X-Men #114
Desolation (Zmar)
Scénář: Chris Claremont
Kresba: John Byrne
Vyšlo: Říjen 1978
Český název: Zoufalství
V ČR vyšlo jako součást knihy Komiksové Legendy 16: X-Men III.
Průměrné hodnocení:
Děj:
Pokud si vzpomínáte, Beasta a Phoenix jsme naposledy viděli rýt čenichy v závěji a pomalu zapadávat sněhem. Z prakticky kohokoliv jiného už by byl dávno rampouch, ale těmhle se to zase nějak podařilo rozchodit, jakkoliv zbytečná se ta snaha může uprostřed antarktické polární noci jevit.
Jak je ovšem vidět, v případě X-Menů se zázraky dějí nejen pravidelně, ale i na požádání. Zničeho nic se uprostřed něhové bouře zjeví roj vojenských helikoptér, a když před nimi vyprskne k obloze obrovský naštvaný ohnivý pták, uvolí se promrzlé mutanty zachránit. Ti opouštějí zaledovaný kontinent s trpkým vědomím, že jejich kolegové neměli šanci přežít.
Stačí otočit stránku, abychom poznali, že to možná sice neměli, ale někdo jim to zjevně zapomněl říci. Ve skalním masivu se zničeho nic udělá díra a z té už leze jeden pohřešovaný mutant za druhým. Špinaví, orvaní, vyčerpaní, ale živí. Pokud je ovšem vzápětí nezabije šok z faktu, že místo na ledové pláně vylezli v tropické džungli.
Vítejte v Savage Landu. Je tady hodně z toho, co v Antarktidě běžně nenajdete. Prales, teplo, gigantické pterosaury, kteří každého mutanta poletujícího kolem vítají jako zpestření jídelníčku... ještě že je tady Wolverine, který je ze všeho nejšťastnějším, že na něčem může vypustit páru. Což se zase pochopitelně nelíbí ó neohroženému vůdci, takže to vypadá, že se ti dva pro změnu pokoušou mezi sebou. Asi by to tak i dopadlo, kdyby Banshee se Storm nepřišli s tím, že kus od nich zahlédli vesnici. Protože nemají žádnou lepší možnost, X-Meni vyrazí k ní... aniž by měli tušení, že jsou sledováni někým, kdo má s nimi asi stejně ušlechtilé záměry, jako úchyl s holčičkami ze školky, kolem které se potuluje s pytlíkem bonbónů v kapse.
Zatímco Beast, Jean a profesor Xavier truchlí pro X-Meny, které považují za mrtvé, zbytek týmu se vyrovnává se stejným přesvědčením ohledně osudu svých dvou přátel znatelně lépe. Někteří dokonce, k jejich vlastnímu znepokojení, až podivuhodně dobře. Medí si usazení v domorodé vesnici, zotavují se z následků bitvy s Magnetem a následného prokopávání z lávou zatopeného komplexu a všeobecně to vypadá, jako kdyby si prostě vyrazili na dovolenou. A to se vším všudy. Ano, včetně přítulných domorodek, kterým není hanba vylákat pod záminkou výpravy za přírodními krásami zatáhnout nevinného chudáka Colossuse za keříček.
Zatímco se ostatní X-Meni zabavují po svém, Storm si jde zaplavat. Sama a bez plavčíka, což se ukáže jako osudová chyba v momentě, kdy ji přepadne nějaký cizí chlap a začne jí vysávat energii. Jenže vzhledem k tomu, kolik jí zprvidla Ororo mívá, je to jako olíznout zásuvku.
Samozřejmě je kolem toho docela dost kraválu, který přinutí zbytek týmu k okamžité mobilizaci a vystartování na záchrannou misi. Záhy se ukazuje, že ten spěch byl celkem na místě. U jezírka totiž nenarazí na pohoršenou Storm a lehce očouzeného bezvědomého otrapu, ale naopak bezvládnou mutantku v prackách ošklivého antropteranodona. Ta věc si říká Sauron, evidentně má nějaké špatné vzpomínky na Cyclopse a kváká něco o tom, že stejně jako sejmul Ororo, sejme i ostatní X-Meny.
Hodnocení:
Dalo by se říci, že tohle je číslo velkých emocí, jak se tak X-Meni oplakávají nebo naopak neoplakávají navzájem. Citová hnutí tvoří také základní páteř celého dílu a nic jiného se tam prakticky neděje, pokud nepočítáme Orořin výlet k jezírku, Sauronův nástup a Cyclopsův flashback do doby jeho raného dětství. Nicméně je to poměrně slušně řemeslně zpracované a chvála bohům tam nikdo afektovaně neroní krokodýlí slzy ani nevyje dnem i nocí „Jean! Jean!“ A to se taky počítá. Kdo absolvoval TASko, ví, o čem mluvím.
V českém překladu tenhle díl opět dost shazuje překlad, který je bohužel místy poměrně zoufalý v celé třetí knize x-menských Komiksových legend. Vede to asi Scott se svým nezvykle vulgárním slovníkem a adresováním své maličkosti v ženském rodě. A to ještě nevím, jestli si překladatel za to, že z původně relativně nevinné věty udělal mnohonásobně oplzlejší dvojsmysl, zaslouží osočit nebo poplácat po zádech, hlavně když je vložena do úst Colossusovi. I když chudáček nemá ani ponětí, o čem vlastně mluvil. XD
Sečteno a podtrženo není stočtrnáctka to nejlepší, co tahle série může nabídnout, ale jako díl sloužící k uvození dalších událostí slouží poměrně dobře. Jen by mě zajímalo, jestli se X-Menům pumpuje do oběhového systému místo krve nemrznoucí směs nebo co. Z těch pěších výprav napříč Antarktidou se totiž stala docela zajímavá turistická kratochvíle.
A jedna poznámka na závěr, která je spíše prosbou než čímkoliv jiným. Cyclopsi, udělej světu službu a ten knír si nenechávej. Narozdíl od tvého otce s ním vypadáš jako idiot.
