X-Men: Destiny
Zkoušená verze: PS3
Celkové hodnocení:
Nevzpomínám si, že bych kdy u hraní nějaké hry tolikrát praštil hlavou o stůl.
To, proti čemu spousta hráčů protestovala, tedy nemožnost hrát za někoho z oblíbených hrdinů, je nakonec ten nejmenší problém. Naopak to svým způsobem hra proměnila v určitou devizu. Jenže jak asi můj rozpačitý úvod napověděl, má to háček. Na velryby.
Předem se bez mučení přiznám, že ze hry jsem technicky vyzkoušel jen dvě nabízené třetiny. Testované varianty představovaly pouze napraveného ex-Purifiera Adriana Lucu se shadow matter na straně X-Menů a fotbalové neviňátko Granta Alexandera s density control za Bratrstvo. Nejméně přitažlivé z úvodních voleb - tedy Aimi Yoshidu a energy projection - jsem nechal být, protože mi došly frakce.
Scénář
Celá zápletka v podstatě není nijak prudce originální a jen v jakémsi podivném nesourodém mixu cpe dohromady několik komiksových záležitostí - mrtvého Profesora X, U-Meny a přenášení mutantských schopností, Bastiona, Sentinely... Nicméně sama o sobě zase až tak špatná není. Nic zvlášť strhujícího se sice v rámci děje neděje, ale na co si stěžovat bych také neměl.
Problém je, že každý slušný příběh stojí na tom, jak dalece ho dokážou jeho aktéři prodat. A přiznejme na rovinu, tenhle příběh na svých aktérech padá. Hluboko, s gravitačním zrychlením Jupiteru a až dopadne, doufám, že si o něj jeho autor rozbije držku.
Mike Carey nám ve svém X-Men: Legacy opakovaně dokazuje, že má zvrácenou zálibu dělat ze svých svěřenců totální blbce. Většina postav se chová naprosto nelogicky, totálně mimo svůj charakter (sadistický!! Colossus) a ještě k tomu se vyjadřuje způsobem, který opravdu dokáže vymyslet jen špatný scénárista. Uznávám, stejné předsudky jsem měl před dvěma lety vůči Marcu Guggenheimovi, který pak svojí prací na herní verzi X-Men Origins: Wolverine velmi příjemně překvapil. Carey to zjevně bohužel neumí.
Další problém jsou slavné volby. Promítají se tu dvojím způsobem - jednak stran schopností postavy (o tom níže) a druhak stran příběhu. Nicméně, navzdory tomu, že propagace hry právě s touhle možností operovala nejvíc, se ve hře nic jako skutečná volba neprojeví. Příběh je téměř stejný nezávisle na tom, jestli stojíte na straně Bratrstva nebo X-Menů, obě frakce s vámi nadále komunikují a nadále máte tele-podporu lépe vybaveného týmu - teleportaci od Nightcrawlera, telepatii od Emmy Frost a několik telat v rámci rodinného balení (rozuzlení zápletky s Pixie -nerad bych spoiloval- jim všem nasadilo korunu.) V podstatě to jediné, co vaše volby příběhově změní, jsou asistence tu jedněch, tu druhých v rámci bitev.
Ovšem i scénář má své světlé stránky. Jednak je to již zmíněný děj jako takový, druhak příjemně překvapila i dějová linka hlavních hrdinů. Ta totiž, i když všechny tři v podobě japonské gymnastky-emařky, napraveného rebela bez příčiny a fotbalové star s mozkem z gumy kupí klišé na klišé, poskytuje v rámci hry asi nejlepší zázemí pro nějaký charakterový vývoj. Jenže je ho bohužel dost málo.
Grafika
V první řadě si přiznejme jednu věc. Silicon Knights nejsou Raven Software. Určitý propad v kvalitě se očekával a nakonec není tak strašný, jak se všichni obávali. Upřímně řečeno, proti například druhému Ultimate Alliance je zobrazení místy i lepší. SK od prvních promoscreenů (které spoustu lidí vyděsily, proč si to nepřiznat) na grafické stránce dost zapracovalo a výsledek je znát. I když je hra vizuálně slabší než dnešní áčkové tituly, pořád se to dá pokládat za úspěch. Škoda je, že se v tom vylepšování zasekla na půl cesty.
Jsou tu na jednu stranu věci povedené a pěkné - například animace Icemana hned v úvodu je vynikající. Případně "kreslené" intro. Nebo nápad s komiksově stylizovanými texty (jména postav, herní info). To všechno je fajn.
Ale pak je tu fakt, že animace obličeje a postav ustrnula někde u úst (takže byť by se dalo jednotlivým hrdinům skoro odezírat, zbytek mimiky nebo nedej bože gestikulace v podstatě neexistuje), že v momentě, kdy začnou na obrazovce létat schopnosti, trosky a jiné drobné věci, strčí její grafiku do kapsy i o generace mladší konzole... A taky o to, že provedení uniforem a anatomie pod nimi je u naprosté většiny hrdinů (z nějakého důvodu je to x-menská výsada), proč si to nepřiznat, dost strašné. Alternativní kostýmy tří protagonistů - čest výjimkám - tuhle pochybnou ligu vedou.
Nicméně, studio má u mě jedno výrazné plus za to, že tuhle neuvěřitelně příšernou hrůzu předělalo na celkem fajn Gambita poté, co po debutu prvních screenshotů na internetu fanynky (nic ve zlém, dámy, ale jste v přesile) rozpoutaly málem svatou válku. Objektivně uznávám, že bych jim v tomhle případě ochotně asistoval.
Hratelnost
První dojem hry je, že je gumová. Tedy, ovládání reaguje s jakousi podivnou vláčností, díky kterému je třeba time block poměrně náročný na nacvičení. Běh i boj působí neuvěřitelně rozvlekle a neochotně. Ale jde se tomu poměrně snadno přizpůsobit a po pár rvačkách si člověk přestane všímat. Dokud nevyleze na první římsu nebo okap, kde hlavní hrdina prozměnu sprintuje jako veverka na cracku. Schopnost skočit z místa tři metry do vzduchu je taky poměrně zábavná na pohled.
Na nervy leze nemožnost ukládat dle libosti, nebo aspoň načítat přednastavené lokace, jako to měl Wolverine. Tady máte prostě jeden save per character, hra se ukládá automaticky a jinak máte smůlu. Přehrávat si oblíbené scény nebo lokace je tak možné jen když znovu rozehrajete hru. Stejně tak nejde rozehrát pokračování s jinou postavou.
Obecně celý herní čas patří k určitému průměru. Nejde o nic jiného než přesun z lokace do lokace, kde čeká předem určený počet výběru z asi pěti různých druhů nepřátel, pak přesun do další lokace, kde je totéž, jen s jinými počty, a tak dále a tak podobně. Zajetý rytmus nabízejí jen příležitostné potyčky s několika mini- a dvěma uberbossy, přičemž roli minibossů zpravidla zastávají X-Meni, kteří se vás pod různými záminkami snaží nakopat do zubů.
Příležitostné strhávání propagandistických letáků je celkem zábava - jsou dobře a přitom logicky schované, nijak zákeřně, ale zároveň je potřeba hledat. Hledání datadisků s informacemi o vašich parťácích a protivnících už taková zábava není. Jsou mizerně vidět (svůj první jsem si pletl s plastovou lahví), hra na ně ani na jednu z obtížností nijak neupozorňuje a najít všechny je výkon poměrně náročný. Odměna v podobě concept artů u některých (Magneto) ovšem stojí za to.
Trochu jsem váhal, ale nakonec jsem hře v tomhle ohledu trochu přilepšil, protože možnost navolit si mutanta podle svého vlastního receptu, jakkoli je omezená, je provedená dobře. Pro sbírání genetického materiálů jednotlivých členů X-Menů a Bratrstva po všech různých zaplivaných koutech, veřejných záchodcích, stokách a doupatech Purifierů sice není příběhově v podstatě žádný důvod (x-menské straně příběhu se to dokonce příčí), ale s geny, schopnostmi a jejich upgradováním se dá náramně vyblbnout a ušít si tak mutanta v podstatě na míru. Možnost kombinovat tři různé sloty zároveń - útočný, obranný a užitkový - tuhle svobodu volby dále podporuje.
Je libo Wolverineovu regeneraci, Quicksilverův sprint a psychické dýky Psylocke? Nebo Colossusovu či Juggernautovu průraznost? Chcete umět skákat jako Toad? Není problém. Ze všech čtyř slotů (schopnosti + kostým) se dá navíc vytvořit padnoucí set, pokud se vám poštěstí mezi náhodně generovanými genetickými materiály vyhrabat čtyři části svého oblíbeného mutanta. Když člověk zahrabe hloubš, objeví určitý placebo-efekt, když si všimne, že spousta schopností se opakuje nebo je jediný rozdíl v jiné barvě jejího zobrazení. Ale i tak jich je dost, aby to nějak výrazněji nepohoršovalo.
Verdikt
Lhát vám nebudu, i když trailery slibovaly mnohé, zůstanu mnohem raději u druhého InFamous, kde si doopravdy můžu vybrat, na čí straně budu. Ale s tím jsem od začátku počítal.
Už během hraní jsem stihl být osočen, že Careyho génia absolutně nechápu. Pokud se pod tím pojmem skrývá klíč k pochopení scény "Musíme nutně právě teď okamžitě zachránit Pixie, protože pokud se padouchům povede zduplikovat její schopnosti pro sebe, budou se moct přenést kamkoli na světě, i když řečení padouši Pixiiny schopnosti dávno mají a používají a my všichni to víme", jsem si i docela jistý, že Careyho génia zařadím mezi věci, které chápat za žádných okolností nechci.
Takže příště, pánové v Marvelu, Activisionu a kdekoli jinde... až vás napadne nějaký poměrně dobrý nápad, zkuste ho dát napsat někomu méně geniálnímu.
P.S. Herní San Francisko je z nějakého důvodu totální a naprostá ruina. Když už jsme k tomu nakročili, mohli by se v Marvelu pochlapit, dotáhnout i Sentinely a apokalyptickou atmosféru a udělat hru z Days of Future Past :O
