X-Men #115
Visions of Death! (Vize smrti!)
Scénář: Chris Claremont
Kresba: John Byrne
Vyšlo: Listopad 1978
Český název: Vidina smrti!
V ČR vyšlo jako součást knihy Komiksové Legendy 16: X-Men III.
Průměrné hodnocení:
Děj:
Jistě si vzpomínáte, kde končilo předchozí číslo: obluda s krásnou bezvládnou dívkou ve spárech vyhrožuje jejím přátelům, že skončí na jídelníčku hned vzápětí (takhle formulované to zní fakt úchylně). Nutno podotknout, že na podobné výhrůžky a zacházení s kolegy jsou X-Meni poněkud alergičtí, a jelikož mají s sebou Wolverinea, který, jak známo, nejde pro ránu nikdy daleko, je celkem jasné, co bude následovat. Marně ho Cyclops, Saurona znalý z minulosti, před zběsilým útokem varuje, jeho horkokrevný kolega se vrhá na nepřítele, jen aby se jím po jediném pohledu do očí nechal zhypnotizovat.
Toliko k zálusku na pterosauří sekanou. Pod Sauronovým vlivem Wolverine zcela ztrácí představu o tom, kdo je přítel a kdo nepřítel, tím spíš že své kolegy vidí jako pěkně nevábnou sbírku oblud. Přesněji řečeno tak hnusnou, že bude služba světu, pokud je odstraní z jeho povrchu. Což v překladu znamená, že by X-Meni velký problém, kdyby Cyclops bleskově nezareagoval a nesejmul ho dobře mířeným optickým paprskem.
Po zbavení se téhle otravnosti mají mutanti volné pole působnosti pro vyřízení Saurona. Byl by to možná snazší boj, kdyby od sebe čas od času nemuseli někam odkopávat stále ještě nepříčetného Wolverinea, ale nakonec podlému padouchovi přece jen naloží na kožich, vlastně na šupiny, tak důkladně, že Sauron s ocasem staženým mezi nohy prchá z bojiště.
Střet ho nicméně vyčerpal, a proto se poohlíží po další oběti, již by mohl vysát. Černého Petra si ke své smůle vytáhl Colossus (já vím, nepatřičná volba slov), který se k ostatním jen teď přidal, aby jim pomohl se stále bezvědomou Storm. Sauron si tímhle ale trošičku naběhl, protože jeho oběť se v šoku z přenosu energie proměnila a to bylo víc, než upírský ptakoještěr dokáže snést. Je doslova vystřelen mezi stromy džungle a je znát, že má opravdu den blbec - přistává totiž jen pár kroků od Wolverinea, který se už otřepal z jeho hypnotického zásahu a má velmi jednoznačný přístup k někomu, kdo mu dělá s hlavou takhle ošklivé věci.
Sauron, přesněji řečeno teď už opět Karl Lykos, by vzal hodně neslavný konec, kdyby se do věci znenadání nevložil jakýsi blonďatý Tarzan a jeho šavlozubý mazlíček, odhodlaní Lykose bránit vlastními těly. No, když si někdo takhle otevřeně říká o Wolverineův osobní podpis vydrápaný na zadku, proč mu nevyhovět. Ještě že už stačil dorazit Cyclops a uvést na pravou míru, kdo je tu vlastně přítel a kdo nepřítel. X-Meni se s oběma muži a tygrem vrací zpět do vesnice, aby si promluvili důkladněji, zvláště když Ka-Zar naznačil, že měl v úmyslu mutantský tým požádat o pomoc.
Z rozhovoru vyjde najevo, že se Karl Lykos se při courání Savage Landem stal svědkem podivného rituálu, jehož cílem bylo oživit cosi, co si říká Garokk a je prohlašováno za boha. Z Ka-Zarových slov je znát, že pro Savage Land to není dobrá zpráva, protože Garokk nutí pod pohrůžkou smrti všechny humanoidní obyvatele země, aby odešli do jeho nově budovaného města. Sice to dělá s poměrně dobrými úmysly, ale všichni jistě víme, čím je dlážděná cesta do pekla...
X-Meni lidem Savage Landu ochotně přislíbí pomoc. Tedy alespoň většina z nich. Cyclops se obává, že pokud je zde naděje, že se Magneto stejně jako oni dostal z běsnící sopky, půjde nejspíš po profesorovi, a tedy Xavierova ochrana je v tuto chvíli jejich prioritou. Což znamená, že se musí co nejrychleji vrátit domů, aniž by se zdržovali pácháním dalších hrdinských činů. Obě strany to jako důvod uznávají (i když se stačí podívat na Wolverinea, co si o tom myslí on sám) a X-Meni s příslibem, že se vrátí pomoci Ka-Zarovi bojovat proti Garokkovi a jeho podlé kněžce Zaladane tak rychle, jak jen to bude možné, odcházejí k jeskyni, která by je měla dovést až k otevřenému moři. Na místě je však čeká překvapení - cestu jim uzavřel led v místech, kde měl být teplý proud, a nadto začíná sněhová bouře. Garokk svým počínáním narušil křehkou rovnováhu, která umožňovala existenci tropického Savage Landu uprostřed antarktické zimy, a celé zemi teď akutně hrozí ledová smrt.
Hodnocení:
Výborně, otřeli jsme slzičky z minulého čísla a razíme zpátky do akce. Přestože je bitka se Sauronem poměrně krátká a vyřeší se tak nějak sama od sebe, je to vtipné zpestření, zejména díky totálně zblblému Wolverineovi a jeho vizím. Banshee by se mohl po právu urazit, co z něj Sauron svojí hypnotickou schopností udělal. A nějak se nemůžu zbavit dojmu, že Cyclopsovi ty dvě šlehy, co byl svému roztomilému podřízenému nucen vpálit, ve skutečnosti udělaly docela dobře.
Nástup nového záporáka byl přinejmenším zajímavý a bude ještě zajímavější zjišťovat plný rozsah těch jeho dobrých úmyslů, protože zatím byla situace nadnesena jen z úhlu pohledu Ka-Zara a jeho lidu. Další bod patří autorovi za to, že nenechal postavy skákat z jednoho zachraňování čehokoliv do dalšího, nebo aspoň ne tak okatě. I když jsou X-Meni nezpochybnitelní hrdinové, mají také své priority (a především neohroženého vůdce, který je jim připomíná, ať se jim to líbí nebo ne). Xaviera by jistě potěšilo, že mu jeho oblíbený student dává přednost před participací v občanské válce. Ještě je zde ovšem otázka, jak zareaguje po střetu s hrozící ekologickou katastrofou.
Klasickým zádrhelem je, jako ostatně prakticky celé téhle knihy, přístup překladatele, ale to jako globální fenomén už fakt nemá smysl rozmazávat. Tohle číslo navíc patří k těm méně postiženým.
Sečteno a podtrženo mi dalo docela práci rozhodnout se, jaké dát vlastně hodnocení. Jako víceméně úvod do dalších událostí je tohle číslo plné lákavých udiček, ale náplní obecně se opět kloní spíš k průměru, i když k tomu lepšímu. Nakonec mě o té půlhvězdičce navíc oproti původnímu záměru přesvědčil ten ukázkový vomydlik, který Wolverine schytal přímo na komoru, a především jeho ochota pustit se do odvetné kuličkové bitvy. Že by se malý vzteklý rosomák konečně naučil hrát s kamarády, aniž by hrozilo, že je rozbije?
