X-23 #5
Songs of The Orphan Child (Sirotkovy balady), část II.
Scénář: Marjorie Liu
Kresba: Will Conrad, David Lopez
Vyšlo: Leden 2011
Průměrné hodnocení:
Pátrání X-23 po její duši pokračuje! Co má Mister Sinister společného s Lauřinou minulostí... a jak se Miss Sinister snaží ovlivnit její budoucnost? V sevření mezi mrtvým mužem a nebezpečnou ženou se musí Laura rozhodnout, co všechno je ochotna obětovat odpovědím.
Děj:
Dnes tu máme páté číslo řady a druhé číslo storyarchu "Písně osiřelého dítěte".
Hned na začátku bych rád napsal něco k ději. Laura a Gambit se setkávají s Miss Sinister. Laura a Gambit sestupují se zmíněnou dámou do podzemí. Tam chvíli kecají, pak se rozejdou, pak se setkají, pak se pomelou a...to je vlastně všechno.
Že vám to nestačilo? To se divím. Na mně to bylo až příliš.
Ok, tak ještě jednou a tentokrát trochu pomaleji. Krátké představení Miss Sinister na konci předchozího čísla zanechalo dvojici Laura/Gambit v mírném šoku. Miss Sinister hned demonstruje, že vládne pamětí Nathaniela Essexe, když identifikuje Gambita, načež se sama podivuje, jaké zvláštní to je, když si vzpomíná na někoho, koho nikdy nepotkala.
Jelikož Laura není zvyklá dodržovat konvence prvního setkání (představení, případné potřesení rukou a přátelské poklábosení) okamžitě se dožaduje informace Miss Sinister o své matce (To ještě chuděra netuší, že se dozví tak leda kulový). Miss Sinister však tento přístup vyhovuje. Pozve Lauru ať ji následuje výtahem do podzemí.
Gambitovi se vývoj situace nelíbí a nemíní to skrývat. Jeho varování však padá do hluchých uší a Laura mu jen poví, že pokud se mu to nelíbí, nemusí chodit. Gambit to nevzdává a ptá se Laury, jestli vůbec tuší, s kým má tu čest. Zde stojí za poznámku, že Laura nejspíš u X-Menů pilně studovala všechna tamní data, jelikož je celkem v obraze (V obráceném případě, že četla jen nějaké složky, je obrovská náhoda, že zrovna to, co si k četbě vybrala, s tím se i setkala).
Aby dokázala, že ví, o koho se jedná, identifikuje Miss Sinister jako Claudine Renko, klon Mistera Sinistera. Její znalost nepřítele však Gambita neohromí a namítne, že ze složky se nedozví, co je to za osobu. Laura mu však odpoví, že Claudine pracuje s lidmi, kteří zabíjejí děti, a že má přesnou představu, s kým má co do činění.
Mezitím čtveřice Miss Sinister, Alice (na tu nesmíme zapomínat), Laura a Gambit dorazí výtahem do jeskynního komplexu, který býval jednou ze Sinisterových tajných laboratoří. V dálce se pod kovovou konstrukcí laboratoří koupe malá skupina dětí. K tomuhle idylickému pohledu dodává Alice, že Miss Sinister je pro ně něco jako jejich matka, zachránila je, miluje je... typické propagandistické vnímání.
Laura se však nedá zviklat a namítá, že předchozí Alice (ta, kterou našla v předchozím čísle zavražděnou kousek od benzínky) zachráněna nebyla. Alice jí poví, že byla defektní (???).
Rozhovor přeruší Miss Sinister s tím, že od Laury potřebuje pomoc, na které může záviset přežití těchto dětí. Rozpovídá se o tom, jak tyto děti našla ve stázi a jak se jim snaží zařídit lepší život. Gambit na její srdceryvné vyprávění reaguje sarkasmem. Miss Sinister však protestuje, že ji stále vnímá jako největší zlo a že ona si tento osud nevybrala. Byl jí vnucen, když zemřel Mister Sinister. Gambita však neobměkčí.
V průběhu rozhovoru se od nich odděluje Alice spolu s ostatními dětmi. Laura ji zastaví, když v tom si všimne, že se Aliciny oči změnily. Když s tím Alici konfrontuje, ta reaguje, jako by jí to bylo jedno. Když Alice odejde, Miss Sinister řekne, že je to sladké děvče a že jí má ráda. Laura se však podivuje tomu, jak je možné, že má stejné vzpomínky jako Alice, kterou potkala u benzínky, a podezřívá Miss Sinister, že na dívce experimentuje a že předchozí Alici předala lidem, kteří ji zabili. Miss Sinister se však brání, že to Laura nepochopila a že předchozí Alice byla unesena. Tyto události ji dovedly k tomu, aby se dohodla s mužem vystupujícím pod jménem Malcolm Colcord, s mužem, který zorganizoval koncentrační tábor provádějící pokusy na mutantech, s mužem, který se snaží obnovit program Weapon X. Colcord však netuší, že ona není Mister Sinister a že většinu jeho znalostí čerpá z jeho deníků, z nichž jeden se týkal i zařízení Facility, tedy organizace, která je zodpovědná sa Lauřino zrození (A tohle milí čtenáří vydávala jako informaci o Lauřině matce - všechny palce dolů).
Po této vševysvětlující debatě odvede Miss Sinister Gambita a Lauru do obytné části, kde má pro oba své hosty připraveny pokoje. Gambit se však nechce od Laury odloučit, jelikož Miss Sinister nevěří a ani Laura nechce ponechat Gambita napospas nebezpečí. Trojice se tak dostane do další debaty, která se už nenese v tak přátelské atmosféře a je zakončena odchodem Miss Sinister. Jakmile se vytratí z dohledu, zeptá se Gambit Laury, co má teď v plánu. Laura mu odpoví, že teď zjistí, o co tu skutečně jde. Gambit ji poví, že vše, co jim jejich hostitelka řekla, je nepochybně lež. Laura však namítne, že něco, ba dokonce většina z toho, co řekla, byla pravda, že to poznala pomocí svých smyslů. Nicméně její agenda jistě nemá nic společného se záchranou dětí.
Mezitím se Miss Sinister během cesty pryč zapotácí. Podívá se na svou ruku a ta je od krve. Už nemá moc času...
Během průzkumu se Laura táže Gambita proč šel s ní, když věděl, že to bude past. Ten ji však odpoví, že ji to s chutí řekne hned, jak se odtud dostanou. Na hlavní chodbě se rozdělí, aby pokryli více terénu. Nyní již sama, Laura objeví krvavou šmouhu na stěně, kterou tam zanechala Miss Sinister, a ta jí dovede labyrintem chodeb až do opuštěné laboratoře, kde najde Alici, jak předčíta z knihy Peter Pan jiné dívce, doposud uvězněné ve stázové komoře. Alice se svěří Lauře, že dotyčná dívka je poslední Alice a že jí předčítá proto, že nechce, aby tu byla sama.
Zatímco Laura tahá z Alice informace, Gambit dojde do jídelny. V ní najde skupinu dětí ve společnosti dvou chův. Přestože je podezřívavý k motivům Miss Sinister, ani jemu se nepodaří během rozhovoru s dětmi a chůvami zjistit něco zásadního. Ve dveřích jídelny se zjeví Laura a se slovy, že si musí promluvit. Po rozloučení s dětmi se dvojice vydá směrem pryč od jídelny a Laura se táže Gambita, jestli se mu něco podařilo zjistit. Gambit ji odpoví že nic, ale z každého místa zde cítí Mistera Sinistera. Laura se zeptá, co tak strašného mu Sinister provedl, ale Gambit ji řekne, že nejhorší je to, že neudělal nic, co by mu nedovolil. Laura pak pokračuje v dotazování a ptá se, jestli je to důvod, proč šel s ní. Gambit se opět šikovně vyhne odpovědi, ale Laura se nenechá odbýt a natahuje se k němu... se slovy, že si myslí, že ví, proč šel s ní.
Gambit však zná za tu chvíli Lauru dost na to, aby mu její chování přišlo podezřelé. Osoba, se kterou se ve skutečnosti baví, je Miss Sinister, která využívá své schopnosti měnit tvar. Odtrhne ji od sebe a s výhružkou, že ji pomocí svých vlastních schopností zabije, se dožaduje odpovědi, kde se nachází skutečná Laura. Miss Sinister se mu však vysměje do očí a se slovy, že jeho schopnosti zneutralizovala, jej snadno zneškodní.
Než se však situace stihne ještě více vyhrotit, odtrhne jí skutečná Laura, přesekne jí páteř a odhodí ji pryč od Gambita. Miss Sinister však není mrtvá. Se slovy, že takhle snadno ji nezlikviduje, se změní na Mistera Sinistera.
Hodnocení:
Dobře, tak tady byl děj ve své nekonečné a mučivé podobě. Pokud jste se dostali až sem, nepochybně vás zajímají i další věci. Třeba jestli má cenu to vůbec číst. Hned se k tomu dostaneme.
Jednou z předností lidského nervového systému je schopnost naučit se potlačovat, či nevnímat, chronickou bolest. Jednou z předností fanouška je, že se vždy snaží na své modle či idolu najít něco, co se mu líbí.
Smícháme-li tyto dvě věci v mixéru, okořeníme silnou vůlí, odevzdaností a trochou soli, po čase zjistíte, že číst se dá skoro všechno.
Nicméně... Marjorie tuto vlastnost testuje na maximální limit.
Na rozdíl od obou adminů tohoto webu nejsem natolik zběhlý, aby mně mohla potrefit nekontinualita s předchozími díly (Díly od slova dílo, ne díly od slova díl - chápete? :-)), či nevěrnost osobností jednotlivých postav s jejich předchozími inkarnacemi (snad s vyjímkou X-23).
Co však vnímám naplno a co představuje nemalý problém je chod věcí, který neodpovídá ani logice, ani zdravému rozumu. Proto je vám asi jasné, že když Miss Sinister (brrr, ještě to jméno napíšu několikrát a opravdu se osypu) naláká Lauru do svého podzemního hnízdečka pod záminkou sdělení informací, které se týkají Lauřiny matky, pak jí sdělí, že se vlastně nic o matce nedozví, a Lauře to ani nezvedne obočí... co k tomu říct. Můžete namítnout, že Lauřin plán byl od samého začátku zarazit Miss Sinister (… a je to tady... osypal jsem se), ale známkou dobrého příběhu je to, že si čtenář nemusí vysvětlovat děje, které jsou mu předkládány, za účelem toho, aby vůbec dávaly smysl, ale musí je pochopit na základě toho, co je mu předkládáno. Nebo to je aspoň můj názor.
Jak už jsem naznačil dříve, i za tento opus je zodpovědná Marjorie Liu a i tentokrát se nebála protkat celé číslo vnitřními pohledy Laury na věci kolem sebe. Paní, či slečna, Liu, jak jsem pochopil na základě posledního interview, pevně věří, že odvádí skvělou práci a zřejmě jí to ani nikdo nevymluví. Nikdy. Je to vítězství pro konzumního čtenáře s průměrnou americkou inteligencí, ale někoho, kdo vyžaduje víc než jen Snikt a sekání a řezání a mletí pantem toto číslo nejspíš nijak neohromí.
Oproti předchozím číslům je zde posun v kresbě. Takže zatímco asi polovinu kreslí ten samý člověk, co předchozí čísla, Will Conrad, druhou polovinu kreslí David Lopez. A sic se dají obě kresby považovat za přijatelné, co už přijatelné není, je to, když se kresba změní v půlce čísla. Už jsem byl sice ujišťován, že se takové věci občas dějí, ale já jsem se s tím setkal poprvé. A není nutno dodávat, že se mi to nelíbí.
A nyní se již přesouváme k závěrečnému verdiktu. Stále jste zde?
Rád bych zase napsal, že toto číslo bude bavit jen ty, kdo o X-23 něco ví a májí tuto postavu v oblibě. Bohužel se začínám utvrzovat v opaku. Větší šanci budou mít tací, kteří o X-23 neví absolutně nic... což je mimochodem přivede blíž k autorce, která o X-23 také zřejmě moc neví. Hlavní záporačka se celé číslo vybarvovala... až se vybarvila v Mistera Sinistera, což je v samé podstatě zvrácené.
Děj je matoucí, dialogy jsou matoucí více, storyarch je - nejspíš už máte představu.
Číst na vlastní nebezpečí.
