Generation X
Datum premiéry: 20. únor 1996
Režie: Jack Sholder
Scénář: Eric Blakeney
Citát: Heroes are no longer born... ...they are created
V hlavních rolích: Matt Frewer (Russel Tresh); Finola Hughes (Emma Frost); Jeremy Ratchford (Sean Cassidy/Banshee); Heather McComb (Jubilation Lee); Agustin Rodriguez (Angelo Espinosa/Skin); Bumper Robinson (Mondo); Amarilis (Monet St. Croix/M); a další...
Málokdo ví, že X-Men z roku 2000 nebyl první x-menský film. Tenhle trumf mu totiž o čtyři roky dříve vyfoukl jeden nenápadný televizní počin. Je to však jediné prvenství, které svému mladšímu bratříčkovi přebral. Co se ostatních směrů týče, nesahá mu ani po úvodní titulky.
Ovšem tady podobnost končí a dál je vám jasné, že sledujete doopravdy cosi na způsob (recenzenty x-menských filmů časté a zbytečné) parafráze Beverly Hills - a atmosférou to opravdu seriály podobného ražení připomíná; jde také o film přímo pro televizní stanice (autoři dokonce chvíli uvažovali, že návazně na film natočí i seriál, ale od návrhu upustili...naštěstí).
Do Massatchusetské akademie se dostáváme z pohledu dvou nových studentů (Jubilee a Skina), kteří před sebou mají těžký úkol - zapadnout do bandy už zapsaných mutantů jako budoucí spolužáci. Nic extra, zvlášť když se vám tam prohání ještě M, Mondo, Refrax a Buff (což je dvojice stvořená přímo pro film, aby mutantů nebylo málo. Původní týmové kolegy totiž kvůli náročnosti neprorvali do rozpočtu). Navíc se objevuje ještě maniakální a šílený vědátorský záporák Russel Tresh, který dřív s Emmou Frost spolupracoval na tajném projektu ohledně zkoumání snů a podvědomí, ale kvůli neetičnosti byl od věci odstřižen. Teď hodlá pokračovat dál a použít Emminy studenty (jmenovitě Skina) jako testovací subjekty.
Film bohužel ztrácí tam, kde komiks vítězil - Generation X měla na papíře zdravou dávku nadsázky, chytře definované postavy i spoustu dalších výrazných plus, která tehdejšímu mainstreamu (90. léta) unikala. Právě proto si scénáristé tohohle vybrali jako terč mladé mutanty a ne klasický tým sestávající z už tehdy podstatně známějších jmen. Paradoxem je, že přesně na tomhle pak dokázal Singerův film o čtyři roky později vyhrát na celé čáře.
Samosebou můžete namítnout, že srovnávat televizní film s hollywoodskou produkcí je nesmysl - ale není to ani rozpočet, ani technická úroveň, co je největší slabinou filmu. Ale i leckteré televizní projekty můžou mít kvalitní scénář, důkazem budiž například čerstvé Wolverine & the X-Men. Navíc nebyli autoři kupodivu zrovna šetrní vůči rozpočtu a mohli si tak dovolit docela slušné digitální efekty.
O to víc pak fanoušky štvalo (a štve dodnes, koneckonců), jak lehce odbyli drobné detaily, se kterými by pravděpodobně zdaleka neměli tolik práce - například fakt, že Jubilee není asiatka (čert ví, jestli nenašli vnodnou adeptku, nebo prostě jen nechtěli někoho takového na představitele jedné z čelních rolí), hnul žlučí tolika skalním zastáncům původních X-Menů, že se studio mohlo v jejich korespondenci doslova koupat.
Jako plus bych bral těch pár slušných vtipů (reakce Jubileeiny adoptivní matky na Emmu Frost byla k nezaplacení) a Jeremyho Ratchforda v roli Bansheeho. Jinak je to bohužel tak trochu experiment, který nefungoval. Na plnohodnotný výsledek si pak museli příznivci mutantů ještě čtyři roky počkat.
Jinak pokud nějak extra netoužíte mít doma kompletní sbírku x-menských filmů, nejste fanoušci starých béčkových seriálů, či nevlastníte nějakou podobnou úchylku, dost možná uděláte dobře, když se téhle hodině a půl vyhnete. Já jsem sice od každého trochu, ale i tak jsem si ji dopřál jenom jednou.
