Trick or Treat
~Rowan~

Dokončeno: Ano
Délka: 4 stran

Hlavní postavy: Rowan (V), Karakal, Rogue, Stream, Iceman, Wolverine, Beast,... ^*

_{*postavy označené jako (V) jsou vlastním výtvorem autora povídky}

Popis: 31. října je naprosto ideální příležitost na to, vyšňořit se do kostýmů a užít si trochu té zábavy. A než to začne, je ještě třeba uklidit zahradu a všechno připravit. Aneb povídka bez závratného děje, prostě jen pro potěšení autora a snad i čtenářů.

---

Poznámka autora: Tohle nenavazuje na nikoho a na nic. Děkuju Coldbone a Niu za půjčení jejich charakterů a hluboce se omlouvám Bobbymu, že z něj dělám pitomce... opět.

Předposlední říjnové slunce zastihlo obyvatele Xavierova institutu roztroušené po celé ploše rozlehlé zahrady. Podle hesla, že i superhrdinové by měli pečovat o podzimní zahradu, vyfasovali všichni hrábě, vyvolení kolečka nebo koše na jablka a postupně se celá skupinka rozlezla i do nejzazších koutů lesoparku.

„Co s tolika jabkama budeme dělat?“ nechápal Kurt, když se za doprovodu klasického bamf opět objevil. Právě odnesl už třetí koš jablek na terasu institutu.

„Neboj, oni se spotřebujou,“ ujistila ho Rogue, která naposledy zatřásla rozložitou jabloní, aby z ní dostala i poslední, nejvytrvalejší plody.

„Ještě budeš vděčnej, že jsme si udělali zásoby na zimu, až tě jednoho chladnýho rána probudí vůně jablečnýho štrůdlu...“ zasnila se otevřeně Kitty.

Následně zatřásla hlavou, aby z ní vyhnala tu krásnou představu zimního rána s horkým štrudlem na talíři a padajícími vločkami za oknem, a zmizela v křoví, kam popadala část jablek. O pár minut později se zase vynořila, zatímco zbytek sběračů posbíral na co dosáhl, ve vaku vytvořeném z mikiny nesla celou náruč kýženého artiklu a jedno jablko si leštila o hrudník, dokud se nelesklo jako vánoční ozdoba. Vysypala svůj náklad do posledního koše a s chutí se zakousla.

„Ale fuj!“ vyhrkla, když její zrak padl na vykousnutou část a sousto vyplivla. „Je v tom červ!“ vysvětlila otráveně a s největším odporem koukala na živočicha, který opětoval její nadšení přibližně stejnou měrou.

„To jsou přírodní proteiny, pískle,“ vytrhl ji jablko Logan, který se k nim připletl za účelem občerstvení.

Kitty s Rogue ho poněkud znechuceně pozorovaly, jak bez mrknutí oka zpracovává nakousnuté ovoce. Zbyla z něj jen stopka, kterou mutant ležérně odhodil přes rameno.

Na druhém konci zahrady další skupinka právě shrabala poslední část jim určeného území.

„Kam se vlastně poděl Jamie?“

„Madrox?“ ujistil se Bobby.

„Přesně ten,“ souhlasila Rowan, zatímco se snažila z trávy vyhrabat obzvlášť tvrdohlavý třešňový list.

„Copak, ocenila bys pomocníky?“

„Né, to mě vůbec nenapadlo,“ zavrtěla zrzka nepřesvědčivě hlavou.

„Hele, z vlastní zkušenosti – je to sice fajn, shrabe to za deset minut, ale ještě tejden posloucháš, že je utahanej za deset. A to je taková otrava, že si to radši shrabu sám celý.“

Dvě mutantky, které s ním spolupracovaly si vyměnily naprosto jednoznačný pohled a jakoby právě na tohle čekaly, stáhly hrábě, zapřely se o ně a daly mu tak naprosto jasně najevo, že jeho přání bude vyslyšeno.

Trvalo to ještě minimálně minutu, než si Bobby uvědomil, že hrabe sám. Zmateně se zarazil a rozhlédl se. Obě tam stály vedle sebe a zcela spokojeně se usmívaly.

„Ale no ták! To vážně nebyla nabídka toho, že udělám vaší práci. To teda ani omylem!“ bránil se Bobby.

„My ti ale rády splníme tvůj sen shrabat si zahradu zcela sám,“ usmála se medově Phoebe.

Naštěstí pro Drakea, jejich skupině zbývalo už jen pár metrů, které stačilo třikrát přehrábnout a měli hotovo. A na další práci bylo stejně třeba Karakaliných schopností.

Když na svou hromadu nahrnuli poslední várku listí, modrovlásce stačila jen chvilka, aby kupu zbavila podzimní vlhkosti.

„Tak to bychom měli,“ přikývla spokojeně. „Teď ještě nanosit kameny kolem.“

„Nenamáhejte se, už vám je nesu,“ zapojila se Jean, před kterou ve vzduchu levitovala slušná hromádka oblých kamenů.

Složila svůj náklad vedle hromady listí a společnými silami hromadu obložili, jakoby stavěli ohniště.

„Super,“ usmála se spokojeně Rowan, která se zvedla jako první.

„Tak zase o dům dál,“ přikývla Phoebe. Měla za úkol vysušit i zbylé kupy vršící se téměř systematicky po celé zahradě. Některé z nich už byly obestavěné i dřevem a kameny.

Nestačili udělat ani jediný krok, když se směrem k jejich pečlivě shrabané hromadě tryskem přiřítila dvojice rozdováděných vlčic, z nichž ani jedna nebrala ohled na cokoliv, co jim mohlo překážet v cestě. Příliš zaujaté hrou kličkovaly jako splašené přes trávník, mezi stromy a zase na volné prostranství, až se nevyhnutelně musely dostat až k nim.

Zrzavá střela, která se evidentně snažila uniknout strakatému modro-bílému fleku za sebou, zcela neomylně mířila přímo na Irku, která v poslední chvíli za pomoci vlastních křídel vyletěla do vzduchu a vyhnula se tak jinak neodvratné srážce.

„Tomu říkám pracovní sabotáž!“ vyštěkl otráveně Iceman a žalujícím prstem ukazoval za dvoučlennou smečkou.

„Rahne i Niu už svou práci udělaly,“ ujistila ho Jean. „Pokud ovšem toužíš se k nim připojit, co ti brání padnout na čtyři a hnát se za nima?“

Rowan ještě stále poletující minimálně dva metry nad zemí málem zapomněla mávat křídly při té představě, která ji rozesmála.

„Jen se nesměj a poleť,“ popadla ji za volnou nohu Phoebe.

„Sakra jsem snad pouťovej balonek nebo co?“ prskla tentokrát Irka a snažila se dostat nohu z pevného sevření.

Modrovláska jí věnovala zcela upřímně fascinovaný pohled. „Nejsi?“

„To si piš, že ne,“ oplatila jí smích zrzka, konečně se vykroutila a přistála lehce v rozměklé trávě.

Obě si nabraly náruč plnou kamenů a zamířily k dalším skupinkám, které také zakončovaly své hrabací práce.

„Už máte taky hotovo?“ všimla si jich jako první Rogue.

Celá trojice unisono přikývla. Rowan zvědavě natáhla ruku do koše s jablkama, ale Anna ji zarazila.

„Tuhle blbost udělala i Kitty...“

Zrzka ihned pochopila, až přehnaně rychle stáhla ruku zpátky. Anna souhlasně přikývla.

Druhý den byl klidný. Po včerejším celodenním běhání po zahradě toho měli všichni akorát tak dost a většina trávila čas naprosto otevřeným poflakováním. Někteří si četli, jiní se ještě snažili dohnat práci na kostýmech na večer. Několik mutantek se motalo v kuchyni a chystaly oběd, pro dnešní napůl slavnostní den.

„Teda voní to dobře,“ ohodnotil Logan, když se objevil v kuchyni.

Neomylně zamířil k lednici, otevřel dveře a zalovil v jejích útrobách. Když se zase narovnal, držel v levé ruce lahev piva a z pravé mu akorát vyjel prostřední dráp. Bez zaváhání ho využil jako otvírák, načež se adamantiový břit zase stáhl pod kůži.

„To jsem přesně potřebovala,“ pochválila si Rowan a vytrhla mu pivo z ruky dřív, než mu stačilo dojít, že mu ho vážně chce vzít.

„Co blbneš?“ prsknul pobouřeně a nevěřícně ji pozoroval, jak otevírá troubu a lije zlatavý mok na pečeni.

„Co by? Peču, Logane,“ odpověděla a podala mu poloprázdnou lahev.

Zamračil se, když proti světlu uviděl plnou míru té zkázy, ale nakonec to hodil za hlavu a konečně se napil.

„Dojdi ostatním říct, že za čtvrt hoďky bude oběd,“ vybídla ho ještě Jean, když zamířil zpátky do společenské místnosti.

„Jasně, zrzko,“ zvedl ruku na znamení, že ji zaregistroval.

„Už se pohnula z místa?“ přimotal se k šachovému stolku, u kterého seděla dvojice mutantů.

„Kdepak, zato se mě pokusila zmást zapeklitou lékařskou otázkou,“ zasmál se bručivě Hank a čekal, jestli Phoebe konečně pohne tou královnou, aby jí mohl dát šach-mat. Neměla jinou možnost. Ať už se na to dívala jakkoliv, nic jiného dělat nemohla.

„To nebyla snaha tě zmást,“ protestovala bez špetky vášně a očima těkala po šachovnici, jako by se najednou mohlo objevit nějaké řešení zapeklité situace.

„Za chvíli bude oběd,“ prohodil Logan k ostatním, kteří byli v místnosti.

„Jídlo!“ vyřítila se Kitty, přesně ve stejnou chvíli, kdy do pokoje vstoupil Kurt.

Srážce se nedalo vyhnout. Kurt ji nicméně ustál s veškerou parádou a dokonce udržel na nohou i děvče, které málem skončilo na zemi.

„Obžerství je smrtelný hřích, meine liebe Kätzchen,“ podíval se na ni napůl přísně, napůl pobaveně.

„To vražda taky,“ odsekla netrpělivě.

„Vražda není smrtelnej hřích,“ opravil ji.

„To mi je ukradený, stejně tě zabiju, jestli mě k tomu jídlu nepustíš,“ vytrhla se mu a netrpělivě pospíchala dál.

O vteřinu později se ale objevila zpátky, strčila do místnosti pouze hlavu, dala pusu Kurtovi na tvář a zase zmizela.

Možná pod tou modrou srstí o něco víc zčervenal a i kdyby ne, někteří pánové si neodpustili drobný komentář.

„Nezáviďte,“ odbyl je se zcela klidným a spokojeným úsměvem.

„Dobře, já to vzdávám,“ ukončila vlastní muka Phoebe, posunula svou královnu na to jediné místo, kam mohla, udělala za Hanka tah střelcem a povalila vlastního krále během tří vteřin.

„Byl to dobrý boj,“ pochválil ji modrý lev.

„Jo a tráva je oranžová, nebe fialový, voda suchá a sůl sladká, to známe,“ odmávla to Phoebe s úsměvem.

„Čistě hypoteticky-“ nadechl se Hank s vážnou tváří.

„Zadrž, zadrž!“ nastavila před sebe ruce v sebeobranném gestu, přičemž se smála.

„Probereme to někdy jindy, má drahá Phoebe, pojďme se najíst,“ poplácal ji tlapou přátelsky po rameni.

„Tak co máme dobrýho?“ zajímal se Remy a chytil Rogue kolem boků, přičemž jí přes rameno nakukoval pod ruce.

„Sedni si, pleteš se mi pod ruce,“ odbyla ho zdánlivě nepřátelsky, ale cestou od linky ke sporáku mu vlepila rychlou pusu na tvář.

Remy ji překvapivě rychle poslechl. Kitty, která už dávno seděla u stolu a v rukou držela příbor, se tvářila, že jestli do minuty nebude na stole jídlo, začne skandovat. Nebyla ale jediná. V patách celé společnosti, která přišla ze společenské místnosti, se objevila i dvoučlenná smečka vlčat.

„A ven!“ zavelela Jean, která si jich všimla jako první. „Na něčem jsme se dohodli.“

Obě vlčice ve vteřině zamrzly na místě, schlíple stáhly ocasy a uši a vyloudaly se z jídelny, přičemž se za nimi táhla stopa otrávenosti.

Za okamžik se obě vrátily, tentokrát ve své plně humanoidní podobě. Nicméně ani to jim nebránilo, aby se mezi sebou nestále nepošťuchovaly.

„Co že to je k obědu?“ zajímal se Bobby.

„Hrníček od medu,“ usmála se na něj Rahne.

Bobby ji sjel otráveným povýšeným pohledem, ale ani jedna z děvčat si ho nevšímala natolik, aby se jich to mohlo dotknout.

„Tak pozor,“ vyzvala celou společnost Rowan a dávala na stůl první talíře. Její výzva zapůsobila naprosto bezchybně a všechny ruce zmizely z nebezpečných oblastí, jen aby se jejich majitelé dočkali jídla.

„Vepřová pečeně s bramborama. Spokojení?“ představila jim jejich oběd Rogue.

„Ani nevíš jak, cherié,“ culil se Remy do vlastního talíře.

„Chcete ještě někdo podat pití?“ zeptala se společnosti Niu, která podnikla cestu k lednici pro studenou vodu.

„Prosím,“ zamávala rukou Kitty, následovaná Rahne.

„Včera jsem vám dal misku na zem!“ ozval se pobouřeně Bobby, když zjistil, že miska s vodou zmizela.

„No ty si vtipnej,“ zakroutila Rahne nevěřícně hlavou.

„Náš malej vtipnej Iciek,“ zašveholila Rowan, položila před něj talíř, přičemž se k němu sklonila, chytla ho volnou rukou kolem ramen a doslova se k němu přitulila jako se tulí tetičky k synovcům, když po dlouhé době přijedou na návštěvu. Aby celou akci adekvátně tomu zakončila, rozcuchala mu ještě vlasy, když šla pro další porci.

„Už máte připravený věci na večer?“ přehodila výhybku Ororo v rámci zachování duševního a fyzického zdraví obyvatel školy.

„Skoro,“ zazářila Kitty spokojeně.

„Jak to teda večer vůbec bude?“ zajímala se Rogue, když si konečně sedla mezi ostatní s vlastním jídlem.

„Už jsme to probírali asi stokrát,“ upřely se na ni karmínová skla brýlí.

„Tak nám to pověz po sto první,“ usmála se na něj medově Phoebe.

„Podle přání většiny se – taktéž – většina navleče do převleků, zapálíme ohně a uvítáme tu každého, kdo přijde,“ přerecitoval ve stručnosti a co největší rychlosti Scott.

A jak řekl, tak se taky stalo.

„Jen mazej pomáhat!“ strkala Kitty Bobbyho ze schodů.

„Brzdi! Málem jsi mi zlomila vaz!“ bránil se Iceman, který se chtěl v klidu připravovat na večer a místo toho byl vyhnán, aby pomohl s přípravami.

„Hlavně že to nebyly ruce, ty budeš potřebovat,“ odbyla jeho protesty.

„Despoto.“

„Flákači,“ nedala se.

„Střež se, pohane!“ seskočila o pár minut později Phoebe dramaticky ze schodů, přičemž stačila tasit zahnutou šavli.

Na hlavě měla třírohý klobouk, pásku přes oko a z levého zápěstí jí místo ruky s prsty trčel parádní pirátský hák. Zdravou ruku, ve které držela zbraň, schovala v rukavici s širokým ohnutým lemem. Volnou bílou košili ležérně zastrčila za opasek hnědých kalhot, které mizely ve vysokých černých botách. Modré vlasy měla rozpuštěné, jen na levém spánku je zapletla do poměrně silného copu. Byl tak dobře vidět velký zlatý kruh v uchu, od kterého se ji mimo jiné táhla nebezpečně vyhlížející jizva.

„Pohane?“ odfrkla válečnice proti ní. „Chceš mi říct, že ty se řídíš desaterem, prašivej pse?“

„Mé nejoblíbenější je Nepokradeš!, ty suchozemská kryso,“ blýsklo pirátce v očích spokojeně.

„Je to vidět,“ souhlasila zrzka a poukázala tak na okázalou kořist kolem krku své soupeřky. Přimhouřila oči a pomalu tasila vlastní meč. „Vážně chceš měřit své síly s bohyní a vládkyní poloviny Erinské země, s královnou Maeve?“

„Hrom a blesky do nasolený tresky! Já vládnu mořím a oceánům od břehů Nového světa až po starou dobrou Evropu!“

„Barbaři... Obě,“ proplula mezi nimi netečně Bílá paní, přičemž jí bylo úplně jedno, že jí v cestě stojí dvě sečné zbraně.

„Co se jí nelíbí?“ nechápala Rowan.

Na vlasech spletených do nespočtu copů, copánků a jiných drobností, zdobených korálky a sponami, jí trůnila stará stříbrná koruna seskládaná ze čtvercových destiček. Jednoduché lněné šaty bez rukávů z části zakrýval kostkovaný plášť, který byl vepředu sepnutý klasickou keltskou sponou s ostnem. Tvář i holé ruce měla pokreslené modrými ornamenty a kolem paží se jí točily spirálové náramky. I krk jí zdobil poměrně masivní bronzový nákrčník, jehož konce ležely na výstupcích klíčních kostí.

Obě mutantky hleděly za Kitty a zbraně netečně spustily podél boků.

„To netušim,“ pokrčila rameny Phoebe, načež ale zase bojovně zdvihla šavli a s ostřím před tváří se výhružně podívala na svou soupeřku. „Tohle dokončíme později.“

„Beru tě za slovo,“ oplatila jí to Rowan se stejně výhružně přivřenýma očima.

„Tak jdeme se bavit, ne?“ objevila se na schodech Rogue v upnutém korzetu, nabírané rudé a černé sukni se spoustou spodniček a v síťovaných punčochách. Ve sčesaných vlasech měla zabodnutou rudou růži. Skvělá kankánová tanečnice.

„Koho dneska míníš zatáhnout do postele?“ neodpustila si Rowan.

„Ty se ptáš, petite?“ objevil se vedle ní během mrknutí oka Remy.

„A kde máš stádo, kovboji?“

„Přišel jsem si pro dámu svého srdce,“ nabídl Cajun rámě své přítelkyni, načež oba odešli.

„Tak abychom šly taky, ne?“ podívaly se na sebe.

Francouzská okna ve společenské místnosti byla otevřená a celá slavnost se z vnitřku plynule přelévala na zahradu, kde Scott před chvílí zapálil ohně. Všude visely girlandy a řetězy zdobené vystříhanými dýněmi a duchy a netopýry. Na terase stály vykrájené dýně a všechno vypadalo přesně tak, jak by to 31. října večer vypadat mělo.

„No neříkej, že jsi nevymyslel nic lepšího, než že půjdeš taky za kovboje,“ ozval se pobouřeně Remy, když do místnosti ležérním krokem vstoupil Bobby, palec jedné ruky zaháknutý za opasek, na kterém se houpaly dvě pistole.

„Něco proti, žabožroute?“ nasadil hrubý tón Iceman.

„Jen že ses nezmínil,“ odbyl ho otráveně Remy.

„No bylo toho moc, nevěděl jsem co si vybrat. Nemohl jsem se rozhodnout.“

„A já myslela, že půjdeš za elfa,“ posteskla si nešťastně Niu, která právě společně s Rahne přišla ze zahrady.

„No jasně! Legolas!“ přikývla Rahne.

„Legolas?“ vyprskl Bobby. „Já bych měl bejt nějakej praštěnej elf se špičatejma ušima a botama?!“ Téměř ječel hrůzou.

„No vysokej jsi,“ pokrčila rameny Rowan a sjela ho pohledem, aby si ho přeměřila.

„Krásnej taky,“ přidala se Phoebe s jen stěží potlačovaným úsměvem.

„Teplej taky,“ dokončil zcela vážně Logan a spolehlivě tim všechny kolem nadobro rozesmál.

„Na to sem vám dobrej, co?“ rozčílil se Bobby.

„Jop,“ souhlasila Phoebe, čímž si zasloužila obzvlášť nepřátelský pohled.

„Kde se flákáte, bando?“ objevil se v oblaku sirného dýmu Robin Hood.

„Dyť už jdem,“ chytla se ho na poslední chvíli Niu v převleku Harley Quinnové, takže o vteřinu později zmizela s ním.

Venku bylo překvapivé množství živých. Nejen že se tu míchali studenti z Institutu, ale stačil už přijít celkem početný zástup lidí z města. Někteří byli zvědaví, děti byly mlsné. Přestože množství ohňů všechny zahřálo, Ororo, coby Zima se třpytivými sněhovými vločkami ve vlasech, dokázala vytvořit drobné sněhové bouře a dětem podávala zasněžené dýňové košíčky.

„Profesore, vás by jeden nepoznal,“ usmála se zářivě Kitty, když se k nim na zahradě připojil jejich mentor, který se k překvapení všech přidal se k jejich kostýmované hře a objevil se coby Richard III.

„Příliš mi lichotíš Kitty,“ věnoval jí milý úsměv.

„Kdepak Charlesi, Shakespear by tě obsadil do hlavní role,“ přidal se Hank.

„Za to ty bys byl prvotřídní hororová postava, doktore Frankensteine,“ pochválila ho Phoebe se smíchem.

„To byl účel, má drahá,“ lehce se jí uklonil modrý lev.

„Rowan?“ ozvala se Ororo.

„Hm?“ otočila se na ni oslovená.

„Mohla bys, prosím, dojít do kuchyně pro další várku? Těch dětí je víc, než jsem odhadla,“ usmála se na ni zimní královna.

„Jasný,“ přikývla zrzka a zamířila ke škole.

„Počkej, půjdu s tebou,“ zastavila ji Anna. „Chci už přinýst ty sladký tyčinky.“

„Myslíš ty dětský prstíčky?“ zasmála se Rowan.

„Přesně ty,“ přikývla Rogue.

„Neni tady na to trochu moc dětí?“ zapochybovala Irka.

„Ať si zvykaj, že svět je krutej,“ odmávla to Anna stejně pobaveně. „Mimochodem, všimla sis, že se tu zas potlouká ten architekt?“

„Vážně? Dneska jsem si ho nevšimla,“ zakroutila hlavou Rowan. „Myslíš, že profesor to vážně udělá?“

„Něco na tom bude, že škola začíná bejt malá, ale i tak mi příjde, že to bere nějak narychlo,“ pokrčila rameny Rogue.

„Ovšem musí se nechat, že ten chlap by stál za hřích,“ neodpustila si poznámku Rowan po menší odmlce z obou stran.

„No...“ zaváhala Anna, ale podle cukajících koutků bylo naprosto jasné, jak smýšlí.

„Ještě řekni, že ne,“ smála se zrzka, když vešly do kuchyně.

Anna už se nadechovala k odpovědi, když si všimla, že v místnosti nejsou samy. Ve spíži se svítilo a podle pruhů na podlaze kuchyně bylo jasné, že tam někdo je.

„Remy,“ naznačila rty Rogue jméno, když si všimla pásu s pistolemi ležící na kuchyňském pultu.

Rowan pochopila okamžitě, oči jí pobaveně zaplály a chápavě přikývla.

„Víš,“ začala Anna zase hezky nahlas, „je to sice kus chlapa, ale Remy... To je prostě unikát, kterýho dvakrát nenajdeš a nenajdeš ani jinýho chlapa s takovejma kvalitama, tak ohleduplnýho a galantního. Neznám nikoho, kdo by mu byl rovnocenným soupeřem“ vydechla téměř zasněně, ale stále dostatečně hlasitě, aby ji bylo slyšet i za pootevřenými dveřmi.

„No jasně. Tak samozřejmě, Remyho ti polovina holek tady závidí,“ přidala se Rowan se stejně vážným tónem.

„Vážně? No ne že bych se jim divila. Remy je prostě... Jedinej svýho druhu,“ povzdechla si spokojeně Anna. Ovšem neměla toho ještě dost. „A líbá jako bůh...“

„Co to tu provádíte?“ ozvalo se za nimi nevěřícně.

Obě vyskočily minimálně metr dvacet, když si uvědomily, že za nimi stojí Remy. Ve stejnou chvíli ze spíže vyšel Bobby a významně se uculoval. Neřekl ani slovo, jen vzal z pultu svůj opasek s pistolemi a odplul z kuchyně.

Remy přeskakoval pohledem z jedné na druhou, přičemž obě mutantky se chvíli snažily ovládat, ale nakonec se zcela nekontrolovaně rozesmály jako dvě puberťačky.

„Tak co tu pro tebe máme?“ přejela Karakal pohledem stůl a hledala, čím obdaruje další zmlsané dítko. „Hadí voko na divoko, křupavý dětský prstíčky, pikantní hadí ocásky... Co by sis dal?“ uculila se jako bazilišek. Nakonec dala klučíkovi ode všeho kousek. „A nezapomeň: nebudeš-li jísti sýr, bude z tebe netopýr.“

„Ty je děsíš,“ zasmála se Jean na druhé straně stolu.

„Za to o tobě se jim budou zdát růžový sny,“ odvětila se smíchem Phoebe, když si všimla ohromné bradavice, kterou měla zrzka vymodelovanou na nose. „Koneckonců o tom dnešní večer je.“

Souhlasně přikývly a zase se rozešly.

„Neznáte někdo nějakou halloweenskou písničku? Napadaj mě jen vánoční koledy,“ posteskla si Niu, když se později večer sešli už v nižším počtu u posledního dohořívajícího ohně.

„Remember remember...“ začal Bobby nejistě.

„No jen pokračuj, umělče,“ vybídl ho Logan cynicky.

„The Fifth of November...“ dokončil Iceman a pochopil.

„Takže to jsme krapet vedle,“ rozesmála se společnost.

„No sorry, no. První podzimní věc, co mě napadla,“ bránil se Bobby.

„Můžeme bejt rádi, že jsi nespustil Thank you, thank you, very much, For everything that I can touch.“

„Náhodou, písničky ke Dni díkuvzdání ještě poznám!“

„Tim si právě nikdo nejsme jistej,“ zavrtěla odmítavě hlavou Rowan.

Rozhostilo se ticho. Jen oheň příjemně praskal a osvětloval tváře všech kolem. Chladná podzimní noc schovala hvězdnou oblohu za mraky, živenými kouřem z nespočtu ohňů.

„Tak se mi zdá, že se zase jednou Halloween vydařil,“ pochválila Rogue polohlasně a ještě víc se přitulila k Remymu, který její holá rameny schoval do své kožené bundy, aby ji tak uchránil před chladem.