První Vánoce
~Rowan~
Dokončeno: Ano
Délka: 4 stran
Hlavní postavy: Rowan (V), Rogue, Shadowcat, Gambit, Nighcrawler,... *
*postavy označené jako (V) jsou vlastním výtvorem autora povídky
Popis: Nováček týmu se má hodně co učit. Ať se jedná o to, že v prvním sněhu se povinně koná tradiční bitva nebo že provokovat některé kolegy je nebezpečné. Ještě že jsou Vánoce a všichni mají natolik smířlivou náladu, že se to obejde bez pomsty... snad.
Poznámka autora: Vánoční atmosféra všude kolem mě přivedla na nápad něco takového sepsat, a co může být zajímavějšího, než slavit Vánoce s X-Meny? Není moc co k tomu dodat, prostě jsem si krátila dlouhou chvíli psaním.
Ticho v tmavém pokoji náhle protrhlo podivné chrčení a následně se rozehrálo rádio, právě uprostřed nějaké písničky. Peřina se pohnula a ozvalo se nesouhlasné zamumlání, které by se při větší pozornosti dalo identifikovat jako „ještě ne“. Rowan se neochotně snažila probudit, donutit své tělo k akci, k ochotě spolupracovat nebo se tak aspoň tvářit, ale šlo to těžko. Hudba záměrně vyřvávala, v takovém hluku už usnout nemohla.
„Dobré ráno!“ zahalekal rozverně moderátor, který v sobě musel mít hektolitry kafe. „Je třiadvacátého prosince a venku, vážení, je konečně sníh!“
Rowan v mžiku seděla a oči třeštila do tmy. Sníh? Opravdový sníh? Odhodila peřinu, vyskočila na nohy a doběhla k oknu. Rozhrnula purpurový závěs a spatřila bílou tmu. Holé větve ovocných stromů v zahradě, jehličnany oblečené do třpytivého obleku, skrz který problikávala barevná světýlka, teď to konečně vypadalo vánočně. Oranžové světlo lamp na příjezové cestě i z celého města se odráželo v těžkých mracích na obloze vysících nad zasněženou krajinou, ze kterých se stále sypaly ohromné lehké vločky.
Přeběhl jí příjemný mráz po zádech. Dlaněmi si instinktivně promnula svaly na rukou, jako by se zahřívala. Potom si došla pro peřinu, k oknu přisunula pohodlné křeslo a zabalená do deky se do něj uvelebila. Nohy si přitáhla k hrudi a objala je pažemi. Pozorovala padající sníh, vločku po vločce a bezduše se usmívala.
„Venku sněží!“ vpotácela se se skučením do pokoje další dívka. Hnědé vlasy měla rozcuchané a taky byla zabalená do deky. Sesunula se k zemi vedle křesla a hlavu si opřela o jeho bok.
„A není to úžasný?“ zeptala se Rowan.
„Hmm,“ zazněla odpověď ospale. „Takhle to stejně vypadá každý rok.“
„Jak?“
„Není sníh a pak někdo přesvědčí Ororo, aby s tím něco udělala.“
„Že tuším kdo?“
„Už jste to viděli?“ přidala se třetí dívka, rovněž s peřinou kolem ramen. Dobelhala se až k oknu a přitiskla k němu nos.
„Pozor!“ vykřikly obě její kamarádky ve chvíli, kdy napůl propadla sklem.
Dívka se překvapeně vrátila zpět, zatřásla hlavou a z vlasů si smetla pár vloček. „Stane se,“ pokrčila rameny. „Proč vůbec vstáváme tak brzo?“
„Abychom všechno stihli,“ probrala se očividně konečně Rogue. Vyskočila na nohy a rukama si provizorně uhladila vlasy, když uviděla svůj odraz v okně.
Rowan se na ní podívala trochu pochybovačně a rozmotávala gumičku na jednom ze dvou copů. Kitty se tvářila přímo otráveně. „Stihli, stihli,“ brblala si tiše. Hlavu ještě pořád opírala o sklo, tentokrát už nehrozilo snad žádné nebezpečí.
Rogue zavrtěla nesouhlasně hlavou. „Jdu se nasnídat,“ řekla nakonec a odešla.
„To jsme chtěli stihnout koulovačku?“ zeptala se nejistě skrze nově padající sněhové vločky Rowan, schovaná za ohromným obranným valem.
„Tradiční koulovačku!“ opravily ji obě dívky jednohlasně.
„Máš se ještě hodně co učit,“ usmála se na ni Kitty. Uplácala další kouli, opatrně profázovala sněhovou bariérou a pak teprve pálila.
Za okamžik přišla odezva v podobě sněhové kulometné střelby, nevýhoda faktu, že proti nim bojoval Iceman.
„A stejně jsme to nestihly,“ zavrtěla Rogue nesouhlasně hlavou a následovala Kittiin příklad. „Čím dřív vstaneš, tím lepší si vybereš místo, budeš mít lepší val a víc munice. Oni bohužel maj na svý straně Icemana a to je magor. Jak je venku sníh, je schopnej vstávat v pět ráno a jít surfovat do závějí.“
„Blázen!“ přidala se Kitty. „Jenže když se dostatečně vyřádí se svou úchylkou, jde hned stavět obrané valy, kde se dá. Takže pak maj náskok.“
„A sakra,“ přikývla teď už poněkud zasvěcenější Rowan a vrhla se do boje. Sněhová závěj, která té bandě následně přistála na hlavě byla aspoň nějakou satisfakcí za tu kulometnou dávku.
„Ty zrzavá příšero!“ ozvalo se po chvíli z druhé barikády.
„Remy tě odhalil,“ ušklíbla se Rogue.
Všechny tři se rozesmály při pohledu na bílé hlavy, co se objevily z té hromady. Bohužel smích je připravil o pozornost a tak když se ozvalo tiché bamf, ani jedna si ho nevšimla.
„Zdrhejte!“ zavřeštěla Kitty v okamžiku, kdy na její hlavu dopadl první náklad.
Rowan s Rogue se ještě pořád dusily smíchy, ale donutili se vyskočit na nohy a utíkat za druhou obrannou linii. Zahučely po rukách za další val a přikrčily se. Za okamžik se vedle nich objevila prskající Kitty. Jejich původní útočiště vzalo za své, když ho trefila energicky nabíta sněhovka od Gambita.
„Tak pánové si čistí zorné pole,“ zašklebila se Rogue a prskla jejich směrem tři krátce po sobě následující koule.
Křik, který se ozval značil, že alespoň jedna našla svůj cíl.
„Jdeme na to,“ kývly na sebe Rogue a Kitty.
„Zakončíme to,“ otočila se Kitty na Rowan a chytla ji volnou rukou. Druhou už chytla za paži Rogue.
Klesly pod zem a zamířily předem určeným směrem do dané vzdálenosti a ještě o trošku dál. Pak se zase vynořily ven a tiše, kroky tlumící v měkkém sněhu, se zezadu přiblížili ke svým protivníkům, kteří leželi na závěji a vždy jednou za čas vykoukli ven.
O deset minut později bylo nadobro po boji. Všichni byli promočení na kůži a z vlasů jim odkápavala polorozteklá břečka sněhu. Kitty si z očí vytírala sníh, Rowan si ždímala vlasy a Kurt se oklepával skoro jako pes. Jediný Iceman vypadal celkem spokojeně. Rogue a Gambit se ještě pořád smáli, protože se jim povedlo doběhnout až k bazénu a samozřejmě do něj museli zahučet jak jeden, tak druhej. A ačkoliv se Remy sebevíc snažil za veselého smíchu své přítelkyně zahřát Rogue ruce, nezměnilo to nic na faktu, že byli oba stále mokří jako myši. Celá společnost se vydala ke škole a navzájem se obviňovali, kdo víc podváděl.
„Kde jste byli?“ přivítal je přímo rodičovský hlas Scotta Summerse. Stál v hale a tvářil se nadmíru dožraně.
„Kde by, válčili jsme s barbary,“ zasmála se Kitty.
„Chtěl jsme vás napochodovaný v bojovém sále!“
„Ale no tak, Scottie,“ chytil ho kolem ramen Kurt. „Kdo si myslel, že by ti tam třiadvacátýho přišel?“
„Samozřejmě, že jsem myslel vás,“ zasyčel, ale pochopil, že nemá šanci je tam dohnat teď, takže radši vyklidil pole, které pomalu mizelo v záplavě roztátého sněhu. Jen ještě přes rameno štěkl něco o úklidu.
„Úklid?“ zatvářil se pochybovačně Gambit. „Nechápu. Asi neumim anglicky tak dobře, jak jsem si vždycky myslel.“
„No snad to nedopadne tak tragicky jako to vaše pečení cukroví,“ zadoufal Iceman a popadl smeták, kterým chtěl všechnu vodu naměstnat na jedno místo.
„Myslíš to, jak Rogue místo dvou trapných pramínků měla bílou celou hlavu?“ rozesmála se Kitty při vzpomínce na Rogue trůnící na pytli hladké mouky. „Mohla by klidně soupeřit se Storm, co se vlasů týče.“
„Ty radši pomlč,“ ozval se objekt jejich zábavy. „Tys měla jediný štěstí, že sis toho lineckýho všimla právě včas, abys stihla fázování.“
Pozdě večer se nový přírustek x-menského týmu vplížil do společenské místnosti, i s mísou cukroví, a hodlal si trochu odpočinout. Rowan toho měla za celý den dost. Vstávala brzo, pak ta hodinová nebo jak dlouhá bitka, hádka o pečení cukroví behěm úklidu menší potopy a nakonec je Cyclops přeci jen nahnal na trénink. Teď se slastně usadila na pohovku a sáhla po ovladači k televizi. Nepředpokládala, že tam něco bude, z té naivity už vyrostla, ale chtěla nerušeně čučet na pohyblivé obrázky a užít si trochu klidu a ticha. To by ovšem nesměla být právě v téhle škole, tady prostě chvilka klidu byla absolutní tabu.
„Na co koukáš?“ přeskočil opěradlo pohovky Gambit a vrazil ruku do její misky s cukrovím.
„Cukroví, cukroví, cukroví!“ slezli se další dva za fanatického pokřiku. Kurt se bál, aby náhodou nedošel k Rowanině míse jako druhý a teleportoval se tak blízko, že přistál na její noze. Dívka nestačila ani zaprotestovat, protože v tu chvíli se přímo mezi cukrovím obejvila další ruka, ovšem z úplně jiného směru. Až po ruce se objevil i zbytek Kitty. Rowan to vzdala. Než aby utrpěla další překvapení, radši odložila misku na stůl a zoufale schovala hlavu do dlaní. Tohle není normální škola, tohle je blázinec, povzdechla si.
Mezitím jí samozřejmě někdo zabavil ovladač, takež ztratila i výsadní právo rozhodnout, co tam poběží. Nový vládce televize začal nesouvisle přeskakovat z programu na program.
„Jé!“ vykřikla nadšeně Kitty, když si všimla jednoho z pořadů v televizi. „Pohádka!“ Promnula si ruce a pohodlně se zavrtěla, aby našla nejlepší místo na sezení. Rogue se na ni pochybovačně podívala a Rowan měla co dělat, aby se upřímně nerozesmála. „No co? Od toho jsou přece Vánoce. Aby se sledovaly pohádky!“ pokrčila rameny, jako kdyby vůbec nechápala, co těm dvěma na tom příjde tak divného. „Hele! Tučňák!“ vykřikla rozverně a ukázala na televizi, aby tak odpoutala jejich pozornost zpět ke kreslené pohádce v televizi. „Tedy aspoň myslim,“ dodala s povytaženým obočím, jako by si nebyla úplně jistá, jestli se kreslíř trochu nesekl s živočišným druhem. Zbytek osazenstva se rozesmál.
Kurt přepnul na jiný program se slovy, že ošklivější zvíře už dlouho neviděl. Kitty se pokusila protestovat a Rowan, schoulená v rohu pohovky, chránící výsosetné území pro své pozadí, se beznadějně koukala na obrazovku, kde se míhaly záběry z celé planety, s podtitulem „Vánoce kam se podíváš“. Záběr na africkou poušť vystřídal pohled na Wicklow Mountain a následně na vánočně vyzdobenou vesničku. Rowan sebou trochu trhla, ještě pořád si až příliš všímala všeho, cokoliv se týkalo Irska. Zatímco vedle ní panovala bitka a tichý rozhovor mezi Remym a Rogue, zamyslela se a zavzpomínala. Trochu se pousmála, když si vzpomněla na vánoční stromek na náměstí a na girlandami ověšený most přes Nore. Příliš se zamyslela.
„Wau!“ ozvalo se vedle.
Rowan se překvapeně otočila po hlase. Kurt a Kitty, každý držící jeden konec ovladače, se na ni dívali s očima jak tenisáky.
„Co je?“ zeptala se nechápavě.
„To bylo dost dobrý!“ rozzářily se Kitty oči ještě víc. „Nevěděla jsem, že tu iluzi můžeš vytvářet i takhle.“
„Kino!“ vykřikl nadšeně Kurt.
Rowan stále trochu nechápala, zbytek osazenstva se rozesmál nad jejím výrazem.
„Myslím, že jsme právě přišli na to, na co budeme koukat,“ zatvářila se Kitty poněkud zákeřně a začala diktovat.
Rowan pochopila celkem rychle a začala splétat iluzi podle pokynů.
„Nechť žije telenovela,“ neodpustil si Gambit v okamžiku, kdy Wolverine popadl do náručí svou kolegyni a pokusil se ji políbit. Rogue, Kitty i Kurt se dost dobře bavili.
„Jmelí!“ připomněla Rogue, aby odůvodnila Loganovo počínání. Nad dvojicí se objevil chomáč zeleného parazita ovázaný zlatou stuhou.
„Ach Jamesi,“ zašeptala trochu průhledná Storm.
„Drahá,“ oslovil ji v odezvu muž a naklonil se ještě blíž. „Nesmějí nás tu vidět, rozneslo by se to po škole. Ale to, že tě miluju už nemůžu skrývat!“
Rowan jediná se ještě aspoň trochu držela na nohou a netekly jí slzy z očí, věděla, co ti dva budou říkat, nesporná to výhoda.
Bavili se tak do okamžiku, kdy se nad nimi ozvalo nepříjemné zahřmění. Nikdo nikdy neviděl polovinu týmu zmizet takovou rychlostí.
„Pokud nechceš dostat bleskem do hlavy, tak bych na tvém místě radši zmizel,“ potutelně se zazubil Kurt a sám s tichým bamf okamžitě zmizel. Rowan, která už okamžik před tím nechala veškerou iluzi zmizet se ho na poslední chvíli chytila a zachránila si tak rychlým úprkem kůži nejen před bělovlasou mutantkou, ale i před Wolverinem, který se s rukama založenýma na prsou opíral o trám vstupních dveří.
Dopadli oba na zem v Kurtově pokoji a oba se rozesmáli až to hezké nebylo. O okamžik později dovnitř vtrhl i zbytek.
„To si vyžereme později,“ smála se Rogue na celé kolo a složila se do křesla.
„Zavěs to až nahoru,“ natahovala Kitty ruku do vzduchu, aby Lockheedovi co nejpřesněji ukázala svou představu o pozici druhého konce řetězu. Dráček vyletěl až téměř ke špičce vysoké jedle a splnil zadaný úkol. Jean a Rogue zavěšovaly společně ozdoby do vyšších míst, kam zbytek nedosáhl, jedna telepaticky, druhá si tam doletěla. Mezitím se všichni snažili zpívat koledy, ale co chvíli se to zvrhlo, ať slovy nebo melodií a dopadalo to všelijak.
„Vypadni z kuchyně a to hned!“ rozlehl se domem téměř histerický křik, který všechny donutil ustat ve své činnosti a zvědavě čekat na zjištění, co se vlastně děje.
Do pokoje jako spráskaný pes vešel Remy, tvářil se nadmíru ublíženě. Ostatní se po sobě jen výmluvně podívali a bylo jim naprosto jasný, co se nejspíš odehrálo na Stormině výsostném území, kam po předvčerejším fiasku s moukou nechtěla pustit ani Rogue s Kitty a pro jistotu ani Rowan. Všechny tři dívky to přijaly celkem smířeně, protože ten temný mrak, který jim neustále visel nad hlavou a kdykoliv něco udělali trochu jinak, každou chvíli nebezpečně zahřměl, je pomalu doháněl k šílenství. Gambit byl ovšem pro svou vášeň ochoten podstoupit i krupobití.
Rogue si nahlas povzdechla a snesla se k němu. Jean po ní převzala její stranu stromečku a ještě stihla po Loganovi, který se tvářil, že tam vůbec není, hodit jmelí, ať ho jde někam instalovat a veme si na pomoc Kurta.
Právě při pohledu na jmelí si provinilci znovu vzpomněli na to, že jim stále hrozí akutní nebezpečí útoku a nenápadně splynuli s pozadím. Zdálo se ale, že pro Vánoce se jak Wolverine tak Storm rozhodli pro mír a možná jim to i dočasně odpustit.
Když ten večer šli všichni spát, po bujaré večeři, nezbývalo než se těšit na další ráno, kdy se konečně budou moct vrhnout ke stromečku i na veškeré to napečené cukroví, z nějž měli prozatím jen malou část povolenou.
Ráno pak kromě dárků našli pod jedlí i výmluvně přežraného Lockheeda, který v danou chvíli spíš než dráčka připomínal přefouknutý míč s křídly. Lehce ohořelý papír na jednom z balíku jen dokazoval, jak si spokojeně chrochtal během svého nočního spánku s břichem plným cukroví, které někdo neprozřetelně zapomněl zavřít do protilockheedovského krytu.
