|
|
|
|
Kolektiv autorů: | |
 AniuAlassa |
Naposledy přidáno:
Sedli si na zem, nacpali si do ucha vysílačku a zapnuli ji. V tu ránu se ozval kravál – změť výkřiků jim velmi známých hlasů. „Plecháči! Hoď mě!“ rozeřval se ve všech vysílačkách Wolverinův nezaměnitelný, ale díky stroji zvláštně znějící hlas. „Da, továryšč,“ odpověděl Petr. Na to Wolverine šíleně zařval, jak nejspíš letěl vzduchem, pak byl slyšet jen břinkot a skřípaní kovu o kov. Mezitím se jim dostalo do uší mnoho dalších výkřiků, povzbuzovacích prohlášení a nadávek. Najednou všechno přehlušil ještě větší jekot. A jak oba mladí pochopili, byl bolestný. „Storm to schytala!“ zaječela Rogue. „‘Ro?!“ uslyšeli znovu Wolverina. „HA! Já ti to říkala!“ vykřikla Rahne vítězoslavně. Pak si uvědomila, co se stalo, a připlácla si ruku na pusu – pozdě. |
 Changer the Elder |
Naposledy přidáno:
Cyclops zaťal ruce v pěst. Vzpomněl si, co mu kdysi Wolverine vyprávěl o dravcích a lovu – že ta nejhorší chvíle, kterou kořist před svou smrtí prožije, není ta, kdy se jí tesáky zaryjí do hrdla. Je to ten okamžik těsně před tím, než se bestie odhodlá ke skoku; moment, ve kterém ztuhne, jako by z ní vyprchal život, a podívá se oběti přímo do očí. Na zlomek vteřiny v nich zaplane jediné – nepřirozené šílenství, které je katalyzátorem každého dravcova pohybu. Scott tohle viděl jako ve zpomaleném filmu. Ale strach neměl. ‘No tak pojď…‘ pobídl mutanta před sebou v duchu. A Wolverine jako by ho slyšel, vyrazil jen o půl úderu srdce později. Scott se okamžitě vrhl k zemi, ještě za letu se přetočil na záda a nakopl protivníka špičkou do žaludku. Upír zalapal po dechu a odkutálel se stranou. Vzápětí se znovu (i když trochu rozhozeně) zvedl a vyrazil do dalšího útoku. |
 Charlie the Dragon |
Naposledy přidáno:
„Tvoje existence bude nyní ukončena, mutante,“ zaslechla nad sebou. Následoval výstřel. Tiger nezbyl čas na dlouhé plánování, provedla ukázkové salto vzad za kámen, jenž zamýšlela použít jako kryt. Střela ji však přece jen trochu lízla a narušila její trajektorii, takže místo aby se balvan stal alespoň na chvíli bezpečným útočištěm, změnil se v nechtěnou sentinelovu zbraň. Dívka si o něj div nerozbila hlavu. Přesto se ještě dokázala odplížit do relativního skrytu a tichým syčením se snažila přimět svoje potlučené a pálící tělo, aby zase začalo fungovat. Nešlo to tak rychle, jak by si byla přála, a jen své nemalé odolnosti plynoucí z mutace mohla vděčit za to, že se stihla vzpamatovat dříve, než se sentinel dostal na dostřel. Ucítila otřesy půdy a dunění obřích nohou, nebezpečně se blížících. Otřepala se. Je načase převést boj do vyšších pater. Během chvilky si vyhlédla pěknou ztepilou jedli, jediným skokem se ocitla šest stop od země na jejím kmeni a pomáhavši si drápy, začala šplhat do koruny. Sentinel se poněkud těžkopádně otočil po svém cíli. Druhý obcházel strom, aby dívku připlácl jako komára. „Osobo ženského pohlaví,“ zahuhňal, „veškerý odpor je marný.“ „To si nemyslím,“ opáčila mutantka. „A ještě něco, plechovko: pro tebe jsem Tiger! Paní Tiger,“ upřesnila ještě a skočila mu do úsměvu. Za zády zaslechla zapraštění rozdrceného stromu. Vyhoupla se robotu za krk a sevřela obouruč jílec meče; chtěla mu vrazit čepel do krčního spoje a tím mašinu vyřadit z provozu. Zapomněla však na druhého. Jeho přítomnost si opět uvědomila, až když se jí kolem těla sevřely kovové prsty a zvedly ji jako smítko. Aniž by sentinel unavoval dalším řečněním, mrštil svojí kořistí do hlíny a chystal se na ni šlápnout. |
 Coldbone |
Naposledy přidáno:
„Bavíš se dobře?“ zaslechl známý hlas. Angel. Zatímco oni hledali jeho, on vlastně našel je. „Nevím,“ zazněl tichý klidný ženský hlas. „Opravuju zlomené křídlo a tohle je součást toho procesu.“ „Nemohla bys zkusit mluvit víc jako člověk?“ „To bych jím nejdřív musela být.“ „Aha,“ odtušil mutant sarkasticky. „No tak, Angele,“ ruka přestala vytrhávat peříčka a namísto toho skoro až něžně hladila oškubaný pahýl. „Už jsem ti to přeci vysvětlovala. Člověk nebo mutant, to je jedno, se narodí, roste, učí se, najde si nějakou práci, založí rodinu, raduje se, zapomíná, stárne až nakonec umře.“ „Ale to je přesně to, co tu už tak dlouho probíráme. Znám někoho, kdo ti s tím může pomoct.“ „Nech to být, Angele. Prostě si sbalíš to peří včetně svejch kamarádů a vypadnete odtud dřív než se vám něco ošklivého stane,“ její hlas zněl víc než otráveně. |
 Rowan |
Naposledy přidáno:
„Drazí studenti,“ začal, s bradou nejdříve podloženou propletenými prsty, které pak položil na stůl a zpříma se na ně podíval. „Máme tu další naléhavý úkol...“ zabručel Wolverine tiše již příliš známá slova jejich mentora. Profesor dělal jako by nic neslyšel a sám větu zopakoval. „Máme tu další naléhavý úkol-“ zbytek studentů, kteří do teď veřili, že nastane změna, zaúpěl a Logan nasadil výraz já to věděl. „Bratrstvo se snaží překazit přepravu nejnovějších výzkumných vakcín na potlačení mutantního genu.“ „Počkat, počkat,“ zaprotestoval najednou Kurt. „Tohle už tu bylo.“ „Jo, taky by mohli přijít s něčím originálním,“ zatvářila se znuděně Rogue a posadila se do jednoho volného křesla u okna. „Ani si nesedej, Rogue,“ vyzval ji profesor a mutantka vyskočila zase na nohy. „Vydáte se na cestu hned, nemůžeme ztrácet čas.“ Jeho posluchači se otočili a zamířili se převléct, tradiční sraz v garáži. „Hele, děcka, a žádný rvačky o místa!“ zařval nad hlavami shluku Wolverine, vyrval Kurtovi klíčky a sám se nasoukal na místo řidiče. Rvačka nenásledovala, všichni vyděšeně pozorovali rozhodného rosomáka, zamrzli na místě a pak teprve začal jekot o ostatní auta, v panické hrůze nejet s Loganem. |
 Thar |
Naposledy přidáno:
Blýsklo se. Posléze se ozval i hrom. Na zem se snášely provazce deště a temné stíny okolo vypadaly neproniknutelně. Wolverine potřásl hlavou, aby setřásl vodu a zavrčel, když mu pár kapek spadlo za vysoký límec uniformy. Nakrabatil nos a začenichal. Byl blízko. Tiše, jako šelma na lovu se vydal vpřed. |
 |
 |
21.07. 2008