X-23 #6
Songs of The Orphan Child (Sirotkovy balady), část III.
Scénář: Marjorie Liu
Kresba: Will Conrad, David Lopez
Vyšlo: Únor 2011
Průměrné hodnocení:
Je Miss Sinister nejnebezpečnějším nepřítelem, s jakým se X-23 kdy setkala, nebo tím nejbližším příteli, co může v tuhle chvíli mít? X-23 na to záhy přijde, stejně jako na to, že věci vždycky můžou být ještě horší.
Děj:
Asi takto bych shrnul šesté číslo této řady. A pointa? Hlouběji to už opravdu nepůjde. Neříkám, že před námi nejsou ještě krušné chvíle, které otestuji naší trpělivost a ověří logickou část naší mysli, ale od teď se věci minimálně nebudou zhoršovat. Tak co je vlastně tak špatně?
V průběhu minulého čísla se nám klubala Miss Sinister, chvíli na klaďase, pak zase v záporáka, a skončilo to tak, že se vyklubala v Mistera Sinistera. Nyní, když čelí nové hrozbě, udělají Gambit s Laurou to, že přejdou k ofenzivě. Ta bohužel neskončí právě podle představ, jelikož Sinister lehce odrazí nepromyšlený a zbrklý útok Gambita a byť se Laura snaží, nezdá se, že by její drápy přivodily Sinisterovi něco víc než úsměv na tváři. Dvojice tak brzy leží na zemi. Ale místo toho, aby si Sinister vychutnal vítězství, na povrch se opět prodere Miss Sinister. Doplazí se k bezvládné Lauře a nařídí opodál stojící Alici, aby připravila laboratoř.
Laura se probere připoutána v křesle ve zmíněné laboratoři za neupřímné omluvy Miss Sinister, že to skončilo takhle. Aby ospravedlnila své činy, dá se Miss Sinister do vysvětlování, jak před měsíci objevila toto místo a cítila neodolatelnou a neovládnutelnou potřebu se posadit do toho křesla. Potřebu, kterou nedovedla ovládnout, byť nevěděla, jaké následky to bude mít. V té době se do jejího vědomí vetřel Mister Sinister a byť se jí nějak, neznámo jak, podařilo proces přerušit dřív, než se jí Sinister zmocnil zcela, postupně začíná Sinister převažovat misku vah na svou stranu.
Laura v této chvíli důvtipně poznamená, že umírá. Myšleno Miss Sinister (... a tak trochu i já), ne Laura. Miss Sinister souhlasí, ale neumírá její tělo, jako spíš její sny, vzpomínky, tužby, zkrátka její osobnost. Aby přežila, musí si najít jiné tělo. Lauřin důvtip nezná hranic a poznamená, že to její. Miss Sinister opět potvrdí tento "nepředpokládaný" odhad. Důvod, proč chce zrovna Lauru, je její léčivý faktor. Jelikož jaký by mělo smysl se přesouvat do jiného těla, pokud by nemělo léčivý faktor (??? - nutno podotknout, že kdyby neexistovala Laura, asi by se Miss Sinister v tomto okamžiku jala bez odporu umřít). Dále prozradí Lauře, že léčivý faktor je svatý grál, který se zatím nepodařilo najít ani Colcordovi, přes všechny jeho snahy vyrobit látku, která by dokázala vpravit tuto schopnost do druhých. A tak spolu uzavřeli dohodu. Za spolupraci Miss Sinister získá zmíněnou látku, jakmile ji Colcord vyvine. Miss Sinister ji pak bude moci vpravit do vybraného hostitelského těla. Po nějakou dobu se držela dohody, když se ale začalo ukazovat, že Colcord zřejmě nebude tak lehce schopen svého cíle dosáhnout, přešla na alternativní plán.
Aby Miss Sinister trochu odbočila od vážnějšího tématu, začne svému budoucímu tělu lichotit a zakončí to tak, že ji (Miss Sinister) musí Bůh milovat.
Ani Lauřina snaha upozornit Miss Sinister na fakt, že jí hodlá provést stejnou ohavnost, jako provedl Sinister jí, s ní nepohne. Chce žít a s morálními dilematy žít dovede. Než však celé divadlo spustí, má na Lauru jednu otázku. Jak je možné, že se svým léčivým faktorem má na dlani jizvu (ptá se na šesticípou hvězdu, která vlastně vyslala Lauru na její soulsearching misi). Laura odpoví protiotázkou, jestli věří, že i klon má duši. Miss Sinister se zajímá, co to má s čímkoliv společného. Laura ji odpoví, že je přece taky klon, stejně jako ona. Ta se trochu dotčeně ohradí, že nikdy klon nebyla, je pouze ženou napadenou virem, který z ní chce klon udělat. Pokračuje a ptá se Laury, jestli ji tohle trápí, možnost, že ztratí duši. Lauru však sužuje možnost, že nikdy žádnou neměla. Miss Sinister jí tedy odpoví, že pokud něco takového jako duše skutečně existuje, má své pochyby. Spíš než na duši věří v biologii než esoterično. Nicmené pokud Laura duši má, určitě s ní už nebude moc dlouho a na to spustí proces.
Mezitím v jiné části komplexu doběhne Alice do cely, kde je vězněný Gambit.
Proces, zdá se, funguje a Miss Sinister z toho má upřímnou radost. Její předčasné oslavy však naruší náhlé uvědomění, že namísto aby se její vědomí přesouvalo do Laury, zůstává tam, kde je, a do Laury naopak putuje Mister Sinister. Začne se Miss Sinister vysmívat, že se ho marně chtěla zbavit. Miss Sinister neovládne svůj vztek a se slovy, že to je její tělo (zde chybí už jen "Najdi si svý vlastní !!!") se chopí v laboratoři opodál volně ležící trubky (každá laboratoř by měla nějaké mít) a snaží se Lauru umlátit. Sinister se jí opět posmívá, ať pokračuje, že ho to lehtá. V té chvíli se na povrch probojuje Laura a se slovy, ať vypadne z její hlavy, Sinistera vyžene... někam jinam (?!). A zdá se, že je po boji.
Miss Sinister prochází laboratoř a s hrůzou zjišťuje, že je zničená, zřejmě aby si ulevila, mlátí do řídícího panelu. Na scéně se zjevuje Alice a snaží se vysvobodit Lauru. Miss Sinister si uvědomí, že je lepší mlátit do lidí, a tak praští Alici. Laura mezitím dokončí co Alice načala a uvolní se z křesla. V komplexu se rozezní varovný signál a Miss Sinister si uvědomuje, že se spustila autodestrukce. Možná by i reagovala a rychle vyklidila scénu, ale zabrání ji v tom Lauřiny drápy. Do laboratoře přibíhá Gambit, rychle vyhodnotí situaci a chystá se odnést bezvědomou Alici.
Boj trubky a adamantiových drápů nemá dlouhé trvání a se slovy, že měl Mister Sinister pravdu v tom, že si Miss Sinister nezaslouží ani vlastní tělo a že byť byla poučena o nabídnutí slitování, má své limity, Laura celkem snadno propíchne Miss Sinister. Ta si neodpustí typicky záporáckou hlášku, že se vrátí, ale to už jsou Laura s Gambitem ve dveřích. Lauru žene myšlenka na záchranu poslední klonované Alice, ale Gambit ji zarazí se slovy, že musí zachranit tu Alici, se kterou se vleče a víc nestihnou, jelikož spustil Sinistrem zabudovanou autodestrukci a že ne vždy je možné zachránit všechny.
O něco později sedí Laura u postele zachráněné Alice v nemocnici. Gambit se Lauře svěřuje, že všechny děti z komplexu zachránil a že se postará o to, aby byly v bezpečí.
A nyní je i čas dokončit diskuzi, proč se vlastně Gambit k Lauře přidal. Ne proto, že ho o to požádala Storm, ale proto, aby tu mohl být pro ni. Perfektně logické a smysldávající, tak se v tom nebudeme šťourat, že?
Epilog: V rozbořené laboratoři se nad mrtvým tělem Miss Sinister sklání poslední klon Alice se slovy, že se o ni postará. Na Alicině čele svítí povědomý červený kosočtverec.
Hodnocení:
Tak a když máme za sebou nepříliš vydařený storyarch s Miss Sinister, je čas na malé ohlédnutí a zamyšlení.
Autorka Marjorie Liu vzala X-23 do nebezpečných vod. Postavila ji proti zmatené a trochu poblázněné Miss Sinister a sama Laura může být ráda, že to přečkala. Naneštěstí směr, kterým Marjorie Lauru táhne není problém. Problém spočívá v tom, že si člověk jen stěží dovede představit některá rozhodnutí postav a vysvětlit si jejich motivace. Tedy klasický problém s pokulhávající logikou. Nezazlívám paní Liu její odhodlání učinit Lauru více lidskou a postavit ji do situací, které prověří její sociální přizpůsobivost na hranici možností. K dokonalosti jí však chybí, jak vyplynulo z předchozích řádků, trošku propracovanější motivace a reakce postav. A v tomto bodě má pro vás dvě zprávy. Špatnou a dobrou. Dnes netypicky začnu dobrou a skončím špatnou. Dobrou je, že se situace oproti mým pesimistickým předpovědím opravdu zlepší a to nemálo. Špatnou zprávou však je, že Marvel rozhodl o zrušení série od 21. čísla. Ještě tak před třináctým číslem bych to považoval za relativně dobrou zprávu. Nicméně to do recenze nepatří a tedy zpět.
Jako nekreslíř a v tomto ohledu naprostý amatér mohu ohodnotit kresbu pouze jako přijatelnou. Nenapíšu Vám tedy ani slovo o coloringu, letteringu ani jiném ingu, jediné, co tak mohu sdělit, jsou kreslíři a těmi jsou Will Conrad a David Lopez. Tak jako v minulém čísle i tady se v průběhu čísla střídají dvě kresby. Vadí mi to, ale byl jsem poučen, že se to tak občas děje. Nu holt, co já s tím?
Abych uzavřel tuto kapitolu, číslo není naprostým fiaskem. Dá se přežít v relativním duševním zdraví, pokud ovšem pominete šílenou Miss Sinister a chytré postřehy Laury. A byť netvrdím, že některá pozdější čísla na tom nejsou stejně, buďte ujištění, že na tom aspoň z mého pohledu žádné není hůř.
Dnes se dočkáte myslím nejnižšího hodnocení. Rád bych ho ještě vysvětlil. Uvědomuji si, že hlavní recenzenti na těchto stránkách nemají problém uštědřit některým obzvlášť blbým titulům a číslům třeba i nulu, mně osobně tohle číslo nepřišlo až tak hloupé, abych se odhodlal ke stejně definitivnímu kroku. Věřím totiž, že existují větší přečiny proti lidskosti ve světě komiksu i mimo něj. Proto, i když mé znechucení nad některými elementy nejen tohoto čísla, ale i celého storyarchu s Miss Sinister, nebylo nejmenší, mé závěrečné hodnocení čísla je relativně přiměřené.
A konečně, šesté číslo zodpovědělo otázku, jak vlastně celá situace souvisí s Lauřinou matkou. Odpověď je přátelé prostá.....absolutně nijak.
A příště se uvidíme u one-shotu, kdy si to Laura rozdá s Piráty, se žraloky a se svým ukecaným, vnitřním hlasem:-).
