské. Probodl X-Mana zlým pohledem.

„Ty patříš k tý mutantský obludě, co, hajzle? Nejseš náhodou to samý?“

„Mám snad srst a ocas?“ pohoršil se Remy.

Nezdálo se, že by měl rváč smysl pro humor. Hmátl za sebe pro láhev od piva, jež stála na stole, a jediným profesionálním úderem ji proměnil v tulipán. Skleněné břity se vražedně zatřpytily. Muž se velice ošklivě usmál. „Co ty na to, muťáku?“

Kdo chce kam... pomyslel si mutant, zajel rukou do kapsy, v níž měl karty, a dvě vytáhl. Agresora to zaskočilo.

„Co to má bejt? Chceš mi snad vyložit osud?“

„No, to můžu taky,“ řekl druhý muž a prohlédl si hrací listy. Jedno oko však nespouštěl z nepřítele. Na vteřinu nasadil zahloubaný výraz. „Hm, kárová sedma, to znamená, že tě čeká v blízký budoucnosti sice velmi krátké, ale hodně výbušné období... A co je tohle? Pikový eso?“

„To znamená co?“ zeptal se chlap, proti své vůli zaujat.

Mutant mu věnoval široký úsměv, který nevěstil nic dobrého. „Že sis neměl začínat s Gambitem.“

Karty v jeho ruce náhle vzplály narůžovělým ohněm a byly vrženy proti rváči. Následná dvojice výbuchů dotyčného odmrštila přes celou místnost. Exploze nedosahovaly zdaleka obvyklého průměru, Gambit ho nechtěl zabít ani vážněji poranit. Jen potřeboval víc prostoru. Jeho teleskopická hůl zůstala ve škole, na tyhle existence vystačil stejně bohatě s pěstmi. Bude muset, protože od ostatních stolů houfně vstávali další hosté a s výhružným hučením se začali shlukovat kolem X-Menů, kteří se postavili k sobě připravení čelit útoku. Že by se mohli po anglicku vytratit, je kupodivu nenapadlo.

„To je strašný, člověk si na moment odskočí a vy tu začnete válku,“ vztekal se Logan a nevybíravě se ke svým třem druhům ve zbrani prorval. „Jak to, že jste s tím nepočkali na mě?“

„Snažili jsme se, ale pánové měli trochu naspěch,“ zasmál se Nightcrawler. Vykašlal se na nějaké maskování a vesele cenil tesáky na nejbližší lidi. Muži zpacifikovaní hned na počátku nepokoje se už sebrali ze země a teď se i přes neblahé zkušenosti postavili do čela nepřátelské skupiny.

„Páni, tohle bude zajímavý,“ řekla jedna z dívek, které si Bobby přivlastnil. „Hele, to jsou tvoji kámoši, co?“ otočila se na Icemana. Ten už nějakou dobu seděl a pozoroval, jak se situace vyvine.

„Jo, bohužel!“ zavrčel odpověď. Slečny vykulily oči.

„Jůůů! Ale oni jsou mutanti! To jsi věděl?“

„Nemůžu přehlídnout, že jeden trousí chlupy po celým baráku, druhej každou chvíli vyhodí něco do povětří, třetí zvedne holejma rukama auto a další kolem sebe mává drápama!“

Jeho poslední slova Wolverine potvrdil vytasením adamantiových čepelí, jimiž dal několika nejdotěrnějším mužům jasně najevo, že ještě krok a bude zle. Dívčí trojice zamrkala dlouhými řasami.

„To je zajímavý... A ty jseš teda taky jako mutant?“

„No... tak nějak... jo, jsem,“ rozhodl se vyjít s pravdou ven. Teď už asi neměl co ztratit, když to ti čtyři takhle zvorali.

„A co umíš?“ vyzvídaly dychtivě s tvářemi hořícími zvědavostí a vzrušením.

Ani jednu z nich jeho původ nevyděsil nebo nezhnusil. Bobbymu to rozhodně nebylo proti mysli. Ponechal stranou údiv a houkl na barmana: „Velkej ginovej koktejl, ale bez ledu.“

Hostinský jen pokrčil rameny, odtrhl zrak od právě se rozpoutavší rvačky, jak se lidé vrhli naráz na mutanty, a šel připravit drink.

„Bez ledu to nebude vono,“ poznamenal, když ho stavěl před mladíka.

„Toho se nebojte,“ ušklíbl se Iceman a přejel prsty po sklence. Ta se rázem pokryla křehkými vzory námrazy a zároveň do pití z mužovy dlaně žbluňklo několik kostek ledu.

„Páááni!“ zatleskaly ohromeně slečny.

„A tohle je ještě nic!“ prohlásil pyšně X-Man. Letmým pohledem se ujistil, že zbytek týmu opravdu jeho přispění nepotřebuje. Po sentinelech jim připadala hrstka protimutantsky naladěných návštěvníků nálevny jako lehké protažení. „Teď vám něco ukážu!“

Chystal se na výstavbu miniatury versailleského zámečku na barovém pultě, když tu mu v podstatě v náruči přistál nelibě páchnoucí opilec, evidentně vržený některým z jeho kamarádů. Tipnul si na Colossuse.

„Hele, to mi musíte za každou cenu zkazit rande?“ houknul do řvoucího, úpějícího a poletujícího chumlu vprostřed místnosti, v němž se s praskotem hroutily stoly a židle, a muže jim hodil zpět.

„Bien sur! Nemáš právo se bavit, když my tu bojujeme o holý životy!“ zněla Gambitova veselá odpověď.

„Jsi závistivej hajzl, vždycky jsem to tvrdil!“ odfrkl Bobby. Byl napevno rozhodnutý, že se přidat nepůjde.

„Pozor!“ vykřikla jedna z jeho společnic. Rychle se otočil, což mělo za následek, že ta noha od židle se mu neroztříštila o zátylek, ale o čelo.

Mutant se pomalu, ač trochu otřeseně postavil a změřil si malého brýlatého mužíka v montérkách, který se ho odvážil napadnout. „A to bylo co?“ zeptal se.

„E-hm...“ zarazil se človíček a začal urychleně couvat od mutanta, jenž se s výhružným výrazem zvolna pokrýval ledem.

„Já ti dám ehm, až ti budou kalhoty malý!“ řekl a vymrazil ho ven z hostince již rozbitým oknem. Pak si ofoukl ukazováček jako John Wayne ústí hlavně revolveru, a otočil se na obdivně pištící dívky. „Dobrý, ne?“ zašklebil se. Vzápětí se mu o hlavu rozbil půllitr.

„Nepřejte si mě, vy čtyry, jestli zjistím, že to byl někdo z vás!“ zařval dožraně do ryku bitvy a začal chladit horké hlavy nejbližších soupeřů. Měl to rozhodně zapotřebí, protože někteří nezmaři, kterým ještě nestačila výstraha od ostatních X-Menů, se na něj rozhodli zaměřit.

Boj se už stejně chýlil k závěru. Mutanti měli jednoznačnou převahu i při svém nevelkém počtu, a tak se brzy vprostřed lehce zdemolované místnosti tyčila úhledná hromada zmlácených mužů. Zbytek již opustil za mírné asistence druhé strany lokál některým z oken, popřípadě dveřmi. Všichni více či méně zdařile předstírali těžké bezvědomí, aby se vyhnuli přídavku. Pětice si se smíchem gratulovala ke zvlášť povedeným kouskům.

„No, nemáme být moc na co hrdí,“ řekl objektivně Petr. „Bylo jich hrozně málo. A pořádně jsme to tu poničili.“

„Mohlo to dopadnout hůř,“ protáhl Remy a klidně si zapálil další cigaretu. „Dle mého skromného názoru jsme se poměrně krotili.“

„A někteří z nás aspoň vystřízlivěli,“ zašklebil se Logan s pohledem na Bobbyho.

„Nemluv na mě!“ odsekl mu popuzeně mutant. „Ani trochu potěšení mi nedopřejete, nemám vás rád a neznám se k vám!“

„Jak myslíš,“ pokrčil rameny Kurt. „Jde jen o to, jestli tě budou chtít úplně cizí lidi, když je teda neznáš, vzít do auta a odvízt do školy.

A jen tak mimochodem, měli bysme se mu jít omluvit,“ ukázal na barmana.

Hostinský celou dobu střetu klidně stál opřený o pult a se zájmem utkání lidi versus mutanti sledoval. Jen párkrát odchytl někoho z  poražené strany, pokud mu letěl přímo na bar, a obratem ho vrátil do té vřavy. Právě klidně míchal další koktejl pro dámskou trojici a pod knírem se potutelně usmíval. Na někoho, komu právě zlikvidovali větší část podniku, se tvářil náramně spokojeně.

„Gratuluji,“ řekl, když k němu mutanti došli s těmi nejkajícnějšími pohledy, jaké byli v momentálním samolibém rozpoložení schopní nasadit. Teď se pro změnu zatvářili nefalšovaně překvapeně.

„Co prosím?“ zarazil se Logan, neboť v hlase pána šenku nebyla ani stopa ironie, pouze upřímné pobavení a jistá hrdost.

„Pěkně jste je srovnali do latě,“ smál se barman. „Hádám, že smím mít tu čest se samotnými X-Meny? Těší mě, že vás poznávám,“ natáhl k  nim od stojanu s lahvemi ruku.

Mutanti se zarazili, protože na takovou vzdálenost nemohl dosáhnout, ale pak kolektivně udeřili čelistmi o zem. Paže hostinského se začala prodlužovat, zároveň také ztrácela hladkost a narůžovělost lidské pokožky a pokrývala se fialovorudými skvrnami a hrbolky. Nicméně ruka zůstala nezměněna.

Pětice plus slečny, visící už zase na Icemanovi, zůstaly paf. Jejich strnulost ovšem trvala jen pár vteřin. Potom se Logan rozchechtal a nabízené ruky se s radostí chopil.

„Tak tohle bych fakt nečekal,“ řekl a potřásl si s mužem. „A já si řikal, že na nás nebereš brokovnici, jak měli ve zvyku jinde.“

„Střílet po vlastním druhu? Za co mě máte?“ zavrtěl hlavou hostinský a pozdravil se i se zbylými Xavierovými studenty.

„Za mutanta na správným místě,“ řekl prcek. „Konečně se možná uchytíme ve stálým lokálu.“

„Který jsme právě bezmála srovnali se zemí, což nás upřímně mrzí,“ řekl Rus. Ale majitel poničeného baru jen mávl rukou, tedy chapadlem.

„Nic, co by nespravil jeden den práce. A tady pánové, co to mají na svědomí, to rádi uhradí,“ ukázal na hromadu sténajících štamgastů.

„No to jsem zvědavej,“ zapochyboval Bobby. „Maj psotník, jen vidí mutanta, a teď by mu měli přispívat na opravu hospody? Spíš vám to tu vymlátěj, tohle se rozkřikne...“

„Toho bych se nebál,“ usmál se lišácky hostinský. „Až odsud odejdou, nebudou si vůbec pamatovat, že nějaké mutanty viděli.“

„Jednoho takovýho známe taky,“ zasmál se Remy.

Hostinský s úsměvem kývl a aby dokázal, že nemluvil naplano, vztáhl končetinu směrem k hromadě a zavřel oči.

Kolem jeho hlavy slabě zazářilo duhové světlo a z bodu v místě třetího oka vystřelilo vstříc pomláceným mužům. Mutanti zvědavě pozorovali, co se bude dít.

A dělo se hodně. Jako mávnutím kouzelného proutku či spíše zataháním za šňůrky neviditelným loutkářem se jeden po druhém štamgasti zvedali a potácivě s nepřítomným výrazem v očích přiklopýtali k pultu, každý roztřesenou rukou položil na dřevo pár mincí a bankovek, načež se odporoučel směr svůj domov neznámo kde.

„Vidíte?“ pochechtával se barman.

„To jo,“ bavil se Logan. „A jelikož na tomhle dopuštění máme taky svůj nemalej podíl, pánové, obraťte kapsy, ať si máme příště na čem zahrát, protože ty stoly rozšláp Colossus. A když říkám obrátit kapsy,“ zvýšil přísně hlas, „myslím každej vlastní! Padej s tou nenechavou pazourou, ty ničemná kanálová kryso, nebo ti ji useknu a nádavkem přidám pár dalších nepotřebnejch tělesnejch přívěsků! Tohle zkoušej na ty, co tě nemaj tak dobře vyhmátlýho!“ Několik tichých, leč o to šťavnatějších francouzských kleteb bylo mu odpovědí i zadostiučiněním.

X-Meni přispěli na fond za obnovu hospody dosti štědře, ač je barman od toho zrazoval. Nakonec však pokrčil rameny, vymlouvat jim to tedy nebude. Místo dalších protestů vytáhl zpod pultu láhev prvotřídní whisky, nad níž polovině týmu mlsně zajiskřily oči.

„Doufám, že neodmítnete přípitek na seznámení, pánové?“ zasmál se mutant a už teple jantarová tekutina šplíchala do sklenek.

„Na co připijem?“ zeptal se Petr, který nakonec podlehl výhružným pohledům svých druhů a vzal si svou skleničku.

„Na vás,“ řekl barman, „a na to, že vás tady uvidím častěji.“

„Na to se můžeš spolehnout, kámo,“ ujistil ho bodře Wolverine.

Všichni naráz vyprázdnili obsah svých sklenic. Rus škytl.

„Chlapík,“ dal mu s úsměvem Kurt herdu.

Pohled na hodiny o nějakou tu chvíli později X-Menům napověděl, že by možná bylo záhodno navrátit se do školy. Rozloučili se tedy s  hostinským a šli připravit auto k odjezdu.

„Probůh, Icemane, nezdržuj!“ pokřikovala čtveřice usazená ve voze na posledního mutanta. Ten si ještě honem poznamenával telefonní čísla všech tří dívek, jež se s ním srdceryvně loučily. „Ještě chvíli a začnem z toho dojáku brečet taky.“

„Držte hubu, sami jste je odkopli, tak teď nešpačkujte,“ vrčel Bobby a svatosvatě svým společnicím sliboval, že se ozve co nejdříve. Teprve když se z porsche začaly ozývat výhružné poznámky, že ho odtamtud buď za a) odtáhnou za límec, nebo za b) pojedou sami a on ať se do školy dopraví po vlastní ose, až uzná za vhodné, s nevybíravými výkřiky o hejnu kazišuků milostivě nasedl.

Logan, který automaticky zaujal pozici za volantem, zatroubil hlučnou fanfáru na pozdrav a hamstl na plyn. Rudý kabriolet zvedl prach na cestě. Za ním se zatřepetaly mávající kapesníčky dívčí trojice, hospodský je vyprovázel jakousi parodií na zasalutování.

Řítili se tichou nocí po silnici vinoucí se mezi lesy a nad hlavami jim na temně modré obloze zářily hvězdy jako diamanty. Bylo slyšet jen tiché broukání motoru a svištění větru, dokud Logan opět nepustil rádio.

„Já už vážně nevím. Buď jsem tak strašně nalitej,“ rozumoval Bobby, „nebo ty dva snad ani nezpívaj tak hrozně.“ Měl tím na mysli pochopitelně (opět) Remyho a Kurta sedící vedle něho a spolu s řidičem a Alphavillem procítěně pějící, že chtějí být Forever young.

„No, ne,“ připustil Logan v přestávce, kdy potřeboval nabrat dech. Načež usoudil, že Iceman vážně vypil víc, než mu svědčilo, protože se k  nim přidal.

Petr na sedadle spolujezdce jenom kroutil hlavou. Měl tuhle píseň rád a když jeho modrý přítel zavyl refrén ve výškách příslušejících operní árii, což vyvolalo nesmírný výbuch smíchu, sevřel si se zaúpěním spánky. Wolverine ho smířlivě poplácal po mohutném rameni.

„Málo ses nalil, aby ti to připadalo srandovní,“ konstatoval zkušeně.

A sloky mezitím plynuly dál...

To už Petr nevydržel a začal si pobrukovat s nimi. V první vteřině nastalo hrobové ticho, vzápětí se rozpoutal bouřlivý potlesk. Ruský mutant byl prostě ten den skutečně ve formě a nepřestával je udivovat. Když se vzpamatovali z šoku, dokonalým čtyřhlasem se k němu přidali.

Kdyby je někdo poslouchal, asi by se divil, co to je za neskutečnou směsku. Nejhlasitěji kvílel Bobby svým bostonským dialektem, sekundoval mu Logan nezaměnitelným úsečným kanadským nářečím. U Kurta se teď výrazněji projevil tvrdý německý přízvuk, jehož se nikdy úplně nezbavil. Protikladem mu byl právě Colossus, jehož angličtina nesla výrazné stopy libozvučné ruštiny. A na závěr Remy a jeho mluva poznamenaná životem ve slunné Louisianě a hlavně výchovou ve francouzsky mluvící společnosti. Přesto jim to k sobě docela ladilo, pomineme-li fakt, že někteří v alkoholovém opojení zpívali nesmírně falešně.

Po nějakých dvaceti minutách se ze tmy vyloupla zeď institutu. Brána se nehlučně otevřela a přijala do své náruče vracející se vozidlo. Samotná škola byla tichá a temná s výjimkou jediného rozsvíceného okna.

„Že prófu ještě baví strašit,“ řekl Logan, když mu hodinky ukázaly čas půl druhé ráno.

„Divíš se? Pořád mu leží v hlavě ti sentinelové, asi se ještě snaží něco vypátrat,“ navrhl Petr.

„Nebo žvaní s Hankem,“ přispěl svým stanoviskem Bobby.

„Mimochodem, pánové, o tom, co jsme vyvedli, před Cykem nebo Xavierem ani slovo, už takhle maj svejch starostí dost a za tohle bysme si něco slízli. Nemluvě o tom, že by nám tu hospodu klidně i zatrhli.“

„Neboj, tohle se nedozvědí.“

Porsche zajelo do garáže na své místo. Mutanti vyskákali ven a opět ho přikryli plachtou, ač si nedělali iluze, že by o vypůjčení auta Scott nevěděl.

„Byl to hezký večer,“ pochvaloval si Kurt, když se tiše plížili do svých pokojů.

„Mohli bychom si to zas někdy zopakovat,“ kývl strůjce akce.

„V plném rozsahu?“ zeptal se Petr pochybovačně a Logan důrazně zavrtěl hlavou:

„Ani omylem. Některý události bych klidně oželel.“ Načež se otočil na Remyho a důrazně prohlásil: „To znamená, Cajune, že příště ti nenechám ani jednu výhru.“ Odpověděl mu úšklebek dávající jasně najevo nechuť druhého mutanta dovolit Wolverinovi absolutní vítězství.

„Což mi připomíná... Kurte?“ sykl rudooký muž na ocasatého parťáka.

„Ja, Herr LeBeau?“

„Jsi úžasnej peacemaker,“ zasmál se Gambit při vzpomínce, jak celá rvačka vlastně odstartovala.

„Ale já to napřed myslel dobře,“ šklebil se druhý muž. „Kdyby neprovokoval, moh odejít se všema zubama. Promiň, ale jsou věci, které si prostě líbit nenechám“

„Ještě aby jo.“

„No, tak dobrou,“ zívl Bobby.

„Spokojnoj noči,“ kývl Petr.

„Bonne nuit.“

„Gute Nacht.“

„Děsně vtipný, vy tři!“

„Dobrou,“ uchichtl se prcek.

Dveře jednotlivých ložnic za nimi zaklaply. Jen Logan ještě předtím, než se uložil ke spánku, šel se pokochat pohledem na spící bohyni.

„Krásný sny, lásko,“ zašeptal poněkud opožděně a políbil ji na tvář. Ororo se jen lehce usmála; noční návštěva ji ze spánku nevytrhla.