Veselé Vánoce, X-Meni
~Charlie~
Dokončeno: Ano
Délka: 5 stran
Hlavní postavy: Wolverine, Storm, Rogue, Gambit, Phoenix, Cyclops, Colossus, Iceman... *
*postavy označené jako (V) jsou vlastním výtvorem autora povídky
Popis: Každý má rád Vánoce...A s X-Meny to není jiné. Pro někoho je to krásný svátek, kdy může sdílet jeho pohodu a mír se svými bližními, pro jiného je to naopak důvod k znechuceným ksichtům, že je otravují takovými potrhlostmi, jako je pomáhání s nákupy (pomoc!), pomáhání s výzdobou, pomáhání v kuchyni, pokud si moudře nezajistíte nálepku "nežádoucí element"... tisíc a jedna otravnost. Ještě že existuje tak nádherná věc, jako sněhová bitva. Prostě Vánoce jsou den, kdy si ani ten největší mrzout nemůže pomoct a je rád, že si může užívat obklopen přáteli. I když ti se nezřídka jen jen třesou na to, aby mu hodili kouli za límec.
Poznámka autora: Vánoce Vánoce přicházejí, proto jsem se usnesl, že by bylo zajímavé vytvořit si svou vlastní verzi toho, jak mohou asi slavit tento svátek X-Meni. A nádherně jsem si tím krátil dlouhou chvíli na vánoční brigádě. XD
Nad severní polokouli vtrhla zima v plné kráse. Těžké šedé mraky přinesly plné náruče sněhu, který proměnil krajinu v zimní pohádku. Listopad se ponenáhlu přehoupl v prosinec a miliony dětí na celém světě se začalo těšit na nadílku.
Nejinak tomu bylo i ve Westchesteru, stát New York, v Xavierově škole pro nadanou mládež, i když její studenti dětskému věku dávno odrostli. To jim ovšem nebránilo, aby si sváteční přípravy užili se vším všudy.
Hlavní podíl práce čekal především na ženskou část týmu, před kterou stál úkol v podobě produkce cukroví a všech možných pochoutek na štědrovečerní tabuli. I při nevelkém počtu X-Menů zůstávajících přes svátky ve škole to nebylo jen tak. Mutanti pocházeli ze všech koutů světa leckdy ze zemí, kde panovaly odlišné vánoční obyčeje, a profesor Xavier se snažil, aby si i zde v institutu užili něco ze své původní domoviny.
Dámy tedy začaly s usilovnou přípravou týden před Štědrým dnem. První, co udělaly, bylo vyznačení křídové hranice kolem kuchyně, za niž zakázaly Remymu vstup pod pohrůžkou dne s mrakem bezpodmínečně za každý půlpalec, o který se ji opováží překročit. Stejný trest byl vyměřený na jakékoliv podrazy typu mazání hranice a její přesouvání. Mutanta tím pochopitelně smrtelně urazily a to tak, že následující tři dny s nimi neztratil nejen slovo, ale ani pohled.
Když tedy zažehnaly tuto hrozbu, pustily se ženy a dívky obětavě do kuchtění. Ke své zlosti byla plně zapřažena i Jubilee, která by raději blbnula venku s mužskými.
Celým zámkem se brzy rozlila nádherná vůně vanilky, skořice a pečeně. Není tedy divu, že ostatní X-Meni mlsně tejcili kolem a pod záminkou výpomoci se ženským pletli do práce. Samozřejmě za zcela jasným účelem užírat jim pod rukama. A protože kuchařky naprosto nestály o to, aby polovina produktů zmizela ještě ve fázi těsta a polovina zbytku těsně po tom, co to vytáhnou z trouby, byli pánové vařečkami, blesky a jinými ženskými zbraněmi (váleček na těsto) vyhnáni, aby, když už chtějí být užiteční, raději zajeli do města koupit stromek, jakož i další rostlinný materiál na výrobu výzdoby. Dokonce ani Colossus, u něhož si mohly být jisté, že by pomáhal rád a bez rizika sabotáží, byl vypovězen, protože v kuchyni bylo už tak těsno a on zabíral přeci jen dost místa.
Válečné výpravy za významným vánočním symbolem se zhostila druhá část týmu s takovou vervou, že dorazili až hluboce za tmy, vysmátí, mokří a zmrzlí, obalení sněhem, ale s tak nádhernou jedlí, jakou neměli na městském trhu rozhodně šanci sehnat. Alespoň ne za obnos, který jim byl pro tuto akci vyčleněn. Na uštěpačné dotazy, jestli se trochu nestydí, pošpinit svátky sprostou krádeží, se jen culili v usilovném pokusu o co nejnevinnější ksichty a rychle schovávali za zády pilu a sekeru.
Snad jakoby i jindy nesmírně aktivní padouši se rozhodli ctít křesťanský svátek a počínali si velmi umírněně, takže X-Meni neměli téměř žádnou práci se zachraňováním světů nebo alespoň nějakého uneseného potentáta. Jen se dohadovali, jestli letos zůstane FoH věrna své tradici a jako každý rok přinese anonymní poslíček na Boží hod ráno dárek pro Xavierův institut. Ještě nikdy se nestalo, aby v něm nebyla časovaná bomba. Jen ji zneškodnili, vtrhlo na velitelství antimutantské organizace několik maskovaných postav a zamořily budovu slzným plynem. Úderné komando se na to vždy moc těšilo. Vědělo také, že tenhle klid je velmi křehký... a taky ho podle toho využívali.
Tréninky tuto dobou už ani neprobíhaly. Ne po tom, co jim Danger Room invencí neznámého dobrodince naservírovala bitku proti Santa Clausovi, jeho stádu sobů a elfům pomocníčkům a zaboha si nechtěla nechat vnutit jinou simulaci. Kromě toho většina z nich měla dost práce i bez cvičení. Takže ostatní z toho sprostě těžili a flákali se.
Ororo právě vkládala do trouby plech plný perníkových placiček a přemýšlela, kam je ukrýt, aby nezahučely v mužských žaludcích ještě před vychladnutím. Ono totiž schovat něco před smečkou mající strategickou výhodu Wolverinova nosu je nesmírně těžké.
Z uvažování ji vytrhla silná rána na okno. Jediný pohled stačil ke zjištění, že viníkem je sněhová koule, která se rozprskla se zařinčením po skle.
„Proč se nemůžou trochu mírnit?“ rozčílila se bohyně bouří a otevřela okno dříve, než ji její přítelkyně mohly varovat.
„Poslyšte...“ nadechla se ke kázání, ale další slova jí uťal nový bílý projektil, jenž mutantku zasáhl přímo do obličeje.
„Vy si mě nepřejte!“ zavřískla vztekle a vytřela si sníh z očí, aby zjistila, komu má za milý dárek poděkovat bleskem.
Rozhlédla se planoucím zrakem po zapadané pláni pod oknem, zdupané, rozryté a... prázdné. Ani chloupek z jakéhokoliv mutanta. Musela obdivovat rychlost, s jakou všichni dokázali zalézt, aby unikli zasloužené odvetě.
Zavrtěla jen hlavou a s prásknutím okno zase přibouchla. Pár vteřin na to se zvenčí opět ozval křik a výskot mužů, páchajících tam třetí sněhovou válku. Koule se za okny míhaly s hustotou a razancí přehradné kulometné palby.
„Já to nekomentuji,“ řekla povzneseně Ororo.
„Vždycky jsem říkala, že každý mužský je akorát trochu přerostlé děcko...“ usmála se Jean.
Minimálně touto dobou se tak chovali. Bez ohledu na věk, bojové zkušenosti, původ, barvu, délku služby a šály či akademický titul teď X-Meni řádili jako malí kluci. Na hřišti i jinde vyrostly mohutné sněhové pevnosti, jejichž posádky vedly mezi sebou lítý boj o nadvládu nad školou. A zajatci se nebrali.
Každý z mutantů disponoval schopnostmi a dovednostmi, jimiž činil dobytí své pevnosti takřka nemožným, nebo naopak dokázal nepřátelům slušně zatopit.
Vedl Iceman, s nímž nikdy nehrozil nedostatek střeliva (patřičně tvrdého) a hradba byla vždy patřičně vysoká a silná. Zbořit ji vyžadovalo víc než slušnou námahu.
Nightcrawler se ukázal jako nesmírně podlý a zákeřný zmetek, protože se vyžíval v bleskových přepadech okolních posádek, za což na něj měli ostatní nesmírně spadeno.
Cyclops vedl v oblasti obrany, neboť svými optickými paprsky dokázal bezpečně vyčistit ohrožený prostor a zničit všechny nepřátelské střely dříve, než dosáhly svého cíle.
Beast pro změnu disponoval velmi ceněným uměním vyrobit a hlavně na velkou vzdálenost hodit gigantické koule, schopné pod sebou zpravidla pohřbít obránce jiného opevnění, pokud se včas nespasili útěkem, čímž se zas vystavili palbě dalších nepřátel.
Angel spolehlivě nahrazoval bombardér sprostě využívající výhody, že do jeho letové hladiny dohodil sakra málokdo.
Bodoval i Colossus, imitující pro změnu dokonalé dělostřelectvo. Dostat od něj přímý zásah koulí se nechtělo nikomu; jednak je dělal pěkně tvrdé a jednak je házel děsnou silou.
Gambit opět ukázal, jak nepříjemně přesnou mušku má, a také protivníky nesmírně deptal výbušnými střelami, jimiž se zlomyslností sobě vlastní likvidoval jejich pracně vybudované opevnění.
A konečně Wolverine, který se dokázal jako útočné jednomužné komando probít i tou nejhustší palbou až k pevnosti nepřátel a posádku zavalit vlastní hradbou.
Není tedy divu, že s takovýmhle rozložením sil se sněhové bitvy měnily ve vskutku divoké konflikty slibující demolici okolních pozemků.
Někdo ale také musel udělat vánoční dekoraci hradu, protože jejich sladké polovičky vážně neměly šest teleskopických rukou, nýbrž naopak práce nad hlavu. Ještě že Xavier moudře slíbil povolat na závěrečný úklid profesionální službu a svoje žáky vyhnat na celý den na vánoční trh, aby se tam nepletli. Teď byli však X-Meni nekompromisně staženi z první linie a postaveni před haldy materiálu se slovy „Čiňte se, chlapci.“ Tedy se činili.
Dámská část týmu nikdy nepochopila, jak vůbec dokáží vyrobit a instalovat všechny ty řetězy a věnce, když se v jednom kuse o něco hádají, dohadují, tahají nebo perou, alespoň většina z nich. O naschválech nemluvě. Jejich intenzita se zvyšovala úměrně rozjívenosti z blížících se svátků.
Jean se na to zeptala Wolverina, když „náhodou“ zakopl o Scottovu židli, na níž dotyčný právě stál, a připevňoval na zeď girlandu z chvojí.
„Víš, zrzko,“ zakřenil se Logan a bohorovně ignoroval spílání zvedajícího se velitele, „ber to prostě jako jedno z malejch tajemství přírody, který vy ženský nikdy nemůžete pochopit.“
A protože mu v tu chvíli spadla za límec velmi pichlavá kulička cesmíny a jehličí, šel odebrat Gambitovi jeho hůl, s jejíž a Lockheedovou pomocí právě rudooký mutant zkoušel zavěsit další řetěz, aby s ní mohl škodolibě se chechtajícího Kurta srazit ze stropu.
Den před Vánocemi přitáhli do společenské místnosti jedli a pustili se do jejího zdobení. Scott stál na špičkách na krajíčku plošiny malých štafliček a natahoval se ve snaze umístit na špici vánoční hvězdu. Původně padl návrh posadit tam Lockheeda, ale malý dráček jim dal jasně najevo, že on s tím nesouhlasí a že být jimi, jde si uhasit ty kalhoty a ošetřit pokousané ruce. Museli se tedy vrátit k tradiční ozdobě.
„Buď opatrný, Scotte,“ varoval velitele Petr přidržující jedli a s obavami sledoval, jak se výšková podpora druhého mutanta povážlivě kymácí.
„Jen klid, Colossusi,“ odbyl ho Scott a ještě více se nahnul. Vzápětí se štafličky (tentokrát bez cizího zavinění) zaklátily mohutněji a vzápětí se zřítily.
Překvapeně ječící mutant zůstal ještě několik vteřin viset na stromku, který objímal dokonce náruživěji než Jean, již by ovšem ani ve snu nenapadlo ho takhle popíchat. Nakonec se za praskotu větviček skácel i s jehličnanem v náruči k zemi.
„Scotty... proč jsi nám nikdy neřekl, že tak miluješ přírodu?“ zeptal se Iceman stojící za oknem, kde sklo krášlil nádhernými ledovými ornamenty.
Logan, jenž seděl u stolku a s nesmírně znechuceným výrazem zapichoval do jednoho z věnců šišky, se po veliteli lehce překvapeně ohlédl.
„Že ti to nejni blbý, podvádět Jean se stromem,“ zavrtěl hlavou a dál si Scotta nevšímal. Znovu se zabral do dumání o tom, jak jen mohl být tak nebetyčně pitomý a nechal se ukecat Ororo, aby se připojil k téhle kašpařině, namísto jeho obvyklého útěku do bezpečné tiché náruče pohostinného výčepu.
Petr se velice snažil nesmát a zvedl trochu pomačkaný strom z rovněž lehce pomačkaného velitele.
„Jsi v pořádku?“ pomáhal mu na nohy.
„Ano,“ přikývl poněkud škrobeně Scott a vrhl skrz vizor zničující pohled na chechtající se zbytek osazenstva místnosti.
Stavy se už poněkud snížily. Většina studentů byla dávno pryč, Warren a Hank odjeli dnes odpoledne. Krom již zmíněných tedy dělali neohroženému vůdci mutantského týmu pouze dámy k nim příslušející, Professor X, Kittyin nenažraný mazlíček hamounsky si hovící v míse s cukrovím, která jim byla milostivě přidělena, aby přestali podnikat útoky na kuchyň a slintat za dveřmi, Kurt a Remy.
Nejchlupatější z nich právě visel na lustru bezmála s nohama za krkem a něco tam zkoušel přivázat.
„Chystáš se oběsit?“ ušklíbl se Gambit balancující na krbové římse. Musel tam nějak naaranžovat obrovské kolo z chvojí a cesmíny ozdobené malými kouličkami a pozlacenými šiškami a snažil se u toho nepřerazit.
„Ne, věšim jmelí, chytráku,“ odpověděl Kurt, přehodil si z ocasu do ruky svazek zelených větviček sepnutých pentlí a tenkým špagátkem ho upevnil pod svítidlo.
Téměř v té samé chvíli se pootevřeným oknem v kuchyni, větrajícím ten smrad ze spálené ryby, ozvalo:
„Rogue? Můžeš na chvilinku, ma chéri?“
„A ty tady chceš jako co?“ rozčílila se okamžitě Anna a otevřela okno dokořán. „Nemáš tu co dělat.“
„Jsem venku, to se nepočítá!“ ohradil se Remy klepající na mraze kosu jen v košili. „Pojď blíž, něco potřebuju...“ vystřihl prosebný úsměv, jímž by obměkčil masového dětského vraha.
Mutantka si pomyslela něco o facce a přistoupila k oknu. Její partner ji bleskurychle popadl a vytáhl ven.
„Co blbneš? Zbláznil ses?“ vyjekla Rogue, když se vzpamatovala.
„Zajisté, do tebe,“ usmál se Remy a nadhodil si ji v náruči. „Neboj, bude to jen chvilička.“
„O co ti jde, ty ničemná kryso?“ nebyla Anna nikterak vstřícně naladěna.
„Uvidíš.“
Vynesl už neodporující, ale stále se urputně mračící dívku po schodech nahoru do společenské místnosti. Dveře si otevřel nohou.
„Jestlipak víš, k čemu je tohle?“ ukázal k lustru.
„Copak jsem pitomá?“ ohradila se Anna, ale bylo poznat, že už není zdaleka tak nerudná. „Jenom si budeme muset vystát frontu.“
„Mais non...“ zasténal Remy.
„Smůla,“ zašklebil se na něj Logan. „Kdo dřív přijde, ten dřív... však to znáš.“
Pod jmelím se, než přišel, utvořila řada párů. Zbytek mužů se totiž nemusel do kuchyně plížit venkem skrz závěje po kolena.
Když se vystřídali v líbacím rituálu všichni (a vzkřísili Gambita), ženy se úprkem vrátily do kuchyně, aby se jim toho nepřipálilo víc, a pánové se vrhli na dozdobování stromku.
Oproti dobrému zvyku nerozbili ani pětinu všech dekorací. Nikdo se neuškrtil řetězem, zato se všichni s výjimkou Petra a Scotta vrhli na Kurta, svázali ho šňůru se žárovičkami a pověsili vedle jmelí.
„Hele, takhle by jsme ho mohli nechat,“ chechtal se Wolverine, když šňůru zapojili a světelný řetěz omotaný kolem soptícího a zmítajícího se mutanta se krásně rozzářil. „Lepší ozdobu zaručeně nikdo nemá.“
Kurt po něm střelil nesmírně vražedným pohledem. Záškoníci by se nepochybně dozvěděli velmi mnoho strašlivě sprostých nadávek, kdyby své oběti neucpali ústa santovskou čepicí.
„Jakej je odtamtud rozhled?“ zašklebil se Bobby.
Odpověděl mu jakýsi přidušený skřek, vzápětí vzduch zamořil sirný oblak a osvobozený Nightcrawler s výrazem démona rozzuřeného k nepříčetnosti a mrskajícím ocasem vyzval zbytek jednotky k souboji na život a na smrt sněhovými koulemi.
„Nedělejte si starosti, my si to tu doděláme sami...“ křičel za čtveřicí vyrážející do závějí nasupeně Scott.
„To je od vás milý, dík, Cyku,“ houkl na něj se smíchem přes rameno Logan.
Usmívající se Petr šel sebrat ze země zamotaný řetěz, aby ho pověsil, kam původně patřil, a tiše bublající velitel se zatím pustil po sbírání krabic po ozdobách. V duchu přemýšlel, co asi řekne profesor na ten svinčík, co zase stačili v úhledně uklizeném pokoji vytvořit. Zvenčí se zatím ozvala vřava, jejíž vývoj svědčil o faktu, že ďáblík se pomsty svými tříprstými tlapkami chopil opravdu svědomitě a je na nejlepší cestě ostatní pochovat.
Konečně byly všechny přípravy hotové. Kuchyň zaplněná dokončenými dobrotami byla nedobytně zabezpečena a opatřena detailním výčtem všech postihů, které se snesou na hlavu toho, kdo by chtěl střežený prostor narušit. Vztaženo bez pardonu a bez výjimky na všechny mlsné tlamy, Lockheeda a Xaviera v to započteno. Vášeň jejich mentora pro rumové kuličky byla příslovečná a každý rok o ně sváděl líté bitky s Wolverinem.
Ještě předtím ale stačili pánové ukrást ten největší kotel ve škole, odtáhli ho na zahradu k jablůňce ověšené několika jednoduchými, ale hezkými ozdůbkami, rozdělali pod ním oheň a pustili se do výroby mamutí porce punče, kterou začali ihned také znalecky ochutnávat. Museli oslavit jednak přicházející Štědrý den, jednak jim Petr časně ráno odjížděl na Sibiř, aby strávil Vánoce se svojí rodinou. Dlužno podotknout, že Kitty její rodiče nedovolili jet s ním... čímž se vystavili nutnosti přežít svátky s tvorem, který prošmejdí celý byt, sežere na co přijde, podpálí stromek, zabere si nejlepší místo u televize a kousne sousedovic kočku do ocasu. (Řeč je opravdu o Lockheedovi, nikoli o Kitty...)
Hvězdné světlo se třpytilo v oslnivých jiskrách na povrchu úžasné ledové sochy Santa Clause a jeho sobího spřežení v životní velikosti. Opodál stály trosky sněhuláků postavených předešlý den. Jelikož se jednalo zhusta o karikatury ostatních členů týmu, byla většina z nich uraženými modely nemilosrdně rozbombardována.
Oblohu prozářil nádherný ohňostroj. Mutanti na něj syslili materiál už od vystřelení poslední raketky ze silvestrovské generálky odbývající se posledního června. Jubilee sice ochotně nabízela, že by se jim postarala o stejně dobrou podívanou, ale pánové si nechtěli nechat vzít příležitost pořádně si zapyromanit dle libosti.
Dvojice i trojice, když někdo vzal milostivě do party opuštěného kamaráda, stály v hlubokém sněhu přitulené k sobě, zachumlané do teplých kabátů, šál a čepic a pozorovaly okouzleně rozprskávající se třpytivý barevný déšť. Všichni si vychutnávali tu nádhernou atmosféru souznění a klidu, nerušeného nikým a ničím, jen tichým zvoněním hvězd a umlkajícím třaskáním rachejtlí.
Když zasyčela ve sněhu poslední zástupkyně zábavní pyrotechniky, dámy se odebraly spát. Byly z toho shonu pěkně utahané a potřebovaly si na zítřek pořádně odpočinout. Naopak zástupci opačného pohlaví energií jen hýřili. Dílem měl na tom podíl i vypitý punč, který hřál daleko lépe než nejteplejší kožich.
Pustili se do koled. Parkem zazněl čtyřjazyčně podaný vánoční chorál Tichá noc, jenž však díky množství alkoholu v krvi mutantů popíral počtem decibelů vlastní název. A spolu s tím, jak se snižovala hladina v kotli, narůstala i hlasitost. Kolem půlnoci profesor vyrazil ven, aby se to pokusil umravnit, protože nemohl v tom kraválu spát. Zanedlouho byl však viděn, jak s vozíkem ověnčeným cesmínou, červenou čepicí s bambulí na plešaté hlavě a zarudlými tvářemi připíjí Bobbymu a Scottovi plným hrkem vonícího kouřícího nápoje, zatímco Logan dirigoval větvičkou ostatní, doprovázející je ujišťováním, jak spolu půjdou do Betléma.
A tak se za trestuhodně falešného zpěvu, teď už tedy možná spíš vytí vánočních písní vesele propíjeli jiskřivou nocí k ránu a krásné sváteční opičce.
