Uncanny X-Men #275
The Path Not Taken! (Ta druhá cesta)
Scénář: Chris Claremont
Kresba: Jim Lee
Vyšlo: Duben 1991
Průměrné hodnocení:
Děj:
Na první pohled se zdá, že Deathbird momentálně vede. Ale pouze do chvíle, než se po celé její lodi (ona slizoidní věc, její osobní mazlíček, totiž není lokalizovaná v přírodní jeskyni, ale ve vnitřních prostorách císařské vlajkové lodi) rozlehne kravál napovídající, že se někdo vetřel na tuhle soukromou párty bez pozvánky. V tomhle případě to není Fury, ale Starjammers, doplnění o jakéhosi divného týpka v ještě divnější helmě, dost podobné té, která mimo jiné vynesla Stryfovi nominaci mezi deset nejhůře oblékaných záporáků. A tahle veselá partička začne vytírat chodby nejen s posádkou, ale i slavnou Císařskou gardou.
Deathbird pochopitelně trochu sklapne, hlavně v momentě, kdy se Jubilee podaří vyprostit Wolverinea ze sevření chapadlaté obludy. A jelikož byl už pořádně natlakovaný předtím, po vrácení laskavosti se bez rozmyslu vrhá na nepřítele. Bohužel, s jeho oslabenou fyzickou schránkou a Deathbirdinými bojovými dovednostmi to dopadá tak, jak to dopadnout musí. Dá si někdo rosomáčí špíz?
S nikým, kdo by ji byl schopen zastavit, šílená shi'arská císařovna prchá do bezpečí, zanechávaje své zajatce jejich osudu. Má skutečně dobrý důvod zdrhat, protože sotva Jubilee vytáhne Wolverineovi ze zad kopí, ten se pustí za ní, z čehož je jeho šikmooký ocásek div ne na prášky. Ale získala přinejmenším něco, čím může vysekat zbytek týmu na svobodu. Na druhou stranu, i kdyby neměla, je otázkou několika vteřin, než se dovnitř vřítí část Starjammers se svými spojenci vedenými Lilandrou.
Protože jejich strana právě nevyhrává, vysvětlení situace těm, co se s S'hiary ještě nesetkali, je krátké, načež je většina X-Menů zanechána, ať se s tím prozatím srovná po svém, pokud jim na to zbude čas mezi okopáváním císařských zadků. Starší X-Meni už v tom mají praxi, mladší to dohánějí nadšením pro věc, takže netrvá dlouho a příslovečná karta se obrací ve prospěch Lilandry a jejích rebelů pokoušících se vybojovat pro ni nazpět trůn, který její sestra uzurpovala. Na hromadu poražených záhy přibývá i samotná Deathbird, kterou k její smůle Wolverine stačil vyčmuchat dřív, než stačila opustit loď.
Když je bitva vyhraná, je pro Storm konečně čas začít se starat, co se vlastně děje s Professorem X. Vzápětí se ukáže, že se vlastně celou dobu nacházel v jejich těsné blízkosti, protože to on byl ten divný týpek v divné helmě. Je velmi šťastný, že opět vidí své milované studenty, i když to nadšení není až tak dalece oboustrané, zejména co se nováčků v týmu týče. Na druhou stranu Jubilee nejde pod nos kdeco všechno.
Podívejme se teď na skok zpátky na Zem, konkrétně do Savage Landu, nad kterým přelétá útvar vojenských vrtulníků se vším, co má Fury momentálně k dispozici. Jednou položkou na seznamu je i neustále něco namítající a misi zpochybňující Rogue, z které je především hostující ruský plukovník Semjanov na nervy, protože to jsou jeho plány, do nichž se trefuje. Nakonec mu rupnou nervy a trefí se on, a to do kolemletícího Magneta. Pravda, je to trochu osobní, jeho syn byl členem posádky ponorky, kterou kdysi Magneto poslal ke dnu, ale ani to neomlouvá fakt, že kromě vládce magnetismu sestřelil i Furyho vrtulník. A zbytek letky má tak trochu problém, protože bez Magnetovy pomoci se zbytek letky ocitá jako snadná kořist blížících se Zaladaniných vzdušných sil.
Sestřelený vrtulník rychle nachází místní zubatá fauna, která by si velice ráda vylepšila jídelníček osádkou. Rogue, Ka-Zar a Zabu dinosaury sice rozeženou, ale pro většinu mužů z vrtulníku je příliš pozdě. Přežili jen oni a (nepřekvapivě) Fury. Otázka ovšem zní, jak dlouho budou schopni přežít v džungli, která se zásluhou High Evolutionaryho vyvíjí mnohonásobně rychleji, než by podle přirozeného řádu měla?
Bylo by vhodné podívat se, co se stalo s Magnetem po nešetrném zákroku plukovníka Semjanova, jenž, jak vychází najevo, se spřáhl se Zaladane. Zraněný vládce magnetismu byl zajat a přepraven do Zaladaniny pevnosti, aby z něho dotyčná mohla vycucnout všechnu sílu a rozmnožit s ní vlastní. Jako vedlejší efekt procesu musí Magneto znovu projít vzpomínkami na nejtrpčí chvíle své minulosti, které není schopen potlačit, má-li veškerou svou energii soustředit na pokus odvrátit svou totální zkázu.
Zaladane tak poznává, že si ukousla najednou přece jen trochu velké sousto. A jelikož nikam nespěchá, proč si zbytek nenechat na později. Což se ukazuje jako možná fatální chyba, protože kavalerie zrovna naklusala postranním vchodem. A jak se zdá, Rogue úspěšně nabyla zpět své schopnosti, takže tohle bude bolet. Zejména ji po té, co na ji Zaladane shodila strop.
Ve vřavě každý versus každý téměř všichni zapomněli na oslabeného Magneta, který tento fakt využil k tomu, aby obrátil proces přenosu energie a vzal si od samozvané vládkyně Savage Landu to, co bylo jeho. A pak začal řádit bez ohledu na to, jak moc se Rogue i Fury snažili zastavit ho, takže zrádný plukovník Semjanov zemřel i se svou paní. Magneto se rozhodl, jak má vypadat cesta, po které musí kráčet, pokud chce uspět ve svém cíli, i kdyby to mělo znamenat další ztrátu toho, koho miluje. Nicméně Savage Land byl úspěšně osvobozen, i když pro některé mělo toto vítězství pěkně hořkou příchuť.
Zato nahoře u Shi'arů se slaví. Deathbird se písemně vzdala veškerých nároků na trůn, který opět získala Lilandra. A to je rozhodně důvod k pořádné párty, i když ne všichni X-Meni se účastní, každý ze svých vlastních důvodů. Kupříkladu Wolverine považuje za zábavnější vybílit nejbližší bar a dělat dojem na mimozemské samičky. Psylocke se pro změnu zapomněla ve vaně, aby se stala obětí záhadného útoku a odvlečení. A Jubilee... Jubilee se ztratila. A to tak kvalitně, že se jí podařilo zatoulat se až do té části paláce, která podezřele připomíná vězení, tím spíš že už tam je Deathbird, ke které záhy přibudou i Gladiator a Oracle. Ta se sice pokouší o únik, ale během zlomku vteřiny je přemožena psychikem, se kterým se prostě nemůže měřit.
Jubilee je dost na nervy už teď, a to ji vzápětí ještě víc vyděsí Gambit, který se jí pámbuví odkud objeví za zády. Společně mohou sledovat, jak dostává na kožich ještě Gladiator, a vyposlechnout si, jak profesor Xavier, jehož to bylo dílo, hlásá zkázu i X-Menům. Takže to byly ty politické povinnosti, kvůli kterým se vytratil z oslavy...
Hodnocení:
Pro změnu lehce oddychovější díl od přemíry filosofování v tom předchozím, i když ne tak docela. Rozhodně je tu víc čisté akce, možná i víc emocí (což bude možná tím, že Magneto má zvláštní schopnost přistupovat ke všemu se stoickým klidem, popřípadě s mírně iritovaným výrazem). Velice příjemně mě potěšil závěr savagelanského eventu, chvíli mě jímala hrůza, že se Magneto nechá ukecat a tu Zaladane pustí. Tady mě docela překvapil Fury, jehož by člověk tipoval spíš na někoho, kdo mu to rozhodnutí z čistě strategického pohledu schválí spíš než aby mu ho rozmlouval. Takhle svět přichází o iluze. A o dinosaury. Jímá mě touha vsadit se, že za vyhynutím druhohorních ještěrů před pětašedesáti miliony lety nestál meteorit, nebo jaká je nejnovější vědecká teorie, ale že si X-Meni udělali nějaký výlet do minulosti.
Ve srovnání s poměrně pochmurným laděním výše zmíněné dějové linie je pobyt X-Menů u S'hiarů dost slušná zábava. Hlavní zásluhu na tom má Jubilee, jejíž hlášky mají téměř smrtící kadenci. Její hodnocení profesora Xaviera stálo za všechny prachy, zejména ve srovnání s téměř nábožným vytržením Forgeovým.
Sešity z téhle příběhové linie se docela vyplatí číst dvakrát. Poprvé se to zhltne na jeden zátah, podruhé už čtenář může vyzobávat narážky na to, co se má stát dál. Pro někoho, kdo tohle drží v ruce poprvé, bude asi největší šok fakt, že z profesora Xaviera je z ničeho nic padouch jako řemen, aniž by k tomu měl zásadní důvod. Kdyby nic jiného, už to je záruka, že se můžeme těšit na slušný nářez.
Trochu mi to tady kazí jenom Wolverine. Místy až zbytečně připomíná násilnické nepřemýšlející pako, které se z něj postupem času stalo, a narušuje tím jinak dost vysoký týmový průměr. Naproti tomu kouzelný je Forge, nacházjící se v tomto sešitě v prakticky neustálém stavu totální fascinace.
P.S.: Jsem jediný úchyl, který si po shlédnutí panelu s letkou Mi-24 na pozadí šírajícího nebe šel pustit Wagnerovu Jízdu Valkýr?
