Nebezpečná hra
~Mawr Dyffryn~
Dokončeno: Ano
Délka: 6 stran
Hlavní postavy: Rogue, Storm, Gambit, Wolverine, Tiger,... *
*postavy označené jako (V) jsou vlastním výtvorem autora povídky
Popis: Autorovým nelehkým úkolem bylo rozvést zadaný text o pěti odstavcích na povídku o libovolné délce i obsahu. Účelem tohoto pokusu bylo jednak pobavení účastníků i čtenářů a druhak názorná prezentace toho, jak unikátní je každý z autorů nezávisle na věku i zkušenosti.
Poznámka autora: Mutant na útěku před smrtelně nebezpečným pronásledovatelem. A rovnou na několik způsobů. Jaký téma, takové dílko.
Za zamlženými okny se na pozadí měsíčního světla míhaly zlověstné pařáty větví. V místnosti bylo krom jejich občasného zaškrábání naprosté ticho a téměř chrámová atmosféra. A do toho ticha se náhle ozval prudký rachot, který jeho uším zněl jako hromadná srážka sto a více bouří.
Zaklel a udělal čelem vzad. Pustil se na útěk úzkými uličkami, a i když ze sebe dával všechny své síly, zdálo se, že mu buď země zatraceně podkluzuje pod nohama, nebo že se cesta sama natahuje jako letité růžové žužu.
Hřmění neustávalo, právě naopak – zdálo se být stále blíž, až mutant čekal, že ho co nevidět kousne do zadku. Ležela před ním další křižovatka. Doleva? Doprava? Zpátky nemohl, musel se rozhodnout.
Prudce se stočil doprava, ale uběhl sotva tři kroky. Slepá ulička. „To snad ne!“ Otočil se a sevřel ruce v pěst. „No, tak pojď…“
Hřmění utichlo.
Do starého chodníku se zabořila přerostlá kovová chodidla. Beton začal pukat a měnit se na prach.
„Identifikován mutantský organismus. Vzdej se mutante nebo budeš eliminován,“ ozvalo se z reproduktorů stroje. Klapot plechů a rachocení převodů signalizovalo, že robot připravil svůj arzenál.
„Možná, ale někdy jindy…“ Mutantova slova přehlušilo další hřmění motorů. Poblíž, krytý střechami, musel dosednout další Sentinel. Jedinou velkou nevýhodou téhle generace byly motory. Velice silné, ale vydávaly větší řev než stíhačka armádního letectva při nízkém průletu nadzvukovou rychlostí.
Už mu zbývala jen jedna cesta, vedoucí vpřed, přímo přes neodbytného Sentinela. Rudé sklo se zalesklo potlačovaným hněvem. O chvilku později na robota vyšlehl červený paprsek. Stroj lehce zakolísal pod náporem energie. Jeho vlastní zbraně vyštěkly o chvilku později. Směrem k mutantovi se ve dvou řadách zvedaly obláčky betonu.
Uprchlík uskočil ke zdi, aby se vyhnul laserovým střelám. Zaměřil svůj pohled na hlavu stroje, kde se mu podařilo vyřadit část kamerového systému a připravit vražedný vynález o zrak. Vyrazil ze svého úkrytu, prokličkoval pod kovovýma nohama a na pár vteřin se přestal věnovat poškozenému protivníkovi.
Výbuch si uvědomil až v okamžiku, kdy ho smetla žhavá tlaková vlna a razantně s ním křápla o zeď protější domu. Skla v oknech se roztříštila a posypala ulici lesknoucími se střepy. Z ramene přibližně devítimetrového stroje se jako kobra z košíku zvedla malá kamerka na kovem pokrytém kabelu. Robotickému úponku se mutanta podařilo najít bez potíží. Už neutíkal.
Náraz neočekával. Tvrdý, zatraceně tvrdý. Cítil, jak mu po skráni stéká tekutina a levý kotník nepřirozeně držel u nohy. Snažil se vyhrabat z leže, ale šlo to pomalu. Vyčerpaně se zvedl na všechny čtyři. Přes naprasklé sklo, zabarvené do rubínova, zahlédl ústí jedné ze zbraní. Rozhodl se pro poslední pokus. Dřív než si stačil vybrat plechovou končetinu na odpis, na zem dopadl kamerový úponek.
Krční páteří oživlé hromady šrotu projela těžká hasičská sekera. Její ostří neúnavně pustošilo míchu elektrických obvodů, žíly proudícího oleje i kovovou kostru. Druhý rozmach odsekl pár dotěrných chapadel, která mířila eliminovat dotěrného útočníka. Další rána opět zasáhla plechovou hlavu. Drobné jiskřičky zahájily divoký tanec po poškozených obvodech. Mutant rychle přeskočil na nedalekou střechu. Rudý paprsek rozčísl tmu, aby dotvořil dílo zkázy. Zabijácký stroj se rozlétl na množství očouzených, poškozených součástek. Nedaleko od hořícího oleje a kouřících trosek se začal zvedat ze země i zraněný mutant.
Sklo zapraskalo a ze stínů noci vystoupila štíhlá dívčí silueta. V rukou svírala nebezpečnou sekeru. V oranžových odlescích plamenů se dalo poznat, že dnešní noci zažila nejeden boj. Bavlněné triko mělo urvané oba rukávy a černé plátěné kalhoty proděravěly jiskřičky ohně. Vlasy boj rozčepýřil a obličej umazaly saze.
„Jak je ti, Scotte?“ poklekla vedle zraněného mutanta, aby ho pečlivě ošetřila.
„Jde to…“ zasyknul mutant s laserovým pohledem, když mu dívka s černo-oranžovými vlasy srovnala kotník do normální polohy. Z dlaně ji vyšlehlo zlaté světlo a zhojilo bolestivé zranění. Šrám na hlavě už dávno přestal krvácet sám od sebe. Scott se s dívčinou pomocí postavil na nohy. Opatrně zatížil zraněnou končetinu. Cítil v ní nepříjemné mravenčení, ale pohybovat se dokázal zase normálně. „Děkuji, Tiger.“
„Nemáš zač. Půjdu se podívat po ostatních, jak jsou na tom.“
„Ještě, že je těch Sentinelů devět,“ přidal se k dívce velitel X-Menů.
„Sedm. Nanejvejš.“ Už před řádnou chvílí skončil na skládce starého železa jeden stroj, který se opovážil rozmetat garáž, kde se realizovala tygrodlačice s kamarádkou. Brzy zjistil, jak nepříjemné dokážou být sekera, kanistr motorového oleje a šroubovák v povolaných dívčích ručkách.
U puštěné televize se k sobě tulil mladý pár. Místo relace o počasí, ohlašující silné bouřky, psí nečas a padající trakaře, se věnovali sami sobě. Dívka v zelených minišatech se žlutým pruhem odstrčila dotěrné ruce svého partnera a přes bílou kadeř se na něj uličnicky zašklebila. Muž nechal ruce poslušně ležet na pohovce, ale očima dívku pobízel k dalšímu laškování. Hukot děsivější než bouře nezaslechli, když však na střechu domu dopadl první úder, tak od sebe dvojice odskočila.
„Ty trakaře začaly padat brzo, cherie.“
„Oni nám ten klid nechtěj dopřát,“ zaškaredila se Anna, když střechu nad jejich hlavami urvala silná kovová ruka.
„Zrádci to jsou.“
„Dej na sebe pozor, miláčku.“ Mutantka proletěla zničenou střechou. Sentinel po ní vypálil, ale všechny střely minuly, jakmile Anna provedla prudké úhybné manévry, aby útočníka zmátla. V příhodné chvíli ho popadla za pravou ruku a prudkým trhnutím ho poslala k zemi.
Gambit zatím bleskově vyklidil obývák. Protáhl se otevřeným oknem dřív než v místnosti vybuchla raketa vyslaná dotěrným strojem. Dopadl na všechny čtyři doprostřed květinového záhonku. Hlína se mazala a lepila na oblečení. Mezi rostlinkami Remy nahmatal kovovou lopatku a hrabičky, které zřejmě zapomněl sklerotický zahradník.
I obyčejné zahradní nářadí se v rukou nenechavého mutanta dokáže přeměnit ve zbraň. Stroj se o tom přesvědčil v momentě, kdy silnými chapadly sevřel cukající se dívku. Robotovi končetiny utahovaly své smyčky zákeřněji než hladová krajta. Vzduch unikal z plic, ale sevření nepolevovalo.
Remy využil faktu, že stroj se stále neuráčil zvednout z bílého laťkového plotu. S nabíjenou lopatkou se stíny proplížil k chapadlům. Jeden přesný zásah umístil zahradní pomůcku do jejich středu. Středně malá detonace odervala obě nadpočetní končetiny, jež se po přerušení proudu informací od centrálního počítače stroje začaly svíjet, jako hadi v posledním tažení. Smyčky poněkud uvolnily svůj smrtící stisk. Rogue se z nich vykroutila, ale jejich kovové články zachytily její oblečení. Zvuk trhané látky ji rozzuřil k nepříčetnosti. Šaty praskly od horního okraje až k pasu. V mezeře se objevila holá kůže a záblesk černého spodního prádla se žlutými písmenky X a jemnou krajkou.
„Jsi v pořádku?“
„Bez starostí. Jenom si s ním něco osobního vyjasním. Odstup!“ rozzuřeně si zastrčila poničený plandající cíp šatů pod lem spodního prádélka. Salva od padlého stroje přiměla Gambita přemístit svou pochybnou existenci z jeho dostřelu. V poslední vteřině se kotoulem evakuoval za vzrostlý dub.
Rogue předvedla sestavu složenou z excelentních přemetů, stojky a v závěru se vznesla do vzduchu. Nejednalo se o nejnovější šaty ani nejlepší, ale i přesto se robotovi podařilo urazit jemnocit jejich majitelky. Anna poslala stroj do vzduchu a jeho návrat zpátky na zem urychlila silným úderem. Celou přední částí se dotěra zabořil do trosek obývacího pokoje. Celý dům zaprotestoval a sesypal se na něj, aby dopřál poraženému rychlý pohřeb.
„Hodně osobního,“ přistoupil k troskám Remy. Pohled na soptící dívku si vysloveně užíval. Po dlouhé době se nezlobila na něj. „Pamatuješ si, kde jsme skončili?“
„Nechceš mi trochu osvěžit paměť?“
„Rád…“ Gambit se zarazil v půlce slova. Překvapeně zašilhal přes Anninu hlavu k troskám. Zdálo se mu, že se hromada sutin pohnula. Ze střechy sklouzla taška. O kus níž se uvolnila vrstva prachu. Vynadal si do paranoidních Cajunů, ale přeci jen naposledy zašilhal ke stavbě, než jí připomene předcházející okamžiky. „Ehmmm. Rogue,“ ukázal na zborcený dům výmluvně Gambit. Mezi cihlami, trámy a prachem se dala zahlédnout mohutná kovová ruka, jež se podezřele pohybovala.
„Jak se opovažuje. Už zase!“ Tentokrát se rozhodla rozložit ten drzý kus šrotu na součástky. Z trosek vytáhla silný trám, ale dřív než ho stihla vyzkoušet na robotově končetině, ji zachytila jedna vyhrabaná paže a mrštila jí přímo proti dubu. Dotěrnou ruku Gambit seznámil se speciálně vylepšenou cihlou, protože právo osahávat Rogue si dávno ukradl pro sebe.
Z koruny nebohého letitého stromu se dal zaslechnout celý soupis sprostých slov. Praskot větví napověděl, že každoroční prořezání větví už má dub odbyto. Remy sebou cuknul, nad zvlášť peprnou výhružkou.
„No, Anno!?“ nacpal nabitou plaňku od plotu do něčeho, co vzdáleně připomínalo kolení kloub.
„Mlč!“ Konečně se jí zadařilo vyprostit sebe i svou zbraň. S oklepáváním listí, hmyzu a dalšími zbytečnostmi se nezdržovala. „Nechci nic slyšet.“ Třískla dřevem do místa, kde tušila útočníkovu hlavu.
Rudooký mutant odskočil ze sutin, když se mu začaly propadat pod nohama, jak se poničený kolos zvedal. Zašilhal směrem ke své partnerce, a kdyby nehrozilo vážné nebezpečí, že na něm uskuteční své výhružky, našel by si skvělé místo s výhledem. Přítulný strom dokončil zkázu zelených šatů. A na rozcuchanou, rozparáděnou Rogue v dlouhých zelených rukavicích, černém ixíčkovatém prádélku a vysokých botách byl úžasný pohled. V případě Sentinela pohled poslední. Stačil jediný přesný zásah a stroj vybuchl v záplavě oranžových plamenů.
„Proč jsi mi neřekla, že máš novou uniformu, cherie?“
Založila s ruce v bok. Veškerý svůj vztek už vyplýtvala na horu z kovu. „Nech si svoje komentáře pro sebe nebo taky toužíš po novém oblečku?“ lstivě si změřila jeho vysokou postavu v potrhaných džínsech, triku a zaprášené džínové bundě.
„Non. Merci.“
„No proto.“
„Nechceš zahřát?“ snažil si usmířit Annu Remy.
Idylku tokajícího samečka a roztomilé samičky před neobyvatelnou zříceninou přerušilo skřípání a duté údery, které připomínaly hokejový zápas. Asfaltovou vozovku překryl studený obal ze zmrzlé vody. Z křižovatky vyrazil zvláštní dopravní prostředek. Křižovatku mu pomohla vybrat ledová bariéra. Jednomu z X-Menů se podařilo degradovat bojového robota na sjezdový bob. Mutant ledovými střelami likvidoval marné pokusy Sentinela na vyvléknutí se z ponižujícího postavení. Jízdu předčasně ukončil autodestrukční systém, protože poslední z krápníků zasáhl robotovo životně důležité centrum. Iceman spěšně vystoupil za pomoci ledové skluzavky. Teprve teď si všimnul, co má Anna na sobě. Tiše hvízdnul.
„Vy jste se zřejmě nenudili, co?“
„Sklapni, zmrzlíku. A dej si odjezd,“ vyzval ho Gambit, protože Bobby se ani nesnažil předstírat, že kouká jim než na Annu.
„Půjčíš mi bundu? Zatraceně se ochladilo.“ Remy se samou ochotou skoro přetrhl. Bobby při té bohulibé činnosti obracel oči v sloup, ale jen do okamžiku než mu Rogue vysvětlila, co mu ukáže, jestli nepřestane otravovat.
„Nač tu sněmujete jako babky před kostelem?“
„Rogue, co máš s oblečením?“ K partičce dorazili dva kolegové. Bohyně při pohledu na trosky domu nevěřícně zamrkala. Její druh se rozesmál.
„Ro, lásko, dlužíš mi omluvu. Velkou.“
„Zřejmě ano,“ souhlasila bohyně. Před deseti minutami seděla v ložnici jejich domu a četla si sbírku povídek „Nebezpečná hra“. Jeden z hrdinů třetího příběhu zrovna stanul tváří tvář železné smrti. Už zbývalo jen pár stránek do konce. Přežil nebo zemřel?
Hluku z venku nevěnovala zvláštní pozornost, protože se cele ponořila do napínavého děje. O to horší šok zažila, když balkónovými dveřmi domů vletěl Wolverine. Sklo se rozprsklo na světlý koberec. Mezi střepy se leskly kapky krve. Další stékaly z rozšklebených jizev bratrance rosomáků. Lehce omráčený Logan se začal zvedat. Z hřbetů rukou mu vyjeli dvě sady ostrých drápů.
Storm vyskočila z křesla, aby mu pomohla, ale zabránila jí v tom velká ruka, jež se protáhla dírou po balkónovém rámu. Sevřela bránící ho se mutanta a vytáhla ho ven. V pokojové zdi zůstaly zářezy po drápech, jak se Wolverine snažil vykroutit útočníkovi.
Kniha dopadla mezi poničené vybavení pokoje. Její čtenářka chvátala, aby pomohla svému příteli. Zaslechla nepříjemný hukot motorů. Na zahrádku dosedl druhý Sentinel. Jeho kovové nohy dopadly mezi velkokvěté růže.
Rozpršelo se. Lokální přeháňka zahrnující dům a přilehlý pozemek houstla. Přímo nad robotem velké kapky přešly v krupobití. Zmrzlá voda o velikosti pingpongového míčku promačkávala plech a odírala barvu. Déšť ustal. Zablesklo se. Ozval se hrom. Klikatý blesk sjel z oblohy přímo do robota.
Bohyně bouří se vznášela podpíraná vzdušnými proudy. Vlasy jí nadzvedávaly neviditelné závany větru. Žena pro stroj představovala nelehkého soupeře. Nedařilo se ji zasáhnout. Nový stříbrný záblesk rozčísl noční tmu.
Druhému mutantovi se vlastními silami podařilo osvobodit z pevného sevření. Dopadl na střechu připraven k dalšímu útoku. Z obří ruky čněly obnažené kabely jako gigantické šlachy, jež obnažilo nepříjemné zranění.
Sentinel byl lehce ochromen, ale nevyřazen z boje. Do pálených tašek zabubnovaly výstřely s razancí, za kterou se nemusí stydět ani protitankové zbraně. Logan se hbitými salty stěhoval dál od stroje. I pro někoho s jeho regeneračními schopnostmi znamenal zásah něčím podobným dočasné vyřazení z boje. Sice dočasné, ale on neměl času na rozdávání. Střelba pominula.
Jeden ze Storminých blesků se vydal navštívit elektroniku druhého stroje. Žádnou výraznější škodu nezpůsobil, ale i těch pár sekund Wolverinovi stačilo, aby přešel do útoku. Šestice ostrých čepelí se mihla, aby se mohla zakousnout do kovu chránícího zranitelné části Sentinelu. Drápy páraly kovové brnění jako otvírák rybí konzervu. Obrané systémy vyvíjely snahu pilného mutanta zabít. Nejdotěrnější Logan vyřadil z provozu, ale těm méně úspěšným se vyhýbal. Nakonec to Sentinel vzdal.
„Krucinál,“ zaklel Wolverine, když mu došlo, že se spustil autodestrukční systém. Vyprostil drápy z trupu robota a seskočil na zem. Následný výbuch rozmetal pozůstatky stroje. Několik větších součástí dopadlo přímo na dům, ale jiné se zabořily do omítky nebo vysklily okna. Zbloudilá střepina zasáhla i Wolverina. Krvavý šrám na obličeji se proměnil v čerstvou jizvu, ale stopa krve na kůži zůstala. Oblečení nedopadlo o moc lépe.
I Storm se svým protivníkem končila. Poslední úder bleskem dokázal řídící obvody spálit na škvarek. Stroj se zřítil zemi, jak dřevěná loutka, které ustřihly vodící provázky. Vzduch zaplnil pach spáleniny. 'Ro se rozhodla pro poslední ránu z milosti, jež degradovala stroj na materiál pro sběrné suroviny.
„V pořádku Ororo?“ staral se muž o ženu, která po něho byla víc než kolegyně.
„Já ano, ale o našem domu se to říct nedá,“ hodnotila škody na stavbě bohyně bouří.
„To se spraví.“
„Proč se to jednou nemůže obejít bez zbytečných škod.“
„Mě se neptej. Já to nezpůsobil,“ bránil se Wolverine.
„A kdo tedy?“
„Ta protivná plechovka. Malta, cihly… domek bude jako nový,“ začal se k Ororo Munroe lísat Logan, aby si ji udobřil.
„Jsi jako malej. Horší než Remy,“ protestovala teď už naoko Storm.
„Jako Gambit nikdy. Nic horšího než ta zlodějská krysa není. Uvidíme, jestli mě neklamou smysly, tak už je taky poctila plechovka svou návštěvou.“
„Stormy? Jsi v pořádku?“
„Nic jenom jsem se zamyslela,“ zvedla oči k Remymu, který s ní zatřásl.
„A o čem jsi snila, krásko?“
„Gambit je horší než ty. Náš dům potřebuje malé opravy, ale tenhle už nic nezachrání.“
„My s tím nezačali,“ hájila partnera Anna. S demolicí domu, přeci jen začal Sentinel.
„Dva na jednoho. Čekal bych od vás lepší výsledky. U nás to bylo jeden na jednoho.“
„Hezky jsme si je rozdělili,“ potvrdila Ororo.
„Buď ráda. Nám nikdy nechce nechat ani jednoho,“ vyhlížel poslední tři protihráče Bobby.
„Zkus bej milej jako Ororo, mon ami,“ rýpnul si Gambit. V duchu litoval, že u sebe nemá svoje karty na pořádnou jízdu.
„Fuj. Jako Storm, ses zbláznil, né?“ zděsil se Iceman.
Wolverine se ušklíbl. „Konec zábavy mládeži. Čeká nás práce.“
Hromový hukot ohlásil nový cíl. K hluku se brzy přidaly světla a siluety protivníků. Storm a Rogue se vznesly do vzduchu, aby přesvědčily roboty k pozemnímu boji.
„Práce? Spíš zábava,“ vyhoupl se na ledovou skluzavku Bobby Drake.
„Uskromni se, Wolverine,“ našel si hrstku šikovných oblázků na střelivo Remy. S Loganem zůstali sami dva a toužebně očekávali až jim pošlou zásilku ze vzduchu. K zemi se pouze snesly zbloudilé střely nebo odervané součástky. Poslední stroje se snažily si nezavařit počítač, protože dámy s Robertem jim dávaly zabrat.
„Zase soukromničí?“ vynořila se ze tmy dívka se sekerou.
„Znáš ho, ne?“ přivítal Gambit zbytek týmu.
„Konečně všichni.“
„Sedá,“ upozornil svůj tým Scott. Do diskuse se nepletl. Hlava ho bolela i bez toho dost krutě. On a Kitty vypadali asi nejhůř z celého týmu, i když Wolverinovo oblečení nasvědčovalo, že si zažil své.
Mutanti se brzy rozprchli, jako vrabčáci, když do nich střelí. Mutant má k vrabčákovi daleko, ale robot po nich stejně střelil. Ve tmě vířily purpurové záblesky výbuchů, stříbrné záblesky přírodní elektřiny, doplněné o červené paprsky laserového pohledu a na jejich pozadí nárazy kovu o kov. V počtu dvou na osm, znamenala velká koncentrace mutantů na malém prostoru zaručeně rychlý konec bitvy.
„Tohle byl poslední,“ zatáhl drápy Logan.
„Konečně. Hlučné, ale jinak průměr.
„Nadprůměr.“ Kitty si lehce připálila triko i plátěné kalhoty, když se pustila do elektroniky zabijáckého stroje.
„Vedli jste si dobře, týme, ale ….“
„Chválu si nech na jindy…“
„Sklapni Logane. …celá oblast lehla popelem,“ znechuceně se dostal ke slovu Summers. Tvrzení poněkud nadsazené, protože ve zbořeniště se proměnila jenom polovina obydlené ulice. Domy spadly jako stavby z karet a silnice připomínala staveniště. Letecký nálet, zemětřesení a hurikán se svými výkony zdaleka nerovnaly boji X-Menů se Sentinely.
„Doufám, že máte ponětí, kolik životů si tato spoušť vyžádala. Raději pomlčím o finanční stránce. Vaší jedinou záchranou je, že to není skut…“
"X-Meni, všichni okamžitě do mé pracovny!" hlas profesora Xaviera se jim zařízl do mozku.
„On to snad dělá schválně,“ zamračil se Wolverine.
„Už zase.“ Remy objal Annu kolem pasu.
„Snad ho nesoudíte podle sebe?“ zastala se Charlese loajálně Storm.
Předměstská ulice se začala ztrácet. Kousek po kousku. Až zůstala jen prázdná místnost s troskami zničených Sentinelů. Mutanti opouštěli Danger Room, aby si vyslechli, co pro ně chystá jejich milovaný učitel. Nebezpečná hra, v které likvidovali devět lehce upravených zabavených strojů skončila, ale život šel dál a je čekal nový úkol…
