Nový rok
~Mawr Dyffryn~

Dokončeno: Ano
Délka: 6 stran

Hlavní postavy: Wolverine ^*

_{*postavy označené jako (V) jsou vlastním výtvorem autora povídky}

Popis: Recept na novoroční vystřízlivění: Vezmi jednu přiměřeně velkou hospodu. Vraž do ní jednoho nepříliš mile naladěného Wolverinea. Přihoď prostořekého kočkodlaka a dolej to motorkářskou bandou. Trochu protřepat a posypat sněhem. Dobrou chuť!

---

Poznámka autora: Fakt mi nepřeskočilo. Pokud jste se zamilovali do Wolverine: Flies To A Spider, tak to máte smůlu a koukejte mazat zpátky na rozcestník nebo využijte ikonku Zpět.

Tma rozprostřela své dlouhé černé závoje už před pár hodinami. Nevěděl, jestli před dvěmi nebo pěti. Bylo mu to jedno. Rozežíral ho vlastní vztek, a proto bezcílně bloumal opuštěnými ulicemi pochybné newyorské čtvrti.

Lidé se krčili doma u televizorů, kde se vzpamatovávali z následků prohýřené silvestrovské noci a oslav příchodu nového roku. Zítra je opět čekala cesta do práce. Zdejší obyvatelé pravidelnou pracovní dobu nedodržovali, protože se jednalo o prostitutky, dealery a zlodějíčky. I přesto většina z nich nevytáhla paty ze svých domovů.

Mráz štípal do tváří a z nebe se rozsypala studená nadílka. Pevné boty se mu bořily do napadaných vrstev sněhu. Už stačil uklouznout, když si nevšiml zmrzlé kaluže ukryté pod nánosem šedavého svinstva.

Ledový chlad ani přeháňka mu nedělaly sebemenší potíže. Pod koženou bundou a džínami se ukrýval odolný mutant, jehož okolnosti přinutily odsunout vztek, protože ho někdo sledoval.

Intuice mu napověděla, že už přibližně pět minut má v patách špicla. Jeho ostré smysly nic neobjevily, ale léta zkušeností tvrdila opak. Do nosu mu pronikal pach připáleného tuku a otravoval ho mráz. Ticho noci přehlušilo rachocení auta, řev televize nebo hlahol přeplněného lokálu. V jejich změti se hluk napáchaný pronásledovatelem ztrácel.

Před výlohou asijské večerky se muž nevysokého vzrůstu a se zvláštně trčícími vlasy, zastavil. Prohlížel si vystavené potraviny ubohé kvality, ale ve skutečnosti ho mnohem víc zajímala ulice za zády. Nezpozoroval sebemenší neobvyklý pohyb. Už si chtěl začít nadávat do paranoidních hlupáků, když uslyšel hluk, který se od ostatních lišil. Nejvíc to připomínalo slabé zahřmení, ale obdobně zněl i protest prohýbaného plechu.

Padající sníh zkresloval šíření lomozu. Slídiči se nabízelo velké množství dobrých úkrytů. Rozhodl se vylákat ho a přimět hrát jeho nebo ji dle svých vlastních pravidel, která dokázal prosadit s pomocí drápů z jednoho z nejtvrdších kovů. Jako poslední se jevila možnost, že se v temném úkrytu krčí přítel. Druh, který ho sledoval, když opouštěl Xavierův institut. Přesto si byl docela jistý, že se Gambit nevzpamatoval z řádné novoroční kocoviny, a že Kurt na jeho zmizení přišel pozdě, v době, kdy ho od základny X-menů dělilo pár mil.

Otočil se od výlohy a rozhodně vykročil náhodným směrem. Teprve když minul několik domovních průchodů, prudce zabočil do úzké postraní ulice. Zvířecí sluch zachytil tření látky o látku, dotyk podrážky s hrubým povrchem a zklidňující výdech. V duchu se ušklíbl nad hloupostí pronásledovatele, jenž netušil, že se role právě vyměnily.

Počítal kroky. Jeden, druhý, třetí. Z pouzder pod kůží na hřbetech rukou vyjely ostré kovové drápy. Prudké otočení doprava. Známý pach. V posledním okamžiku razantní máchnutí přibrzdil, ale stejně šlo do zdi vysoko nad hlavou protivníka.

Špicl přirazil paži, jenž mu prolétla nad hlavou, ke kamenné zdi. Protáhl se pod ní a zvedl své tělo z pokleku. Třemi kroky se dostal za záda menšího muže. Hbitě uvolnil stisk a přesunul se na druhou stranu uličky, kam nedopadalo světlo od pouličního osvětlení větší silnice.

Drápy zanechaly ve zdi tři dlouhé škrábance, když se jejich majitel otáčel zády k domu. Světlo nepotřeboval, aby si prohlédl koho má před sebou. „Nějak si nedokážu představit, že rozumná kočka se bude v téhle slotě poflakovat venku.“

„Já zase žil v domnění, že nás při hodinách zeměpisu učili, že rosomáci se nevyskytují na periferii New Yorku, ale v divočině severním směrem,“ odpálil neviditelný míč zpět mladší muž. Pobaveně při tom ignoroval slovíčko rozumná, protože to se k němu naprosto nehodilo.

„Kdo ti prásknul, že mě tu najdeš?“ zavrčel tiše Logan. To poslední, po čem toužil, byla společnost.

Stopař si povzdechl. „Nikdo. O tři bloky dál mám oblíbený lokál. Když mě přes nos prásknul tvůj pach, tak jsem zkrátka neodolal,“ zatvářil se kajícně černovlasý kočkodlak.

„To ti mám věřit?“

„Když se ti bude chtít… Jdu se vzpamatovat z oslavy svátků v kruhu rodinném. Silný alkohol, nebezpečný sex, bezhlavá dobrodružství a rodinný setkání zásadně podávat v malých dávkách a velkých rozestupech,“ pobaveně se opřel o zeď.

„Hlavně, že to dodržuješ,“ zatáhl drápy Wolverine. Jeho vztek se zmírnil, protože se zdálo, že se setkali jen náhodou, ale nevyhasnul úplně, protože Pantherův dar mu nedopřával klidu.

„I snaha se cení,“ přelétl ho přemýšlivým pohledem mutant v černých kalhotách a tmavomodré bundě s množstvím nášivek na dříve poškozených místech. „ Kde‘s přišel ke své milé náladě? Scottík si na tebe zasednul, nebo ti Ororo dala kopačky?“

Útok přišel nečekaně a rychle. Tvrdé pěsti se vyhnul jen o milimetry. Překvapeně se zadíval na odřené cihly v místě, kde měl před dvěma údery srdce hlavu. ´Že já idiot nemlčel. Naštvat Wolverinea. To se ti vážně povedlo. Copak mě napadlo, že je to mezi ním a ‘Ro špatné? Nejsem jasnovidec…´ Sebeobviňování přerušil nový útok.

Odrazil úder Loganovi levačky. Potřeboval se soustředit na sebeobranu, protože hrozilo akutní nebezpečí, že z tohohle maléru nevyvázne se zdravou kůží. Sykl, když ucítil tvrdý úder loktem do žaludku, který ho narazil na studenou zeď. Razanci ztlumila péřová bunda, ale i přesto zalapal po dechu. Ovládl se, aby dokázal zneužít příhodného okamžiku na vybruslení z prekérní situace. Zablokoval ránu z leva a vyklouzl ze sevření u zdi. Stačily tři dlouhé skoky, aby se ocitnul na kovovém balkóně na úrovni prvního zvýšeného patra.

Rosomák s nelibostí sledoval, že mu kořist pláchla, ale čtyřmetrová výška ho nemohla zastavit. A věděla to i jeho kořist.

Kočkodlak usazený na úzkém kovovém zábradlí ostražitě sledoval svého protivníka, zatímco si stahoval rukavice a rozepínal bundu, jež mu bránila v pohybu. Nedůvěřivě si měřil Logana jako puma zahnaná na strom agresivnějším rosomákem. Zůstávalo otázkou času, kdy se vydá nahoru.

Na druhém konci vjelo do uličky osobní auto. Sotva se tam vešlo, ale to nebránilo majiteli řítit se vyšší než předepsanou rychlostí ve městě. Vozidlo zcela upoutalo pozornost mladšího mutanta. V okamžiku, kdy projíždělo pod ním, mu došlo, že úplně ztratil Kanaďana z dohledu. Instinktivně se vrhnul dolů ze zábradlí.

Modrá bunda zůstala v sevření druhého muže, dokud ji neodhodil do sněhu pod sebe. Mladší muž zatím dopadl lehce do sněhu těsně za projíždějící auto a v záři zadních světel se svižně otočil, aby už podruhé neudělal stejnou chybu; neztratil naštvaného Logana z dohledu.

Z tichého zavrčení mrazilo. Wolverine se vrhl na svou kořit poháněný dosavadním neúspěchem. Rudě se mu zatmělo před očima, když zaslechl Orořino jméno. Vztek, jenž v sobě nosil celý den, vybublal na povrch a za cíl si vybral prostořekého mladého mutanta.

Toho znovu a znovu udivoval fakt, s jakou rychlostí se dokázal věkem nejstarší X-Man pohybovat i přes váhu své nezničitelné kostry. Nepovažoval se za hlupáka, a proto situaci nepodceňoval. Při svých výjimečných návštěvách v Institutu absolvoval i bojové tréninky se svým současným protivníkem. Jako řešení mu připadalo nechat Wolverinea vyvztekat a zůstat u pouhé sebeobrany, ale to zavánělo sebevraždou. A nabízela se i otázka zjistit, jestli by zuřivce uklidnila první kapka krve, ale k tomu se kočkodlak nedokázal přesvědčit.

Při pokračování střetnutí obdržel X-man několik velice bolestivých úderů do zranitelnějších částí svého těla. Nejpovedenější zásah obdržel přímo do nosu, ze kterého vystříkla červená krev, když se mladší muž snažil ze všech sil vyprostit z kravaty. Její sevření na krku stále cítil, dokonce to přehlušilo bolest naražených žeber i zhmožděných kloubů na rukách. Ke svému překvapení ale zjistil, že objevil protivníkovu slabinu. Malou a zdánlivě bezvýznamnou. Wolverineovi se na ledě ukrytém pod sněhem smekaly boty.

Zkušenější bojovník prorazil sebeobranu svého protivníka. Zkušeně mu zkroutil ruku za zády, až mu v zápěstí zakřupalo a přiměl ho k čelní srážce se zdí.

Před očima mu zajiskřilo, ale snažil se bolest ignorovat. V okamžiku, kdy sevření na pár sekund povolilo, sklouzl k zemi a tvrdým úderem do kolen poslal Logana k zemi. Zlomků vteřin, kdy se ještě naštvanější Rosomák zvedal ze sněhu, se snažil využít na zvládnutí rozostřeného vidění a načerpání nových sil, protože mu stačil jeden pohled na nepříčetného mutanta, aby věděl, že je bude potřebovat. ´Teď už mi samotná obrana nepostačí. Zatraceně!´

Wolverine otevřel oči, když mu na špičku nosu dopadla sněhová vločka. Hlava ho bolela jako po divoké pitce, ale on přece následky alkoholového hýření netrpěl. Zakřupání ledu mu připomnělo, kde se nachází a co dělal. Zvedl se z promrzlé ulice a hledal svého protivníka. Našel ho ve stínu opřeného o zeď. Na levé zápěstí si tiskl studenou sněhovou kouli a ostražitě ho pozoroval.

„Promiň. Nevěděl jsem, že ty a ona… máte potíže,“ omluvně si ho měřil kočkodlak. Pořád se mu zdálo neuvěřitelné, že ti dva prožívají krizi. Vztahy jeho sestry nebo takové Rogue to byla „itálie“ jako vyšitá, ale Storm? Nedokázal si to srovnat v hlavě.

Wolverine se povážlivě přiblížil a v noční tmě se zaleskly tři přeostré drápy. Jeho kroky se přibližovaly k pomlácenému mutantovi, který upustil sněhovou kouli. Špičky drápů se zastavily pár milimetrů od kočkodlakova krku. Loganovo zápěstí pevně svírala ruka s tmavými drápy místo nehtů.

„Když už mě hodláš připravit o hlavu, tak mi nejdřív řekni, co se, do hajzlu, děje,“ zasyčel mladší mutant. Špatně vyslovoval, protože mu při řeči překážely ostré špičáky vyvolané částečnou obranou přeměnou.

„Black Panther!“ stáhl svou ruku zpět Wolverine.

Druhý si tiše odechl, ale nepřestal se dívat ostražitě. Svěsil ruku a dovolil své mutaci, aby mu vrátila obyčejný lidský vzhled. „Co ten idiot z Wakandy provedl, jestli se teda můžu zeptat?“

„Včera k večeru přišel opožděný dárek pro Storm. S osobním pozváním do Afriky,“ vyryl do ledu hluboké škrábance člen X-menů.

„Ona přijala?“

„Svůj portét i výlet,“ rozkopl sněhovou hromádku ublížený Rosomák.

´Ten se chlap se zatraceně snaží. Být Storm, tak mu to hodím na hlavu. Ne, pošlu zpět neotevřené.´ „Zkus jí na návštěvu přibalit i X-meny. Pochybuju, že by vás ten hnusnej šmejd vyhodil.“

Starší mutant se na něj překvapeně podíval. „Osobní zkušenost?“

„Lehce. Menší vroubek. Moje pracovní povinnosti mě před časem odeslaly od Wakandy, takže jsem si o něm obrázek udělal. A fakt se nemůžu zbavit dojmu, že minimálně trpí předsudky vůči bělochům. Za druhé moje kočičí já irituje jeho přezdívka. Jako třetí tu máme jeho nedostatek vkusu při výběru kostýmu. Uvažuju, že na něj poštvu módní policii.“

Přes Wolverinovu tvář přeběhl lehký úsměv, když si představil, že je T´Challův šatník propírán v módním časopise, jaký odebírá Kitty s Jubilee. „Cos to říkal o té hospodě?“

„Hospoda, to je dost silné slovo. Roztomilý pajzlík je výstižnější. Zvu tě na panáka, abych napravil dojem ze svého prostořekého jazyku.“

„To beru. Jsi v pořádku, Dee?“

Kočkodlak se opatrně nasoukal do teplé bundy, i když levé zápěstí znatelně protestovalo. Už stačilo napuchnout a při sebemenším pohybu zabolelo. „Hlavě mně třeští, žebra nepochybně modraj‘, zápěstí bolí jako čert. Ale jinak všechno oukej. A neříkej mi Dee! Vlastním jméno, příjmení a tvým přičiněním i přezdívku a Dee není ani jedno z toho,“ zapnul si s pomocí jedné ruky bundu. Oslovení Dee považoval ve velmi důvěrné a rodinné, neboť ho jako první použila jeho sestra ve sladkém dětském věku. V současnosti už na ní nic sladkého neexistovalo. A pro muže skoro se třemi životními křížky se to ani nehodilo.

„Alkohol tlumí bolest, Dee,“ uchechtl se X-man.

„A likviduje mozek,“ prohlížel si kapsy mladší mutant, jestli něco neztratil. „Všechno. Pojďme. A očekávám, že se nad sklenkou trochu rozpovídáš.“

„To můžeš. Třeba do soudnýho dne.“

Roztomilý pajzlík na první pohled vypadal jako hospoda předposlední kategorie. A není překvapivé, že stejně vypadal i na druhý. Nacházel se ve sklepních prostorech jednoho z obytných domů. Pár kroků do vchodu trčel provizorní přístřešek a pod ním se ukrývaly skvěle opečovávané jednostopé stroje, jejichž majitelé tvořili klientelu hospody.

Nad dveřmi poblikávala zašlá cedule s nápisem „U rozbitého kola“. Při otevření se ven vyvalil vzduch nasycený cigaretovým kouřem i vůní tvrdého alkoholu. Na tmavé dlažbě lokálu stálo asi dvanáct stolků z tmavě natřeného dřeva. Nejdál ode dveří se kupili hráči u stolu na kulečník a naopak hned u vchodu se nacházel na první pohled dobře zásobený bar. Návštěvníci v různých stádiích nasáklosti pivem a lihem plně zaměstnávali dvě servírky v džínových kalhotách a černých košilích.

„Pro tebe dost nezvyklé místo,“ vydal se za mladším mutantem Logan.

„Sportovní klub to není. Ale občas sem zamířím. Hlavně mi neudělej ostudu a drápy zanechej hezky pod kůží, ano?“ otočil se k němu Dee.

„Pokusím se. Milá společnost.“

„Bezpochyby. Očekávej flaškou do hlavy,“ odvedl je k jednomu stolu u boční stěny. Dobrovolně se nechal usadit zády k ostatním hostům, ale dřív, než stihl zapříst hovor, objevila se servírka. A během minuty odkráčela s objednávkou čítající dvě piva a dva panáky.

Wolverine si zapálil doutník, jenž vyčaroval ze své bundy. „Nevadí?“

„Vzhledem ke koncentraci kouře ve vzduchu ne. Doma to ze sebe spláchnu.“ ´A pokusím se zprovoznit namožené svaly. Zatracenej kouř.´

„Čistotný jako kočka,“ rýpl si Kanaďan. Tmavovlasý mladík na druhém konci stolu sice nepatřil přímo mezi X-meny, ale Charles Xavier doufal, že se mu ho časem podaří přesvědčit, aby členství v týmu přijal.

„Proč jako, že jo?“ šeptl Dee se skloněnou hlavou, aby ho slyšel pouze Logan.

Odpovědi zabránil příchod servírky s alkoholem. Starší mutant zatím využil příležitosti, aby si znovu prohlédl osazenstvo podniku. Partu u kulečníku ohodnotil jako majitele motorek venku. Dva páry nejdál od baru vypadaly jako obyvatelé zdejší čtvrti, již ve večerních hodinách vypadaly z bytu a teď hrály karty. I zbytek více méně nepatřil mezi velkoměstské populace.

„Na co si připijem‘?“

„Na tvůj úspěch v začínajícím roce, Logane?“

„Třeba.“

„Ať máme úspěch a dlouho žijem‘,“ zazvonily o sebe dvě sklenky.

„Kde‘s vůbec nechal ostatní,“ vyzvídal Dee.

„Hádej,“ přihnul si piva Wolverine.

„Hmm. Upřímnou soustrast. Hledal‘s klid a natrefil jsi na mě.“ ´Zvědavého a prostořekého.´

Dvojice se ponořila do ticha, během něhož pozvolna upíjela dobře vychlazené pivo s předpisovou pěnou. Dee si o orosenou sklenici průběžně chladil zraněné zápěstí.

„Nedojdeš si za doktorem?“ prolomil ticho jako první Logan.

„Až ráno, když se to neuklidní. Jaká smůla, že to náledí nikdo nezlikvidoval posypem a já spadnul,“ vytasil se s promyšlenou výmluvou mladší muž.

X-Man pochopil i to, co kočkodlak nevyslovil, že spoléhá na své schopnosti a vrozenou odolnost. „Zvláštní. Tvoje boty se ani nehnuly na ledu. Jdeš zítra do práce?“

„Protekční od Charlieho. Na skok. Odevzdávám pár věcí. Prozraď mi jako bolestné, co plánuješ s nevítaným ctitelem?“

„Já…“

„Copak to sem přišlo?“ přiloudal se k jejich stolku jeden z motorkářů. Vzduch v pajzíku přímo křičel napětím, hosté se utišili v očekávání násilného představení. Nejodvážnější uzavírali sázky, ale podle určených kurzů šance vycházely naprosto vyrovnaně. Ve prospěch skoro dvoumetrového člena gangu určitě ne.

„Platící host na skleničku,“ zvedl k němu oči Wolverine.

Dee se nepatrně odsunul od stolku se sklenicí piva v ruce. Vnímal napětí mezi těmi dvěma a v očích mu jiskřil smích, jenž ale druhý mutant nepostřehl.

„Spíš vypelichaný skrček,“ natáhl se motorkář, aby ho chytil za předek košile. Jeho největší smůlou se stala nevědomost, s kým si to zahrává. Než si pořádně uvědomil, co se děje, kácel se pozadu mezi stolky s bolavou čelistí.

Porážku svého druha si nenechali motorkáři líbit. Nakonec jich proti Wolverineovi stanulo pět včetně provokatéra. Jejich opovážlivost vzala rychlý konec, když potupně skončili v jedné skučící hromadě.

X-menský instruktor bojových sportů zaslechl pro své pravici rychlé kroky. Blížil se k němu protivník s židlí v ruce, ale nedošel. Dee lehce pohnul nohou a nastavil ji přímo do cesty útočníkovi, jenž se rozplácl vedle ostatních.

„To už myslím stačí, Johnny. Odvolej si tu svoji bandu,“ zavolal přes celou hospodu barman.

Od kulečníku se odlepil motorkář s copem dlouhých hnědých vlasů a krátkým strništěm vousů. Zatavil těsně před Loganem. „Nestává se často, že nás cizí návštěvník bez šrámu roznese. Příště už ti to tady nehrozí. Zeptej se svého přítele.“ Johnny se otočil na patě a nechal za sebou překvapeného mutanta.

Po dosednutí na židli vyslal škaredý pohled na druhý konec stolku: „Copak mi řekneš?“

„No flašku o tebe nezničili, ale já se ti snažil napovědět, co tě čeká,“ hájil se blízká příbuzný kočkovitých šelem.

„Možná. Na tebe to vyzkoušeli?“

„Jo. Během pěti minut. A vybavení dostalo zabrat. Dvě tága to nevydržely. Jedna židle a pár hlav. Od tý doby klid. Tebe oťukávali lehce a právem,“ pohodlně se opřel.

„Asi sem pozvu Kurta s Remym, až mi půjdou na nervy,“ prohlásil vážně se tvářící Rosomák.

Druhý mutant vyprskl smíchy. „Právě jsi zamluvil, co hodláš provést svému sokovi v lásce.“

„Navrhuješ něco?“

„Vyčkávat s chladnou hlavou. Asi přijedu na návštěvu.“

„Ne.“

Další hodinu popíjeli dobré pivo, i když do Wolverinea teklo o poznání rychleji než do zraněného. Při placení se servírka na malého mutanta koketně usmívala a srdečně ho zvala na další návštěvu v podniku.

„Dobrou noc,“ přehodil si venku kapuci přes hlavu Dee.

„Tobě taky. Ať tě blechy štípou celou noc.“

„Leda že by z tebe na mě naskákaly,“ zamířil opačným směrem kočkodlak.

X-man nezřetelně zabručel svůj názor a vydal se do tmy. Sotva ušel pár metrů, uslyšel, že na něho jeho společník při skleničce zavolal.

„Ať nám tenhle rok vyjde!“

Otočil se a přímo do hrudi ho zasáhla sněhová kulička. Nevěřícně od sněhového otisku zvedl oči k jeho původci, jenž se poklusem vzdaloval ulicí.

„Počkej, až tě dostanu! Vycpu tě sněhem!“

Ozvěnou jeho výkřiku zazněl tichý smích…