Střelec na E5
~Changer the Elder~

Dokončeno: Ano
Délka: 5 stran

Hlavní postavy: Bishop, Sage, Nightcrawler, Marvel Girl, Storm, Wolverine ^*

_{*postavy označené jako (V) jsou vlastním výtvorem autora povídky}

Popis: Jsou lidé i mutanti, pro které je o zimních svátcích největším dárkem a zadostiučiněním právě onen klid a svoboda dělat, co by chtěli. A co by chtěli je… zdá se, že otevřená válka. A to mezi doteď umírněnými kolegy.

---

Poznámka autora: Rozhodl jsem se, že letos oslavím svátky o něco komorněji, než tomu bylo posledně – tentokrát jsem si vybral nový rok a jako společnost vybral šestici mutantů, kteří mi za dobu svého působení přirostli k srdci způsobem, jež je u jejich autora typický a snad nevyhnutelný. A ano, pravděpodobně se vám to bude číst hodně špatně, pokud nevíte, co je to X.S.E.. A remíza.

Sídlo Xtreme Sanctions Executive
Stará remíza Xavierova Institutu
Westchester County, NY

Velké stříbrné vločky se s tichým, téměř neslyšitelným cinkotem snášely k již úctyhodnému množství sněhu v kyprých závějích. Kdokoli, kdo měl odvahu toho večera vylézt ven a nechat si umrznout uši, dostal odměnou neopakovatelnou chrámovou atmosféru, kterou dokáže vykouzlit jen zima. Jako by na těch krátkých pár dní sám Duch vánoční přítomnosti vztáhl nad místo ochrannou ruku a vdechl jí tu správnou náladu.

Anebo to možná bylo lidmi samotnými – obyvateli Institutu a přilehlého okolí – že už více než týden vládl všude klid.

Stříbrovlasá vůdkyně malého týmu naslouchala tichým, uklidňujícím zvukům prosincové noci, nad kterou držel patronát ubývající měsíc. S fascinací malého dítěte prohrábla rukou vzduch a pozorovala rej sněhových vloček, které vychýlila z jejich kurzu. Usmála se pro sebe. Zima v ní vždycky vzbuzovala zvláštní pocit svým tichým majestátem, před kterým na čas všechno živé v úctě umlklo. Naposledy se nadechla čerstvého vzduchu a nechala větrný proud, který ji držel ve vzduchu, aby ji snesl zpět dolů. Přistála ve svém podkrovním pokoji a oklepala ze sebe sníh.

Celou budovou bývalého kočárového stání se linula příjemná vůně nadívaného krocana, která by svojí intenzitou u mnoha jedinců vyvolala akutní slintání páté úrovně. V krbu si spokojeně praskal oheň, který spolu s vrzáním hamaky, občasným BAMF (sem tam provázeným tichou nadávkou, pokud se ozvalo příliš blízko někoho dalšího), lehkým pohvizdováním šéfkuchaře a příležitostným tichým hovorem dokresloval audiovizuální kulisu posledního dne roku – po dlouhé době první možnosti pro chvíli klidu a dohánění svátečních tradic, které minulých čtrnáct dní kvůli pravidelnému poplachu ve všech myslitelných koutech světa zanedbali.

Storm si dovolila na chvíli zastavit uprostřed schodiště vedoucího do přízemí a pozorovat své kolegy. Tessu by téměř přehlédla, kdyby bývala nevěděla, kde ji hledat. Teprve když se podívala na její obvyklé místo na okraji pohovky, všimla si v přítmí odlesku fialovo-rudých skel brýlí, lehce reflektujících plameny v krbu.

Rachel s Lucasem rejdili po jediném osvíceném místě v přízemí – malé kuchyni – a finišovali přípravy. Bývalý detektiv byl v kulinářství nenahraditelný. I kdyby nebylo omamné vůně, musela by se těšit na to, co jim zase vykouzlí za zázrak. Mladá rudovláska vedle něj zaujatě sledovala, učila se a vypadala, že se jí na chvíli podařilo zapomenout na všechno kolem. Bishop po chvíli střelil rychlým pohledem po sešeřelém ekvivalentu obývacího pokoje, kde vysedávala jeho kolegyně, a cosi tím směrem zavolal.

BAMF!

Než se Ororo stačila zahloubat nad tím, co kam dvoumetrový šéfkuchař haleká, objevil se před ní zubatý úsměv a žluté oči s ďábelskými ohníčky. Už dávno ji to ovšem nemohlo vyvést z míry. „Á, Guten Abend, liebe Leiterin!“ pozdravil ji německý mutant žoviálně a ve své pozici vzhůru nohama vismo z trámu se jí uklonil, přičemž pohybu využil k rychlému uvázání snítky jmelí, kterých měl původně pravděpodobně celou náruč, k jedné z dřevěných příček. „Rozhodla ses připojit k nám, prostým smrtelníkům, a oblažit nás svou přítomností??“ rýpl si přátelsky.

„Jenom že jste to vy…“ oplatila mu s úsměvem.

„Právě včas, jsme skoro hotoví,“ zavolala na ni Rachel, když si všimla, kde že se to Kurt zasekl.

„Já už skoro taky,“ poznamenal Nightcrawler spokojeně a zvedl poslední čtyři snítky. Spiklenecky na vůdkyni mrkl, věnoval jí rychlý polibek na tvář pod čerstvě pověšeným jmelím a zmizel v oblaku dýmu. Ororo sirný mrak rozehnala a s povytaženým obočím zaznamenala, jaké kvantum rostlinného cizopasníka už stihl její démonický kolega rozvěsit po všech možných strategických místech, především co se východů z kuchyně týkalo. Snaha se mu rozhodně upřít nedala, ačkoli se dalo pochybovat, na kterého ze dvou kuchařů to vlastně číhá.

S tichým zděšením nad možnými důsledky možnosti B se tak Storm raději připojila ke kuchyňské dvojce.

„Tvoje práce?“ přivítal ji Lucas s přátelským úsměvem v očích a jakoby mimoděk ujel špičkou nože od přípravy okurky na oblohu k obloze za oknem, kde se dál hravě honily vločky s takovým entuziazmem, až téměř sváděly k tomu, aby se k nim někdo přidal.

Stříbrovláska však jen zavrtěla hlavou. „Letos ne. Máte tu pro mě nějaký úkol, nebo jdu, takříkajíc, s křížkem po funuse?“ zeptala se šéfkuchaře.

Oba mutanti s noži v rukou se po sobě podívali. Rachel se nakonec zazubila, zapíchla své nerezové ostří zpět do čínského zelí a nacpala velitelce do rukou sklenici s horkým obsahem, podle vůně identifikovatelným jako Půlnoční punč. „Zkus probudit nerudu.“

„Pokusím se,“ pokrčila Storm rameny a zamířila do předpokoje, odkud se ozývalo tiché protestné vrzání lan houpající se hamaky.

Bishop, který v tu chvíli vypadal, že učinil nějaké zásadní rozhodnutí a tudíž nevnímá okolí, se jen tak mimoděk otočil směrem ke ztemnělému koutu, ve kterém dřepěla Sage. Zapíchl nůž do bukového prkénka a zavolal oním směrem: „Králův střelec na C8.“

Storm, která podobný výpad vůbec nečekala, se jen zmateně ohlédla, co to kolega vymyslel za kódové hlášení, ale Rachel jen mávla rukou s tím, že vysvětlí později.

V bývalém hnojišti, nyní k nepoznání změněnému v předpokoj hlavního stanu XSE, panoval o poznání větší chlad, než v hlavní místnosti. Velká část stěny byla prosklená a nedržela tak teplo s takovou účinností. Zároveň tam nepronikalo z kuchyně téměř žádné světlo, takže se místo zdálo být skvělým útočištěm pro momentálně dřímajícího posledního člena skupiny.

Ororo mu lehce stiskla rameno. „Vstávej, nerudo.“

Ozvalo se zabručení hodné toho jména. Mutant lehce zavětřil a na tváři se mu usadil spokojený úsměv, který jeho parťačka spíš tušila, než viděla. „Ale, že by byla večeře?“ protáhl se spokojeně.

Vůdkyně týmu si jen rezignovaně povzdechla, a aniž by kvitovala dotaz odpovědí, kterou beztak znal předem, vrazila mu do rukou šálek punče. „Už jsi celý?“

„Víceméně,“ opáčil muž a napil se. Lepší odpověď ani nečekala, když si vzpomněla, v jakém stavu ho přivlekli jen o pár hodin dřív.

BAMF. Modrý mutant se zjevil, vyvěsil jmelí, a jak rychle přišel, tak i zmizel. Wolverine ho chvíli sledoval. „To pořád líčí na Rachel?“ zeptal se s náznakem pobavení v hlase.

Storm pokrčila rameny. „Anebo na Lucase.“

Logan se málem udávil punčem. Když se mu podařilo polknout, střelil po kolegyni pohledem, ve kterém se mísil šok, nechápavost a jistá dávka touhy zakousnout svou kolegyni za blbé vtipy. Jediné, co však svým nerudným vrčením vyvolal, byl tichý smích. Vytáhl se do sedu a posbíral z hamaky pod sebou pár zdevastovaných olověných střel, které z něj během regeneračního procesu vypadaly.

V jídelním koutě už mezitím duo kuchařů posílené Nightcrawlerem, který se konečně úspěšně zbavil všech snítek, a tak mohl přiložit ruku k dílu i jinde, dokončovalo stolní aranžmá. A ačkoli to zpravidla znamenalo zamoření prostoru deriváty síry, nedalo se modrému mutantovi upřít, že v přípravě příborů a talířů je rychlostně nepřekonatelný.

Muž se následně s projektorově vylepšeným úborem profesionálního číšníka teleportoval na lustr. „Vážení, podává se hlavní chod,“ pronesl slavnostně.

„Děláš, jako bychom těch chodů měli bůhví kolik,“ ušklíbla se Rachel.

Nightcrawler se elegantním saltem snesl těsně za ní. „Alespoň je jasný, který je ten hlavní, nein?“ vycenil zuby a coby správný gentleman ze staré školy nabídl dámě židli. Jakoby mimochodem při tom nakopl právě procházejícího Logana, který se mu za ono galantní gesto neopomněl přiblble šklebit.

Dokonce i Sage se zvedla ze svého kouta a připojila se k nim. „Královnina věž na F1,“ prohodila k šéfkuchaři.

Zúčastnění mutanti, s čestnou výjimkou Rachel, nasadili výraz skupinového zmatení. Šok byl o to větší, když se po pár vteřinách ticha odkudsi z trouby ozvalo: „Královnina věž na A2.“

Tessa se chvíli tvářila, že zvažuje, jaká možnost je ta víc bezbolestná, načež odpověděla. „Královnina věž na G1.“

„Bereš do zaječích?“ ušklíbl se Bishop, zatímco se snažil vymanévrovat z úzké kuchyně s pečeným krocanem na podnose. Odměnou mu byl poněkud přezíravý pohled kategorie ‘Ani mě nehne‘.

„Mein Gott, co to zas máte za šifru?“ nevydržel Kurt a poněkud podezíravě si kolegy přeměřil.

Sage se pro změnu obrátila k němu. „To není žádná šifra, Kurte.“

„Královna na E6,“ poznamenal Bishop a položil podnos doprostřed stolu. „A nechte si chutnat. Snad bude alespoň trochu jedlý.“

Pětice kolem stolu se na něj ošklivě zatvářila. Každý široko daleko věděl, že Lucas Bishop je nejlepší kuchař z řad studentů Xavierova institutu.

„Královnin kůň na F2,“ zabručela Sage, zatímco si na talíř z velké mísy přesunula brambory v počtu čtyř.

„Bohové, to snad hrajete šachy?“ dovtípila se vůdkyně týmu.

„Bez šachovnice?“ zapochyboval německý mutant.

„To si piš,“ přikývla Rachel a rozdělila oblohu. „Měl’s je vidět, když se hádali, kdo z nich bude mít jakou barvu.“

„Ale, oba chtěli černou?“ položil Kurt, sám v šachu poměrně zběhlý, otázku, kterou považoval za řečnickou.

Rudovláska však k jeho překvapení zavrtěla hlavou. „Ne, bílou. Uhrál ji Bishop za podpásovou poznámku o rasismu ve stolních hrách.“

Tři nezúčastnění členové týmu se po sobě překvapeně podívali – ani jeden z nich nevěděl, jestli je víc překvapivé to, že Bishop použil jako argument ironii, nebo to, že je Sage ochotna hrát hry. Přitom si uvědomili, co za zkoušku síly to vlastně je. Oba hráči měli excelentní paměť, se kterou by si nezadal málokterý počítač. Bishop dokázal použít aktivní i pasivní strategie takovým způsobem, až přecházel zrak. Sage je zase zvládla analyzovat, prozkoumat a oplatit ještě horší mincí. Všichni tři zalitovali, že nemohli partii sledovat od samého začátku.

„Královnin kůň na D1,“ pronesl Lucas mimochodem, když se konečně usadil na své místo.

Členové XSE se na chvíli uklidnili, čehož Kurt využil k tomu, aby pronesl poděkování vyšší moci za to, že jim bylo dovoleno se sejít u jednoho stolu a nečekaně v klidu. V týmu nebyl nikdo, kdo by si v tu chvíli nepřál, aby to alespoň chvíli vydrželo.

„Amen… Královnin kůň na D3,“ pronesla Sage suše a zakousla se do krocana. Kurt se přitom neudržel a zakuckal se smíchy.

Na chvíli nastalo ticho, rušené jen občasným cinknutím příboru o talíř. Ale nic krásného nevydrží věčně.

„Pěšec královnina koně… na D3,“ pronesl Bishop poté, co požvýkal salát, evidentně nad věcí.

„Bohové, to snad nejsou šachy ale regulérní válka.“

„Mno jo. A už má první krvavý oběti,“ ušklíbl se Wolverine a spokojeně ohlodal holenní kost zesnulého pečeného opeřence.

„To teda. Jak k tomu přijde ten chudák kůň,“ zavrtěl Kurt hlavou a podal si ocasem slánku z kuchyňské linky.

Sage z masa vypreparovala přací kůstku. Zkoumavě se zahleděla na tvar oblého ypsilon, když si všimla, že ji její protihráč pozoruje s výrazem, za který by zasloužil ránu pěstí. Jako by ji vyzýval, jen ať si proti němu něco zkusí.

Znovu rychle prošla rozestavění figur, a když našla to, nad čím se jí pravděpodobně šklebil, měla co dělat, aby zachovala dekorum a neplácla se do čela. No samozřejmě. „Královnina věž na A8!“ V duchu téměř triumfálně vykřikla, ale navenek nedala nic znát. Alespoň v to zadoufala, když viděla, jak se Bishop nad svým krocaním stehnem tváří.

„Šach,“ uvědomila si Rachel.

Kurt po ní střelil nevěřícným pohledem. „Počkej, to chtzeš řítzt, že se v tom ještě vyznáš?“

Pokrčila rameny. „Za chvíli už se taky ztratím – hrají už moc dlouho.“ A aby její tři kolegové nepřišli zkrátka, pomocí telepatie jim před očima ukázala šachovnici tak, jak byla rozestavěná. Kurt nad tím svinčíkem v duchu uznale hvízdl.

Lucas se na chvíli odmlčel. Měl na výběr několik možností, ale když je prošel, zjistil, že většina z nich buď vedla do dalšího šachu, nebo do jiné obdobně příjemné pasti. Až na jeden. „Král na B4.“

Sage se pod brýlemi vystřídalo několik ne zrovna pěkných výrazů. Jakmile si byla jistá, že znovu nasadila solidní kamennou tvář, zvedla si rudá skla do vlasů. Doufala, že si malé trhliny v ofenzívě nevšimne. Ale stalo se. Může se alespoň zahojit na ve stejné řadě stojící bílé věži. „Králova věž na A2.“

Nevšimla si přitom spokojeného výrazu, který Bishopovi už nějaký čas hřadoval na tváři. Storm to neuniklo, ale rozhodla se mlčet. Takhle svého kolegu ještě neviděla.

„Královna na H3,“ oznámil Bishop přesun svých vojsk a ztráty věže si nijak zvlášť nevšímal.

Sage zaskřípala zuby. Šach. Ale na rozdíl od jejího, z tohohle se dalo snadno vyklouznout. Postavila mu do cesty jinou figuru. „Králův kůň na H4.“ S králem jen o pole vedle Bishop sotva může podniknout úspěšný útok. S pocitem zadostiučinění nabodla poslední bramboru.

Bishop předstíral, že dlouze přemýšlí. Mezitím srovnal kosti z krocaní nohy na úhlednou hromádku na kraji talíře. „Králova věž na E7.“

Kurt s výrazem naprosté blaženosti odložil příbor a dlouze vydechl požitkářským způsobem tuláka, co týden nejedl a teď se nacpal k prasknutí. „Lucasi, ani nevíš, jak rát jsem, že tě tu máme,“ pochválil šéfkuchaře. Nečekaný efekt, který věta měla na Wolverinea, ho přiměla zauvažovat, jestli nepronesl něco závadného.

Jeho kolega totiž málem v šoku překousl vidličku a div se neudávil bramborou. Pochybnost, jestli si Storm poté, co ho prve probudila, doopravdy dělala jen legraci, byla prostě příliš silná.

Stříbrovlasá mutantka se mu začala potutelně smát jen o chvíli později, když jí došlo, co ho tak odvařilo. „Radši se ani neptejte,“ vyrazila ze sebe, když popadla dech. Aby minimalizovala škody, rozhodla se odvést svůj díl domácí práce a sklidit ze stolu. Wolverine, stále ještě v šoku, sice přiložil ruku k dílu, ale bylo to spíš reflexem pomoci velitelce, než vědomým rozhodnutím. Ale alespoň se trochu vzpamatoval.

Tessa se rozhodla pokusit přesunout do ochrany několika pěšců kousek opodál. „Král na G5.“ Napila se punče a provrtávala protihráče pohledem, který by u většiny jedinců vyvolal obavy z následků vlastní možné výhry.

Jenže Lucas už byl zvyklý. A ať následoval jakoukoli strategii, rozhodně si nehodlal nechat krále jen tak utéct. „Královna na G3.“

Sage tak byla znovu donucena vzít nohy… respektive královský podstavec na ramena. Rozhodně nehodlala dopřát Bishopovi to potěšení nahánět jejího krále po celé šachovnici, aby mu nakonec chudákovi zchvácenému dal šach mat. „Král na H5.“

Muž zatím vývojem vypadal spokojen a tak nechal královnu, ať si trčí, kde je. Místo toho šoupnul věží ještě o jeden chlup. „Králova věž na E8.“

Sage se v duchu triumfálně usmála a pootevřená dvířka tvrdě zaklapla. Zbavila se tak rizika, že by svou věží vyplenil obrannou linii, která držela venku jeho útok. „Pěšec králova střelce na E6.“

„Fastzinuje mě, že jsou schopní si pamatovat, čího pěšáka nechali stát na jakém poli,“ zavrtěl hlavou Nightcrawler. Sám jako nadšený šachista – amatér sledoval hru stejně napjatě, jako by to byl napínavý případ pro kriminálku. Zastýskal si, že nemá lepší paměť, jinak by tenhle způsob hry ihned vyzkoušel. Už jen proto, že by mu Rachel nemohla za podařenou rošádu nacpat vlastního krále do ucha.

Bishop se spokojeně opřel a prsty si hrál s okrajem čajové skleničky s punčem. „Králův pěšec na E6.“ Ukořistěná figura ho nezajímala. Byl jako čaroděj na svém vlastním hracím poli.

Jako každý správný kouzelník musel odvést pozornost.

Sage udělala fatální chybu. Nepodívala se jeho směrem. Viděla by, jak číhá, jestli se jí na návnadu chytí. Prozradil by se. Místo toho však eliminovala zjevnou hrozbu. „Pěšec královnina koně na F2.“

Jakmile se soustředění oběti zaměřilo kýženým směrem, bylo už pozdě cokoli měnit. Bylo pozdě vzít tah zpátky, když se o zlomek okamžiku později odhalil i méně zjevný, zato o poznání smrtelnější plán.

Bishop si dovolil vteřinu či dvě na to, aby si okamžik vychutnal. „Královnina věž na G8.“

Nevěřícné ticho, které zavládlo, bylo paradoxně skoro ohlušující.

„Šach… mat?“ zarazil se modrý mutant a nevěřícně zíral na šachovnici, kterou jim ukázala Rachel. On sám si skoro ani nevšiml, odkud rána přišla. Věž, celou dobu hry číhající v pozadí, zavalila krále.

Napadlo ho vzhlédnout a nestačil se divit, když obdobný výraz naprostého překvapení našel i u Sage. To rozhodně nebylo něco, co by vídal každý den.

„Chceš odvetu?“ ušklíbl se Lucas a založil ruce na hrudi. Sage se na něj úkosem podívala. Pomstychtivý výraz, který nasadila, by u většiny normálních lidí vyvolal nemalé mrazení v zádech. Jasně říkal jedno – odvetu si vybere, jen co analyzuje, kde udělala chybu.

Wolverine se rozesmál, přičemž ignoroval, že se onen pomstychtivý výraz vzápětí přesunul jeho směrem. „Hezky! Tak za tohle ti smekám, kámo.“

Kurt se na židli spokojeně zavrtěl. „Teplo, skvělé jídlo, přátelé po boku, klid a ještě k tomu šachový souboj století… Ráno bych to býval ještě neřekl, ale… je fajn mít zas po dlouhý době povedený den.“

„Pod to se ti i podepíšu,“ přikývla Ororo.

Jenže sotva dořekli poslední tečku, ozval se pronikavý pípavý zvuk. Následovaly ho čtyři další. Storm s povzdechem přijala zprávu na svém pageru. „A máme po klidu.“

Rachel střelila po modrém kolegovi nasupeným pohledem. „Ničiteli domácího štěstí,“ zabručela.

„Tak kam dneska, Sage?“ položil Wolverine otázku, na kterou by se dřív nebo později někdo z nich zeptat musel.

Mutantská kyberpatka už měla v tu chvíli dávno nasazené brýle a zjišťovala potřebné informace. „Whitehorse, teritorium Yukon, Kanada. Hlášení nic moc, jen cosi ve francouzsko-anglické hatmatilce týkající se bandy náctiletých mutantů s přílišným obsahem promile. Chvíli potrvá, než se mi tohle povede dekódovat…“ nevrle zabručela a dodala si k tomu cosi o nelichotivých procedurách na onom kastrovaném dobytku, který zkřížil snad tři světové jazyky.

Členové XSE se neochotně zvedli. „Tak zase do akce, bando,“ shrnul Bishop a sáhl pro zbraň.

Zkontrolovali, že tu nic nezapomenou, a vyrazili. Nálada byla pod bodem mrazu.

V tom se Sage pousmála. Našla Bishopovu slabinu. Pořád ještě jí dlužil odvetu.

„Pěšec králova střelce na D6.“

Venku se dál honily vločky ve svém hravém tempu. Noční mráz jim přidal na omamném kouzlu. Zapomenuté rádio měkce hrálo téměř pohádkovou melodii.