X-Men #118
The Submergence of Japan (Potopení Japonska)
Scénář: Chris Claremont
Kresba: John Byrne
Vyšlo: Únor 1979
Český název: Potopení Japonska!
V ČR vyšlo jako součást knihy Komiksové Legendy 16: X-Men III.
Průměrné hodnocení:
Děj:
Už bylo načase, abychom se konečně podívali, co se vlastně děje s ostatními X-Meny na palubě lodi Jinguischi Maru, kde strávili už šest týdnů od své záchrany z bouřlivých vod Hornova mysu. Nezdá se, že by nějak trpěli... přinejmenším dokud nevplují do vod na dohled města Agarashima, které je vítá peklem požárů běsnících ve svých ulicích. Posádka je zděšena, ale protože přístav je v troskách, kapitán se neodvážuje s lodí přistát. X-Meni se ovšem zoufale potřebují dostat na břeh, aby se pokusili vyhledat Sunfirea. Bez jeho pomoci totiž nemají bez dokladů, peněz a možnosti spojení s profesorem Xavierem v cizí zemi žádnou šanci.
Nakonec jim samozřejmě nezbývá, než opustit loď na vlastní pěst a vydat se zničeným městem k Yoshidově rezidenci, přičemž si toto pochodové cvičení prokládají pravidelnými přestávkami na páchání dobrých skutků. Je ale třeba poznamenat, že uštvané pomocné sbory při takové katastrofě ocení každou ruku navíc, i když je mutantská. Stále však zůstává otázka, co se tam vlastně přihodilo; odpověď nakonec poskytne až Wolverine, který kdesi vyhrabe jakýsi cár novin a krom toho, že dokonale vytře zrak Summersovi odhalením, že umí japonsky, informuje tým, že město bylo zničeno zemětřesením. Což není právě uklidňující informace - tohle zemětřesení se totiž nechovalo tak docela jako přírodní úkaz a ještě k tomu ho někdo nahlásil předem.
Najít palác rodiny Yoshida není takový problém. Problém bude asi dostat se dovnitř, protože to vypadá, že se v budově koná nějaký sjezd papalášů, což mimo jiné znamená pořádně nabroušené stráže. Kolem prvních se X-Menům ještě podaří proplížit, se Sunfirem už takové štěstí nemají. A horká japonská hlava si ne a nechce nechat vemluvit, že jsou to opravdu X-Meni a ne banda úchylně oháknutých domovních lupičů. Před okamžitým zatčením tak tým zachrání až nečekaný zásah Misty Knight, která jim oznámí, že je okamžitě chce vidět japonský premiér.
Dotyčný premiér se momentálně s dalšími hlavouny a Colleen Wing štěká se Sunfirem, jak velká je hrozba visící momentálně nad Japonskem, a zda na ni domorodý mutant sám stačí nebo nestačí. Scott je tam chvilku poslouchá, ale jelikož místní jazyk neovládá a Wolverine se fláká kdoví kde, nakonec odchází, aby zavolal profesoru Xavierovi. Ke svému obrovskému překvapení zjišťuje, že všechna čísla patřící Institutu jsou mrtvá. Co už mu nikdo neřekne, je tomu tak proto, že Charles Xavier už se ani nenachází na Zemi, ale odletěl s Lilandrou.
Možná by nebylo od věci podívat se, kam se to vlastně zašil onen vzpomínaný Wolverine. Ať už by ho jeho kolegové hledali kdekoliv, nejspíš by je nenapadlo, že si bude užívat klid zahrady, kam se vydal hledat trochu samoty. Ke svému překvapení tam místo toho nalézá krásnou mladou dívku, která se představí jako Mariko, Sunfirova sestřenice. Mutant je jejím půvabem omráčen a skoro to vypadá na začátek nečekaně příjemné noci, když se s úderem půlnoci zahrada i celý palác promění ve válečnou zónu.
Napřed přichází krátké, ale o to intenzivní zemětřesení, které bortí zdi, a skrz rozvaliny se do zničeného sídla začínají hrnout nezdravě namachrovaní týpci v naleštěných bojových oblecích, kteří se říkají Mandroidi. Evidentně si myslí, že jim zbroje budou proti mutantům něco platné. X-Meni je z tohoto omylu rychle vyvedou, když je během krátké chvíle zmelou na hromádku šrotu.
Mohlo by se zdát, že tím to končí, nicméně opak je pravdou. Mandroidi totiž na Yoshidovo sídlo nezaútočili jen tak z dlouhé chvíle. Jak se záhy ukáže, vyslal je chlápek jménem Moses Magnum, který má poměrně vysoké ambice - chce se stát svrchovaným vládcem Japonska. A pokud jím nebude do čtyřiadvaceti hodin prohlášen, hodlá celou ostrovní říši potopit.
Hodnocení:
Aneb tímto se potvrzuje známé pravidlo, že kdekoliv se vyskytnou X-Meni, průšvih nebude daleko. A že tenhle slibuje něco opravdu velkého. A tím zdaleka nemyslím jen avizované potopení Japonska. Ale to by bylo spoilování na příliš mnoho sešitů dopředu, takže pouze poznamenám, že existuje jen velmi málo srandovnějších věcí, než je tokající Wolverine. Tím myslím samozřejmě opravdu upřímně tokající, ne jeho klasický současný postoj, kdy se sápe po všem, co má sukni, aby se dotyčné zase zbavil ještě před koncem čísla. Tenhle starý Wolverine mi chybí. Dovedu si představit, jaký šok to musel tehdy pro čtenáře být, když Claremont naznačil, že to není jen věčně samonasírací mašina na výrobu sekané. Tehdy to ještě byla doba, kde mohlo být jenom lépe. Ach jo, leze na mě nostalgie. To budou ty Vánoce.
Kromě výše zmíněného má tenhle sešit ještě jednu věc, která mě poslala v záchvatu smíchu ze židle, a tou je Cyclopsův výrok, aby se X-Meni převlékli do kostýmů, protože musejí při setkání s papaláši vypadat důvěryhodně. Konec sedmdesátých let je sice konec sedmdesátých let, ale ani při nejlepší vůli si nedokážu představit, jak by mohla při politickém styku působit tahle přehlídka duhového spandexu důvěryhodně, přestože takoví Avengers na tom v téhle době nebyli o nic lépe.
A teď už dost o potenciálních rozechvívačích bránice, pojďme se podívat, co nám může tohle číslo ještě nabídnout. Kromě návratu neskutečně protivného Sunfirea, kterého z nějakého důvodu nemůžu vystát (a nesnižuju kvůli němu hodnocení jen proto, že by to bylo nefér vůči těm ostatním), se tady líhnou nové nebo staronové potenciálně zajímavé charaktery, které budou mít v budoucnu s X-Meny ještě hodně co do činění. Tím mám na mysli vedle Mariko dynamické duo Colleen/Misty. Hlavně z Misty se začíná klubat pěkné číslo po té, co se zprvu tak pěkně představila jako téměř neškodná spořádaná Jeanina spolubydlící (nepočítám suverenitu, s jakou kdysi vytáhla ten revolver na Firelorda). Pro člověka, který ji zná pouze prostřednictvím Komiksových legend a nevěděl, v jakých kruzích se normálně pohybuje, to může být pozoruhodná proměna.
Úplně bez povšimnutí by neměl zůstat Xavierův odlet kamsi do pryč. Je to totiž příslib poměrně dramatických budoucích událostí, které se neobejdou bez následků pro celý tým. Prozatím se můžeme jen dohadovat, jak se postaví ke zjištění, že jeho již oplakaní studenti jsou stále naživu, a hlavně - bude ještě i po tom vůbec ještě ochoten opustit místo sice v cizím světě, ale po boku své milované? ... Uznávám samozřejmě, že tyhle otázky by byly daleko palčivější, kdyby nebyly položeny před více než třiceti lety a dnes už na ně zná odpoveď každý, kdo je poctivým čtenářem x-menských komiksů nebo jednoduše strávil dost času studováním internetu.
Sečteno a podtrženo je tenhle díl výborný rozjezd věcí příštích, poměrně přímočarý, i když podle Claremontova zvyku stále prošpikovaný udičkami na kdeco všechno, dynamický a vtipný. Ze všech těchto důvodů budu v hodnocení ignorovat prasárny vyplozené překladatelem, které už zase začaly vystrkovat růžky, i uječeného vopruza zapáleného pro věc. Bylo by to zbytečné srážení dobrého komiksu, zvlášť když se konečně zase jednou Scottovi při bitce s mandroidy splnilo jeho přání, aby noví X-Meni fungovali jako dobrý tým.
