X-23 #7
Songs of The Orphan Child (Sirotkovy balady), část IV.
Scénář: Marjorie Liu
Kresba: Sana Takeda
Vyšlo: Březen 2011
Průměrné hodnocení:
Jediné, co X-23 chce, je dostat se do Madripooru, ale když Gambit souhlasí, že udělá laskavost starému příteli, ani se nenaděje a je ukecána k participaci na smrtící bitvě s bandou bezcitných pirátů...
Děj:
Než se pustím do dalšího čísla X-23, na řadě je nejprve jedno vyjasnění. Sedmé číslo možná nese název předchozího storyarchu, naštěstí pro nás s ním však má pramálo společného. Proč je to dobře si za chvíli povíme, ale nejprve něco málo k příběhu.
Pod vodní hladinou a obklopena žraloky. Jeden by možná zoufal nad situací, ale Laura namísto toho přemýšlí, jak se asi Wolverineovi plave s adamantiem potaženou kostrou. Naštěstí ona má pouze adamantiové drápy, přesto však shledává plavání obtížným. I když se ale může později ukázat, že cesta k hladině nepatří k nejsnazším, cesta ke dnu snadno rozhodně jde.
Přibližně o jeden den, jednu hodinu, jednu minutu, jednu sekundu dříve...+/- den...
Gambit se snaží Lauru přesvědčit ke krátké a pravděpodobně ne příliš bezpečné misi. Lauřina odpověď je ne. Ne snad z důvodu, že by měla strach, ale chce se dostat do Madripooru, jak nejrychleji to půjde. Madripoor je totiž místem, kde se zlovolný Malcolm Colcord snaží znovu nastartovat svou verzi programu Weapon X. Gambit se částečně dotčeně a částečně pobaveně ohradí, že ještě ani neřekl, co po ní vlastně chce. Laura si však trvá na svém: pokud hned vyrazí, do setmění mohou být v cíli.
Gambit se ale také nenechá odradit tak snadno a předhodí Lauře, že zná muže, který je do Madripooru dopraví, nejdřív ale potřebuje menší pomoc se svým problémem. Je docela osvěžující, že tentokrát tímto problémem nejsou Sentinelové, zlí mutanti, upíři či třeba mimozemšťané, ale potýkáme se tu s něčím mnohem pozemštějším. Piráty!!! (...ale bez prokletých nemrtvých a Johnnyho Deppa)
Dle Gambitova popisu se jedná o místní rybáře vybavené zbraněmi a špatným přístupem, kteří přepadající přepravní trasy stejně jako turistická plavidla nebo cokoliv, co byť vzdáleně vypadá jako výnosný cíl. A jelikož dluží známému malou službičku, slíbil Gambit, že pomůže trochu vyčistit místní vody. Když se Laura zeptá, za co že je známému zavázán, odpoví, že za to, že ho nezabil. Známý totiž má dceru. Laura nechápe, čtenář ano.
O 86 401 sekund později...+/- den...
Na palubě námořní kocábky si povídá Gambit se svým známým. V průběhu hovoru se známý Gambitovi pochlubí, že přešel na druhou stranu zákona a pomáhá policii. Po chvíli se dialog stočí k jejich úkolu. Ne však k likvidaci místních ozbrojených rybářů, ale k záchraně informanta, který se záhadně odmlčel. Jelikož už nemají spojení celý jeden den, předpokládá Gambitův známý, že je již stejně mrtev. Pokud je ale šance, že je naživu, potřebuje Gambitovu pomoc s tím, dostat ho do bezpečí. Jakmile bude úkol splněn, osobně je dopraví do Madripooru. Potom, co se oba muži dohodnou, dotáže se známý na opodál stojící Lauru. Gambit odpoví, že je to kamarádka. Na dotaz, jestli stejná "kamarádka" jako byla dcera Gambitova známého, odpoví, že ani trochu. On i Laura si jen vzájemně pomáhají a dohlíží na sebe.
Po nějaké době, již za tmy, dorazí loď s triem námořníků k ostrovům. Kapitán poučuje Gambita, že zdejší ostrovy jsou jeden velký labyrint a kdo se tu nevyzná, raději se těmto místům vyhýbá. To platí i pro místní autority. Pro to a pro blízkost svého lovného teritoria se zde piráti usadili. Kapitán nabídne Gambitovi, že se o Lauru postará, zatímco bude pryč. Pokud by se objevily potíže… v té chvíli mu Gambit skočí do řeči a dokončí větu s tím, že v takovém případě ji chce mít u sebe. Určitě ji s sebou nebral jen na vyhlídkovou plavbu. Kapitán chce říct, že je jen dítě, ale Laura mu před obličejem zamává Gambitovou holí a představení zakončí odhalením svých drápů. Kapitán je, zdá se, v obraze… s tím duo opouští loď.
Nyní již u nepřátelského tábora, Laura a Gambit zpovzdálí sledují nebohého informátora vyslýchaného pirátským vůdcem. Ten slibuje své oběti hrozivou smrt a ještě horší osud pro jeho rodinu. Z dálky, ve které se nachází, pochopitelně neslyší dialog, ale z řevu nebožáka je oběma hrdinům jasné, že situace není růžová. Za jalových siláckých řečí se pirát chystá ukončit informátorův život, zřejmě předhozením chudáka do nádrže plné žraloků. Do nepříliš optimistické situace se poměrně zbrkle vrhne Laura za Gambitova hlasitého „Sakra X, ne!“ a začne kosit piráty hlava nehlava. Gambit nezůstává pozadu. Hlavním cílem Laury ale není závodit s Gambitem o počet mrtvých, jejím cílem je vůdce pirátů, který se tak záhy ocitá s Lauřinými drápy v hrudi ve výše zmíněné nádrži se žraloky. Jakmile pirát opustí svět živých, vyplave Laura na hladinu a právě včas, aby viděla Gambita, jak padá do nádrže. Jak se k němu Laura snaží dostat, uvízne v tlamě jednoho bílého žraloka, ale dráp na její noze žralokovi rychle rozmluví další hraní s jídlem. Dostane se ke Gambitovi a s pomocí žraločího výtahu vyplavou společně na hladinu. S vůdcem i opodál ležícím informátorem mrtvým, piráty až na jednoho přejde chuť bojovat, a tak nějak se vytratí (?). Ten jeden trvá na blízkém setkání s adamantiovými drápy.
Laura a Gambit shlíží na mrtvého informátora. Laura poznamená, že zemřel pro nic. Gambit namítá, že to není pravda, že zemřel pro věc, které věřil.
Nyní již na palubě člunu (jiného, než kterým připluli, a bez kapitána) si spolu dvojice povídá. Lauru deprimuje, že selhali. Přesto, že chtěl udělat správnou věc, nakonec to odnesl sám a skoro s sebou stáhnul i svou rodinu a potenciálně kohokoliv, kdo by mu chtěl pomoci. Laura není schopna přijít na to, proč to tedy vlastně dělal. Gambit jí odpoví jinou otázkou, a to proč se mu vlastně snažila pomoct. Laura odpoví, protože musela. Protože něco bylo špatně a ona cítila potřebu to napravit. Po nějakém čase Gambit vypne motor člunu a nechá loď unášet mořskými proudy a společně si vychutnávají nebe plné hvězd a všeobecný klid.
Hodnocení:
Sedmé číslo možná nedopadlo tak, jak by bylo možné pouze v ideálním případě; ovšem do pohromy, kterou nám přinesla předchozí tři čísla má naštěstí daleko.
Marjorie Liu z pozice vypravěče příběhu pokračuje v přepisovaní Lauřiny osobnosti dle vlastních preferencí, ale tato charakterová změna není až tak do očí bijící ani špatně provedená, abych se popadal za hlavu a proklínal slečnu Liu na deset generací plných útrap a neštěstí. Neříkám, že jsem zcela spokojený s tím, jak se situace vyvíjí, ale věřím, že ze všech možných výsledků byly mnohem horší alternativy.
Příběh navíc osvěžuje tím, že se točí kolem relativně nekomiksové zápletky. Upřímně, každého musí z času na čas unavovat věčné zachraňování ras a druhů, světů a planet, vesmírů a dimenzí a kdo ví čeho všeho. Po vzoru předchozích počinů i zde je logika mnohdy na míle vzdálená, ale v tomto případě je snadné být shovívavý, jelikož klady předčí zápory. Ne nějak zásadně, ale i tak.
Jedna z výhod tohoto čísla spočívá v jeho velice volné napojenosti na jiné příběhové linie a tak tento one-shot, jeden ze dvou v celé sérii, se dá číst i v případě, že jste nečetli z celé série ani piku.
Což mně vede k zřejmě největšímu kladu tohoto čísla a to je kreslíř, kterým je slečna/paní Sana Takeda.
Barvy jsou teplé a pestré a kresba úchvatná. Celkový dojem působí opravdu až zámořsky a vzhledem k temnosti a ponurosti čehokoliv kolem Laury je toto číslo velmi pozitivní, i navzdory tomu, že příběh neskončí úplně jako vítězství. Celkovou dokonalost občas kazí pouze Gambit, jehož nedostatek detailů připomíná dětskou kresbu pastelkou.
Na závěr bych řekl, že toto číslo považuji za jedno z těch lepších v první půlce série. Nabízí zajímavý příběh, krásnou kresbu a trochu té nesmyslnosti zamotané v chutné palačince. Číst to nebylo takové utrpení, chvílemi jsem se i pobavil a určitě jsem neměl chuť u každé druhé stránky přeskočit rovnou na konec a věřím, že se dá vcelku doporučit jak stálým komikovým čtenářům, tak začátečníkům.
Výše zmíněné se tudíž projeví i na mém hodnocení.
Na úplný závěr jedna poznámka. Oceňuji přítomnost mého oblíbeného zvířátka. Žraloka. Pokud se mi někdy splní jeden z mých snů a to ten, kde se budu potápět v kleci mezi žraloky (Bez proti-žraločí klece opravdu ne!), zcela jistě si vzpomenu na Lauru zaseklou drápy v žraločákovi a hned si budu připadat bezpečněji… divné?
